Proti ministryni kultury Aleně Hanákové bylo možné mít spoustu výhrad, ovšem proti svému nástupci Jiřímu Balvínovi byla hvězdou. Člověk, který svými diletantstvím, ohrožuje existenci jedné z nejdražších národních institucí – Národního divadla, nemá na svém postu co dělat a měl by okamžitě abdikovat.
Vláda premiéra Jiřího Rusnoka ještě nedostala důvěru Poslanecké sněmovny a už její ministři provádí amatérským způsobem čistky v státní správě. Přitom nejde o žádnou náhradu politiků odborníky, ale do funkcí jsou dosazováni kamarádi Miloše Zemana, tedy často lidé se správnou legitimací SPOZ, nebo jak ji lid již vtipně pojmenoval stranou přátel organizovaného zločinu, v kapse. Jelikož odcházejícím úředníkům musí být podle právních předpisů platných už v dobách vlád ČSSD vyplaceno tučné odstupné, způsobili Rusnokovci státu mnohamilionové škody.
Mimořádně tragických důkazem neschopnosti je ministr dopravy Zdeněk Žák. Kvůli jeho osobním antipatiím byl vyhozen z funkce generálního ředitele Českých drah Petr Žaluda, který má nárok na zlatého padáka za 12 milionů korun. Viníkem je Žák, který pro vyhození asi nejlepšího šéfa ČD za posledních patnáct let neměl rozumný důvod. Pan ministr tedy okradl daňové poplatníky o tyto peníze! Přitom pan Žaluda byl nahrazen Daliborem Zeleným, který má na svědomí mimo jiné předražený nákup sedmi souprav Pendolino za čtyři miliardy korun.
Zdeněk Žák není schopen přijít s jediným koncepčním nápadem, zásadní problémy není schopen řešit, místo toho se věnuje personálním rošádám a megalomanským nesmyslům typu průplav Dunaj – Odra- Labe. Soubor neschopných kamarádů Miloše Zemana prostě nesmí dostat důvěru Poslanecké sněmovny.
Paroubkova labutí píseň málem
Paroubkova labutí píseň málem zanikla v šumu a veselí sněmovního hlasování. Ex-premiér a ex-předseda socdem se loučil se Sněmovnou a s politikou svým charakteristickým způsobem - popudil proti sobě úplně všechny. Tedy, popudil BY proti sobě úplně všechny, kdyby nebyl totálně odepsaný. ////
Velice mi připomínal pana Yabu z filmu Šógun (Chamberlain, Mifune, podle Clavellova románu), arogantního a nabubřelého tupce, který zradí svého feudálního pána a dostane příkaz spáchat sebevraždu. Ten jeho záverečný výstup, kde deklamuje arogantní nabubřelou oslavnou báseň na svoje zásluhy a pak si rozpáře břicho, za zdvořilého přihlížení někdejších spolubojovníků, to přesně bylo modelem pro Paroubkův sněmovní proslov. ////
Přeji spokojenou politickou penzi a klidné vychutnávání si rodinného štěstí. ////