Nechtěla jsem se poslední dobou vyjadřovat k dění v Národní galerii, které jsem v uplynulých letech věnovala velkou pozornost. Pro posouzení podstatných změn takto velké a dlouhodobě plánující instituce je totiž zapotřebí minimálně jednoho, ale spíše dvou let, aby byly vidět reálné výsledky, za které nese odpovědnost současné vedení. 

Již zcela pod taktovkou nového vedení otevřela počátkem března Národní galerie dlouho očekávanou výstavu současného českého umění: „Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985 – 2012“.

       Výstava zabírající dvě patra Veletržního paláce má být mimořádně komplexní a zasvěcený pokus o zhodnocení českého postmoderního umění posledních dvou desetiletí. Národní galerie hostí projekt, na kterém pět let pracovalo Vědecko – výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění. Výběr téměř dvou stovek exponátů sedmdesáti autorů ovšem prezentuje jen výrazně omezenou selekci, jíž kurátoři, manželé Ševčíkovi a Edith Jeřábková, vysvětlují zájmem o ta díla, která zásadně ovlivnila české umění první dekády našeho století.

Loni koncem října jsem se musela zasmát výkladu Václava Havla, jak Milan Knížák nemá co dát do Veletržního paláce a proto chce nechat z Moravského Krumlova přivézt do Prahy Muchovu Slovanskou epopej (ZDE). Svým článkem jsem tehdy chtěla naznačit, že by si politici měli ověřovat alespoň základní fakta, když už cítí nutkání vyjadřovat se k záležitostem, které zrovna nejsou jejich parketou. Václav Havel je však – i když tu a tam hlásá nesmysly - alespoň kultivovaný starý pán ve srovnání s hejtmanem Davidem Rathem, jemuž zjevně zákony této země ani etická pravidla mnoho neříkají.

Víc než diskrétním způsobem vypsal středočeský hejtman David Rath 21. prosince 2010 na webových stránkách svého úřadu konkurz na ředitele či ředitelku GASKu. Uzávěrka přihlášek byla za pouhé tři týdny, 11. ledna 2011. Už 18. ledna 2011 pak zasedala výběrová komise, v níž vedle dvou zástupců krajského úřadu a dosavadního ředitele GASKU Jana Třeštíka, který vzápětí vyvolal pozornost veřejnosti svou pašeráckou kauzou, (ZDE a ZDE) usedli renomovaní historici umění Milena Bartlová, Jiří Fajt a Karel Srp.