Nedávno v rozhovoru pro Magazín Víkend MF DNES uvedl fotbalista Jan Koller, který hrál mimo jiné za ruskou Samaru, řekl, že v tomto městě na březích Volhy stojí sto metrů od luxusního hotelu Hilton chatrče bez elektřiny, ve kterých lidé jedí psi. Čili výjev bližší spíše třetímu světu než vyspělé Evropě.

A nejhorší je, že za sto let se v Rusku prakticky nic nezměnilo. Bývalý prvorepublikový politik Rudolf Beran navštívil tuto zemi začátkem 20. století. Města v okolí Volhy včetně Samary popsal takto: „Z přístavu vede ulice do centra města, po které jezdí tramvaj a stojí na ni krásné výstavné kupecké domy. Stačí však sejít do bočních ulic a člověk je v jiném světě, plném bídy a nuzných chatrčí.“      

Za socialismu někdy v sedmdesátých letech byl můj kamarád v Bělorusku a nějakým nedopatřením se ocitl ve vesnici, kde stál jediný dům. To byl místní sovět čili radnice. Jinak lidé žili v zemljankách a prý byl úžasný pohled na to, jak z desítek míst v zemi stoupal k nebi kouř. Komunistům se zkrátka „dařilo“. Zpočátku jsem mu nevěřil, nicméně po vlastní návštěvě Ruska už s jeho tvrzením nemám problém, stejně jako s Kollerovým. Ruská města mimo Sankt-Petěrburgu a Moskvy vypadají ve srovnání s evropskými protějšky dost bídně. A ruské vesnice už jsou přímo obrazy zoufalství.  

Rusko má velké problémy, které nezmizely ani v éře prezidenta Vladimíra Putina. Je fakt, že za něj došlo k dílčím zlepšením a senioři se dočkali pravidelného vyplácení důchodů, které činí v průměru a v přepočtu kolem šesti tisíc korun při zhruba srovnatelných cenách s ČR. On ovšem jen využil rostoucích cen plynu a ropy, které tvoří ruský export zhruba ze tří čtvrtin.  

Další fakta už jsou ovšem neúprosná. Ruská ekonomika nadále zůstává surovinově závislou, není diverzifikována a je nekonkurenceschopná - naráží na překážky korupce a nízké efektivity – je stále velice zranitelná a náchylná k výkyvům cen surovin. Státní rozpočet se stává rok od roku více sociálně orientovaným, resp. zdrojově náročným.

Ruská průmyslová produkce je z velké části zastaralá? Podle norem WTO dosahuje podíl inovovaných výrobků méně než 1,5 procenta, zatímco na Západě je tento ukazatel 20 až 30krát vyšší. Místo toho se v Rusku ovšem daří odvětvím šedé ekonomiky

Takže nakonec i Vladimir Putin byl na ekonomickém fóru v Petrohradu nucen pronést tato tvrdá kritická slova. „Ekonomika naší země zůstává nediverzifikovanou, velký podíl v ní mají podniky neschopné konkurence a rozpočet závisí na příjmech za ropu a plyn.“

Renomovaná ratingová agentura Standard & Poor's proto varuje: „Pokud Rusko nezlepší špatné investiční klima a neodhodlá se k potřebným a neustále odkládaným reformám, čekají jeho ekonomiku těžké časy.“

Rusko ovšem čeká ještě další rána, břidličný plyn totiž začíná z evropských trhů vytlačovat ten dodávaný Gazpromem, který je dražší a omezení vývozu této komodity by pro ně mohlo mít katastrofické následky.  

Zdá se však, že prezident Putin není schopen tuto neblahou situaci řešit. Zatím jeho jediným viditelným krokem bylo, že zrušil Radu pro vývoj vědy založenou jeho předchůdcem Dmitrijem Medveděvem a nahradil ji vlastní komisí pro rozvoj vědy, kterou sám vede. Ruští analytici jsou samozřejmě skeptičtí, a nemyslí se, že de facto přemalovaná firma situaci zlepší

Takže z hlediska těchto neúprosných faktů je potřeba se zamyslet nad tím, jestli je Rusko vůbec schopno dostavět temelínskou elektrárnu.

Už v časech národního obrození někteří hurá vlastenci cosi drmolili o přilnutí k mohutnému ruskému dubisku. Problém byl v tom, že tito nadšenci Rusko osobně neznali. Také Karel Havlíček Borovský zastával podobné názory, ale jen do doby než tuto zemi navštívil. Pak pochopil, že pod Rakouskem nám není ve srovnání s carským režimem zase tak zle a podobná blouznění razantně potíral. To je ovšem nutné i v současné době, protože někteří z nás jsou nepoučitelní. Pravdou však je, že Rusko pro nás není vzorem a příkladem hodným následování.     

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/rusko-ekonomicka-charakteristika-zeme-19086.html