Spusťme novou železnou oponu
Vilém Barák

 

Dcera přišla nedávno ze školky s tvrzením, že na Ukrajině je vše v pořádku. Dovolím si polemizovat s tímto názorem i obdobnými argumenty jiných zasvěcených analitiků. V únoru tohoto roku se svět probudil do úplně nové reality. Mír a bezpečnost, které se měly dostavit po pádu komunismu v roce 1989, vzaly za své spolu s anexí Krymu a invazí na Ukrajinu. Dnes, na konci června je jakoby všechno zapomenuto a v prosinci snad Vladimir Vladimirovič Putin dostane za uklidnění situace na Ukrajině (nebo za to, že ji celou nepodpálil) Nobelovu cenu míru.

Rusko nikdy nemělo přátele ani spojence, zná pouze vazaly a ty, na které si ještě netroufne. Putin pouze čím dál viditelněji uplatňuje carskou ideu nedělitelné Rusi spolu s Brežněvou doktrínou o omezené suverenitě zemí v bývalé sovětské sféře vlivu. Proto Kreml v minulosti nechal čečenské separatisty rozjezdit tanky, okupuje kus Gruzie a dnes ukrajinským separatistům (z pohledu Rusku) zcela veřejně sebral Krym. I česká vláda ve své době prokázala, že si nemůže dělat co chce, když se na nátlak Ruska postavila zády k umístění prvků americké protiraketové obrany v Brdech. Situace nikdy nebyla tak hrozivá, ani za studené války. Sovětský svaz se dopouštěl agresí jako vůči Maďarsku (1956), Československu (1968) nebo Afganistánu (1979), ale od roku 1945 si nedovolil anektovat území jiného státu.

Potvrdilo se, že nedůvěra k Rusku, nevíra, zda se jedná o standardní zemi, byla naprosto správná. Vytvoření konceptu soft-invaze, jeho štábní rozpracování, příprava ideologického boje a doba potřebná pro výcvik vojsk, to vše vylučuje, aby útok na Ukrajinu byl pouhou reakcí na Majdan. Celá akce se musela připravovat v průběhu několika předchozích let, tedy i v době, kdy probíhala vojenská spolupráce Ruska s NATO i v během státnických objetí při jednání skupiny G 8.

Když něco chodí, kejhá a vypadá jako kachna, tak je to kachna. Jestliže se někdo chová jako diktátor, zavírá opozici, cenzuruje, diskriminuje menšiny, toleruje na náměstích sochy masových vrahů, přičemž z jejich „odkazu“ čerpá inspiraci a on sám nebo jeho souputníci vedou útočnou rétoriku (i když „jen“ pro domácí publikum), jedná se o světu nebezpečnou diktaturu. Je velice hloupé si takový režim lakovat na růžovo. Platilo to o Hitlerovi, platí to i o Putinovi.

Mám velké pochyby, zda při podobné soft-invazi do Pobaltí, v chaosu způsobeném zastřenou infiltrací „zelených mužiků“ a vznikem tzv. lidových osvobozeneckých republik, by se NATO odvážilo nasadit tankové divize. Možná se Rusko již neobává ani jaderného odstrašení. Byl by kapitán atomové ponorky třídící odpad psychicky schopen odpálit 84 jaderných hlavic? Třeba Kreml kalkuluje s tím, že euroatlantická civilizace, kde je vše relativní, korektní, multi-kulti, každý brouk, ptáček či květinka jsou důležitější než člověk a jeho svoboda, by místo jaderné odvety raději kapitulovala. Potom máme ještě větší problém než se zdá.

Schopnost státu vzdorovat vnější agresi nevyplývá z počtu tanků, letadel a děl, které má jeho armáda k dispozici. Stejně důležitá jako výzbroj je vůle bojovat, a to jak ze strany politiků, vzpomeňme na zradu prezidenta Edvarda Beneše v roce 1938, tak i občanů. Dnes Západu chybí nejen zbraně, ale hlavně odvaha.

