Asi to nemohlo skončit lépe. Otázkou je, zda to skončilo dostatečně dobře. Vítězem kongresu je Petr Nečas. Nikoli díky svému zvolení předsedou, pokud by nebyl zvolen, o tom nikdo nepochyboval, ale díky tomu, že se mu podařilo ovládnout volbu místopředsedů a v kongresovém usnesení se neobjevil žádný z nesmyslných příkazů nebo zákazů, kterými v uplynulých letech mydlila stranická opozice Topolánkovi schody.

Minulý týden zemřel Ladislav Smoljak, režisér, s jehož snímkem Nejistá sezóna si spojujeme groteskní průpovídku „vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství“. Takový triumf, kterak známo, utrpěla v květnových volbách sociální demokracie. Změnila scénář i režii. Obratem ztratila vedoucího celé stranické struktury, jenž ztratil nervy (naštěstí úplně jinak než před čtyřmi lety, po právě dořešené aféře plukovníka Kubiceho) a rozhodl se zmizet ve sféře obchodu. Což jistý levicový komentátor vtipně oglosoval jiným úmyslným obracením známého výroku, totiž že kapitalistou se stává člověk poté, když zjistí, že nemůže být socialistou.

Pražská ODS teď ze všeho nejvíce připomíná horkovzdušný balón v neřízeném pádu. Jančík přes palubu nic neřeší…

Z těch doposud dobře  zabydlených stranických představitelů ODS na pražské radnici, se mi nevybavuje jediný, který by pro Pražáky představoval nějaký tahák -  naději pro budoucnost. To občas vzpomenuté jméno poslance  Šťastného - mi přijde poněkud nešťastné - spíše jako nepovedená sranda -  stávající osádka vykazuje zřetelnou únavu materiálu…

ODS, TOP 09 a Věci veřejné se dohodly, že nepustí žádného komunistu na post místopředsedy Poslanecké sněmovny a já jim za to děkuji. Rudí totiž kvůli své podpoře zločinců musí do izolace.