Lidové noviny 6. prosince 2012

Šéfredaktor týdeníku Uwazam Rze byl odvolán kvůli neloajalitě vůči majiteli 

Na konci listopadu proběhly skoro souběžně dvě události, které spolu nesouvisejí jen zdánlivě. Člověku se u nich bezděčně vnucují různé paralely. V ruském Petrohradu vyhodili od místního týmu KHL Miloše Říhu, a to i přesto, že tým je hlavně trenérovým přičiněním průběžně v čele soutěže. V polské Varšavě vyhodili úspěšného šéfredaktora týdeníku Uwazam Rze Pawla Lisického, a to i přesto, že noviny vedou co do počtu prodaných výtisků hlavně šéfredaktorovým přičiněním pomyslnou ligu polských týdeníků. Jistě, v Rusku si může majitel klubu dovolit vyhodit trenéra třeba proto, že se nenaučil správně salutovat, ale s vyhazovy šéfredaktorů majiteli novin by se mělo přece jen alespoň „u nás“ šetřit. 

Zde se paralely začínají trochu rozbíhat. Trenéra Říhu znám jen z televizní obrazovky, ale s bývalým šéfredaktorem druhého nejčtenějšího polského deníku Rzeczpospolita a později šéfredaktorem Uvazam Rze Pawlem Lisickým jsem měl možnost přímo hovořit při jeho posledních dvou návštěvách Prahy. V rozhovoru jsme se nebavili pouze o aktuálním politickém dění. Lisicki dokázal velice zajímavě hovořit o „herezi“ pelagianismu, o níž napsal několik fundovaných knih, a o jejím vlivu na filozofii evropského osvícenství. Líbilo se mi, jak se u tohoto člověka spojují teorie s praxí a jak se filozof v něm nebojí „ušpinit“ manažerskými strategiemi. A úspěšným manažerem vskutku byl. 

Týdeník Uwazam Rze, který založil a jehož obsah tvoří často dlouhé názorové texty, se dokázal v krizi tištěných médií vytáhnout na první místo ve čtenosti a prodalo se ho na 140 tisíc výtisků. A když po čase tým týdeníku začal vydávat měsíčník zaměřený výlučně na dějiny, tak se při fantastickém nákladu 90 tisíc výtisků po jednotlivých číslech jen zaprášilo. Uwazam Rze představovalo v rámci mediálního koncernu Presspublika jediný titul, který přinášel zisk, a tedy vydělával i na ostatní časopisy. 

Zaříznutí slepice 

Jak je možné, že vedení Presspubliky jedná takto zjevně proti zájmům vlastní firmy? Pes je přitom skutečně zakopán podobně jako v případě českého trenéra u majitele. Donedávna byl většinovým vlastníkem Presspubliky britský koncern Mecom, majitelem 49procentního podílu byl polský stát, který za vlády dosud vládnoucí Občanské platformy vyvíjel tlak na to, aby zahraniční soukromý majitel od svých zájmů odstoupil. Nepřímým a pochopitelně nepřiznaným důvodem byly dlouhodobé zásadně kritické postoje redakce vůči vládě. Nakonec se zčistajasna objevil polský mediální podnikatel Grzegorz Hajdarowicz a oba vlastnické podíly skoupil. Později se ukázalo, že se tak mohlo stát díky kreditu, který mu poskytl jiný podnik, jenž patří státu. Když jsem s Pawlem Lisickým hovořil podruhé, tak na otázku ohledně šachů v pozadí novin odpověděl: „Vím, že náš majitel je podivný, ale snad nezařízne slepici, která mu snáší zlatá vejce.“ Přecenil domácí standardy, podcenil majitele? 

Už před třemi týdny došlo k čistce ve vedení deníku Rzeczpospolita, kvůli níž se majitel sešel ve tři ráno s mluvčím Tuskovy vlády. Důvodem byl článek o možném nálezu výbušnin v troskách letadla, v němž zahynul u Smolensku prezident Lech Kaczynski. Pawel Lisicki jako šéfredaktor časopisu patřícího stejnému majiteli článek kritizoval jako neprofesionálně odbytou práci, ale zároveň vyjádřil přání, aby jeho týdeník mohl i nadále působit bez cenzury ze strany majitele, a nevyloučil, že by novináři vyhození z Rzeczpospolité mohli občas publikovat v Uwazam Rze. To stačilo. Minulou středu byl Lisicki odvolán kvůli „neloajalitě“ vůči majiteli. Solidárně s ním ohlásila svůj odchod i většina redakce, vesměs esa polské publicistiky. V podobných případech jsou solidární i ostatní novináři, ale u našich severních sousedů dává polovina novinářské obce nepokrytě najevo svou spokojenost s tím, co se stalo. 

Nevím, jak je tomu v Rusku, ale pro paralely netřeba chodit až tam. Polská realita na mne v krátké době už několikrát vycenila jakési běloruské zuby. 

Rozhovor J. Mlejnka s P. Lisickým Aby se ze zla nestal společenský úzus