V tomto kontextu je nutné říci, že Česká armáda postrádá „esprit de corps“, moderní výzbroj i logistické zázemí, prostě není bojeschopná. Při skutečné krizi by dopadla stejně jako ukrajinské nebo irácké vojsko. Je totiž diametrální rozdíl účastnit se mise spojené s absolutní vojenskou převahou (Irák, Kosovo, Afganistán) nebo bojovat proti rovnocennému nepříteli, s tím, že za námi je Praha (Brno, Ostrava…..). Prostě do Izraelců máme daleko.

Po událostech na Ukrajině slyšíme od politiků kňourání. Jako tolikrát v dějinách se ale opět jedná o to kdo z koho, buď a nebo. Kdyby Ronald Raegan bral ohledy na náklady soupeření se Sovětským svazem, tak dnes místo Sochy Svobody stojí před New Yorkem památník Lenina. Spojené státy, Velká Británie a Rusko, výměnou za předání jaderných zbraní,  zaručili Ukrajině bezpečnost a územní celistvost. Je nepochopitelné, že svět s Ruskem jedná o vnitřních záležitostech Ukrajiny, nikoliv pouze o splnění těchto garancí.

Spusťme novou železnou oponu. Od Finského zálivu k Azovskému moři, od Narvy k Novoazovsku. Přerušme s Ruskem jakoukoliv vojenskou spolupráci. Zastavme vývoz zbrani a vyspělých technologií. Omezme počet jeho diplomatů, zpřísněme vízovou povinnost i pro běžné Rusy. Propojme plynovody a ropovody, ukončeme odběr plynu i ropy z Ruska. Netolerujme Kremlu porušování pravidel WTO. Za obchodní šikanu svých sousedů si zaslouží sankce nebo i vyloučení z této organizace. Jsme ve studené válce a zbytečnosti musí pryč. Ukončeme proto podporu tzv. alternativních zdrojů a za získané peníze začněme stavět jaderné bloky. Určitě ale bez účasti ruských firem. Dostatek elektřiny Evropě zajistí energetickou flexibilitu. Utlumme kulturní a sportovní kontakty. V civilizované Evropě přece nemohou vystupovat Alexandrovci, tato nechutná esence Sovětského svazu či po novu imperiálního Ruska. Snad se v Praze už nikdy nebude hrát kremelská liga KHL. Zcela určitě Rusové nesmí na Západě investovat, užívat si nemovitosti, dávat děti do škol, prostě mít zde možnost odpočívat o přestávkách při dobývání světa. Pokud Rusům šovinistický kurs Putina vyhovuje, ať jej snáší se vším všudy, s jeho nectnostmi i rizikem, že se režimu znelíbí, a kdykoliv o všechno příjemné přijdou.

Přijměme Ukrajinu do západního společenství. Umožní to posunout železnou oponu o 1200 kilometrů dál na východ od Evropské unie. Hospodářská pomoc Kyjevu vyjde daleko levněji než skutečná válka. Silná a sebevědomá Ukrajina vytvoří protiváhu ruského obra na plynových nohou a její prosperita bude erodovat kremelský režim. Ať se Ukrajina stane novým Západním Německem, které tomu Východnímu neustále připomínalo jeho trapnost. Budujme bojeschopnou armádu, posilme kontrašpionáž a sledování i vyšetřování proruských postojů. Vypukla nová studená válka a pouze rozhodnost s jakou ji povedeme zabrání skutečné horké válce. Nenechejme se ukolébat pocitem, že se vše již vyřešilo, nebezpečí pominulo a Rusko bude již hodné.

"Když něco chodí, kejhá a

"Když něco chodí, kejhá a vypadá jako kachna, tak je to kachna"
Když někdo kecá, tak je to Kecal.

Největší stratégové světové politiky a největší radilové byli vždy v Čechách a mluvili o tom již dříve s vysokými osobnostmi a radili generálům.

