Ten strach, o kterém píšu a který korumpuje naše soudce, celou justici, vychází také z bolševické tradice ekonomické negramotnosti. Media ve prospěch těch, co s Dášou Havlovou střihali pásku na Letišti Ruzyně, se tváří, že není znakem nějaké skryté korupce, když Svoboda si vezme krátkodobou půjčku na 3 a půl mega k předčasnému splacení hypotéky. Pak je jasné, že médiím nevadí půjčka koalice Svoboda a TOP09 pro Prahu ve výši 200 miliónů EURO. To Janoušek přes Béma tu Prahu řídil líp.

Soudci prý musí počítat s tvrdšími tresty, protože „v kárném řízení by také měly být použitelné odposlechy pořízené tajnými službami, když ty v současné době jako důkaz před senátem neobstojí, a to ani v případech, kdy by zachytily zjevné porušení zákona.“ A teď si představme, že národu jsou nastupujícími novými loutkoherci předhozeny dvě parádní superkorupční kauzy, které jsou na tajných nahrávkách založeny. Když pominu, že je zde jakési protiústavně nerovné právo soudce v kárném řízení a obviněného Bárty a ještě neobviněného Béma, pak ty dvě superkorupční kauzy mají jednu významnou charakteristiku.

Prý úsporná opatření nefungují, například v Irsku. Nemohou, protože nejdřív se musí Irsko vzdát EURA. A je jen otázka, kdy k tomu dojde a jestli to nejdřív neudělají sami Němci, pro které by to bylo nejlacinější. Je otázka, kolik bude stát to, že bude dlouho trvat, než ti socialisté, kteří ví, že úsporná opatření nefungují, nenarazí se svojí prorůstovou politikou na bariéru hrůzné inflace.

17. listopadu jsem jako na zjevení hleděl na ČT1 nebo ČT24 a nevěřícně sledoval jak veřejnoprávní agenti P+L masírují veřejnost nějakým průzkumem, který manipulativními otázkami přinutil respondenty odpovídat, že teď je větší korupce než za bolševika. Snad tenhle národ není tak degenerovaný, aby se nepoučil z historické zkušenosti nebo nepochopil to, o čem tu psal Tomáš Munzi 22.11.2011  v článku „Kde leží skutečné zdroje korupce“.