Celou dobu jsem se snažil, i když je mi vyčítán opak, o zlepšení politické kultury v ČR. Můj odchod do politického důchodu k takovým krokům zcela jistě nepatří. Nic na tom nemění fakt, že jsem ho předvídal, a to již na kongresu v loňském roce, kde jsem ve svém snu o velrybách a velrybářích použil větu: Atmosféra byla dusná jako v knize Garcíi Márqueze Kronika ohlášené smrti. V této knize je od první strany jasné, kdo, jak a kým má být zavražděn. Je smutné, když se strana nedokáže vypořádat se svým lídrem standardním způsobem a musí ho nestandardně popravovat. Naposledy to dělaly některé zaostalé kmeny v Africe. Politik odchází, když prohraje. To je standardní, na tom trvám.

Vyvrcholil tím delší vnitrostranický proces. Došlo k tomu i přesto, že ony výroky byly vytrženy z kontextu a po zveřejnění plného znění jistě mnozí zjistili, že naběhli především na zjednodušující novinové titulky.

Jedna věc je volební lídr, který se koncentruje na kampaň, druhá věc je technické zabezpečení strany. Ta dvojkolejnost není dlouhodobě možná, ale zřejmě bude až do kongresu ODS. Ten vygeneruje nové vedení. Existují tady například problémy s vládou, to jsou věci, které mají své lhůty a vážnost. To rozhodnutí bude v nějaké době, kterou neumím definovat.

Jako vždy je personální složení Evropské komise především odrazem vnitropolitické konstelace v členských zemích. Účinnost politiky Komise bude i v novém složení trpět tím, že se mnohé resorty překrývají. Hmatatelný přírůstek efektivity by se dal dosáhnout pouze radikálním snížením počtu komisařů. To však Lisabonská smlouva, která má akceschopnost EU zvýšit, neumožňuje.