Česká republika je patníček u světové dálnice, u kterého se jen občas, ale skutečně jen občas někdo zastaví, aby se vyčůral.

Přeji panu Barákovi, aby si při stahování těžké železné opony neudělal pajšlbrůch.

BTW: nedočetl jsem se, kudy by ta železná opona měla probíhat na Středním východě, v Asii, Africe a Jižní Americe. A kdo s ní z BRICSu, kde je spousta amerických dolarů, souhlasí. A hlavně kolik na ni pan Barák ze svého dá.

Jak to dělá? - tím, že se

Jak to dělá? - tím, že se chová jako president jedné ze světových mocností?

Souhlas. Autor je expert na

Souhlas. Autor je expert na krizové řízení společnosti/í. Dělá vlastně jenom svou práci, kde je největší zadlužení?

Spusťme novou železnou

Spusťme novou železnou oponu.
=================
Vznik staré "železné opony" si vynutil neskutečné finanční prostředky do zbrojení. Kdo z toho měl zisk v první řadě? Místo mírové spolupráce se Stalin rozhodl, že dobude svět. Kdo na to nejvíce doplatil? Obyčejní lidé v tom celém "táboře míru".

Rád bych se mýlil, ale nyní v tom hlavní roli hrají ...., nechávám na každém, aby si sám odpověděl.

http://czech.ruvr.ru/2014_07_

http://czech.ruvr.ru/2014_07_16/Summit-BRICS-jako-vychozi-bod-pro-novy-s...
======================
Včera v souvislosti s výsledky summitu BRICS mě napadlo, že "Ukrajina" má být rozbuška, která izoluje Rusko a zabrání mu ve spolupráci s Čínou, Indií, Brazilii a Jižní Afrikou. Rusové s ostatními zůčastněnými státy na projektu BRICS pracovali roky. Američané si uvědomili to hrozbu a nepodceňují ji. I když počáteční vklady jsou spíše pro legraci.

V našich epimédiích zprávy o BRICS jako výchozím bodu pro nový svět se věnovala minimální pozornost. To jenom potvrzuje moje spekulace - důležité je to, co není vidět.

Jde o to /jak pan Oto přišel o to :-)/, jak se budou jednotlivé státy EU k tomu stavět. Studená válka II je tedy skutečností. Tentokrát USA ale nemá šanci opakovat vítězství nad uskupením, které tvoří 40% světové populace. Navíc porazit Říši zla byla dobrá věc. NWO je pouhá zástěrka pro ovládnutí světa. Perpektivu má multipolární svět...

Bohužel má tato fašistická

Bohužel má tato fašistická zrůda(Vilém Barák) mnoho sympatizantů v řadách TOP09 a ODS........

fašistická zrůda..hezký

fašistická zrůda..hezký chobot jste mu nalepil....:-((

Tak jsem to dočetl k ´invazi

Tak jsem to dočetl k ´invazi na Ukrajinu´ .... dál ne.

Když článek začíná evidentní

Když článek začíná evidentní lží, hned čekám, co dalšího podnětného chce autor ještě sdělit. Standardní takové zahájení v poslední době je "od konce WWII v Evropě nedošlo k anexi cizího území" - to jako že krádež Kosova se nikdy nestala. Ale výrok "Rusko nikdy nemělo přátele ani spojence" je také zdařilý. Takže jaké byly vztahy mezi Ruskem a Pruskem v letech 1812 až 1815? Že by vazal? Situaci "na které si ještě netroufne" můžeme vyloučit, v té době bylo Prusko na dně. Historická realita je taková, že obě země tehdy byly nadšenými spojenci v boji proti EU ..., éch, čo to tárám, proti Napoleonovi. ////

Ví-li autor kulový o historii, jakápak asi moudra nám sdělí o současnosti? ////

Raděj ať již nic nesděluje i

Raděj ať již nic nesděluje i když je to jeho názor

___________________________________________________________________________________