Rumunský film – náš vzor?
František Schilla

 (Limity protikorupčníků)

 

Než kohout, vůz i husárek / buch bác! letí do kouta,“ líčí báseň Polednice vztekání dítěte … V rumunském filmu Pozice dítěte (Pozitia copilului / Child´s Pose, z roku 2013) odmrští vzdorovitě do kouta jisté nosní kapky syn bezmála čtyřicetiletý. Marně mu matka vysvětluje, že běží přesně o ty kapky, pro které ji poslal – jenomže ve verzi „forte“, tedy verzi s daleko silnějším účinkem … V záběru kamery, ba přímo v hlavní roli se při tom všem opakovaně ocitají dotyčné nosní kapky (jinak vyjádřeno: jde o reklamu, a to o reklamu jednak dost brutální, jednak neoznačenou)…

 

Pozice dítěte získala Zlatého medvěda na festivalu Berlinale 2013, prestižní německá organizace ji navíc vyhlásila filmem měsíce května 2013 (srov. www.filmdesmonats.de). Diskusi k filmu na cinefilském webu www.csfd.cz lze shrnout do hesla: „Rumunský film – náš vzor!“ Jak vysvětlit všechny ty pocty? Co je na novém rumunském snímku tak světoborného kromě toho, že zachycuje patologický vztah mezi panovačnou matkou a slabošským synem? Aplaus sklízí především odvážné tažení tvůrců proti – podržte se – korupci! Syn Barbu zavinil bezohledným řízením smrt dítěte, matka Cornelia (příslušnice společenské smetánky) nasazuje veškeré páky, aby zmanipulovala průběh trestního řízení. A dějí se věci … Už policista vyšetřující nehodu projevuje vstřícnost: „Takže vy jste architektka? Víte, můj bratr už má hotovou stavbu, a teď po něm chtějí nějaké povolení … Nešlo by to nějak zařídit?“

 

Neoznačené reklamní spoty (podobně jako zmíněné nosní kapky vykukuje vlezle např. logo jistého nealkoholického nápoje) žel moralistní patos tvůrců znevěrohodňují. (Za nejošidnější věc označil kdosi v debatě o tzv. umístění produktu ve filmovém díle obtížnou kontrolovatelnost peněžních toků: kdo zaručí, že vedle účetně vykázané úhrady neproběhlo ještě další vypořádání „z ručky do ručky“? Asociace přinejmenším podivné vyvolává třebas název režisérské restaurace, který proběhl českým tiskem: „Bokovka“.) Obecně aplaudovaný film se tak stává aktuální ilustrací k příslovím a pořekadlům o pokrytectví (např. „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“).

Banální záběry kamery na lék,

Banální záběry kamery na lék, notabene zcela odůvodněné logikou té scény, dávají autorovi důvod k rozvinutí argumentace o skryté korupci protikorupčního filmu. Jakože by se mohlo v tomto případě jednat o korupci. Hodně přivláčené za vlasy. To je jakoby se ve filmu proti násilí na ženách objevil nůž a on z toho vyvodil, že se jedná o propagaci násilí na ženách a skrytou výhrůžku.
Druhý příklad - opakující se záběry na reklamu na nápoj. Znovu, když sedí hrdinka v restauraci se slunečníkem od dejme tomu Starobrna, je to podle autora korupce, neb se jedná o skrytou reklamu. Jak by chtěl natočit film v záplavě reklam kolem nás, aby se v něm toto nestalo?
No a odkaz na film Bokovka, v angličtině tuším Sideways, to je skutečně dobrý název pro hospodu a milá připomínka příjemného filmu, v tom máme hledat reklamu na co? Na ten starý film?
Autor tohoto článku je pomatenec. Ale takových je dnes většina českého národa - podařilo se jej přesvědčit, že protikorupční tažení je jen jakobínské běsnění, že Západ je prohnilý a Havel je horší komunistů. Ubohost vyčůraného českého myšlení v plné parádě.
Česká společnost zhavaruje do formy jakéhosi lepšího polosocialistického autoritativního Běloruska, protože si asi skutečně nezaslouží nic lepšího.

říkáte pomatenec??? Hmmmmm

říkáte pomatenec??? Hmmmmm

Žasnu nad hloubkou Vašeho

Žasnu nad hloubkou Vašeho Hmmmm.
Jste též český umělec?

no nic, no.

no nic, no.

___________________________________________________________________________________