Ve svobodné zemi má občan právo nadávat na svoji vládu. A má právo vládnoucí papaláše označovat za vlastizrádce, když si to o nich myslí, nota bene, když si to zdaleka nemyslí pouze on sám. Svobodný občan má rovněž právo říkat, že vlastizrádci zasluhují nejvyšší trest. Pokud vláda takovouto kritiku nestrpí, ba dokonce za to občany za asistence po zuby ozbrojeného komanda zatýká, není to už vláda svobodné země, ale banda totalitních uchvatitelů moci. Ergo: sobotkovsko-babišovský režim je totalitní, a proto musí být po zásluze odstraněn.

Adam Bartoš zrovna není můj šálek čaje. O Evropské unii sice píše docela chytré komentáře, ale jeho zcestné názory na židovskou problematiku normálním lidem brání postavit se s ním do jedné řady. To ovšem nic nemění na tom, že jeho zatčení z čistě politických důvodů mě pohoršuje. Sobotkovsko-babišovský režim klesl na úroveň toho husákovkého. A dříve či později také stejně skončí.

Jedna z dalších pitomostí, kterými nás krmí zdejší novináři, je, když říkají "komunistická Čína". To je velmi VELMI nepřesné. Ano, v kontinentální Číně opravdu vládne strana, jež se jmenuje komunistická, leč docela úspěšně tam buduje specifický kapitalismus. Prostě zvláštní země s úplně jinou kulturou, tradicí a společenskými zvyky.

Nalijme si čistého vína. V pondělí do Prahy na státní návštěvu, to znamená na návštěvu na té nevyšší diplomatické úrovni, přilétá čínský prezident, hlava nejlidnatější země. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, přilétá jeden z nejmocnějších mužů světa. A můžeme se přít, zda patří do první desítky, pětky či trojky nejvýznamnějších politiků světa, případně na které místo pomyslného žebříčku bychom ho zařadili my. Každopádně je to obrovský diplomatický úspěch prezidenta Zemana. Asi právě proto se opět vyvalil ten nenávistný hnis z pravdoláskovního vředu zdejší společnosti.

Havlovská pravda a láska se v noci na sobotu opět zhmotnila. To když jeden z jejích bojovníků v Praze poničil čínské vlajky. Idiocie havlovských pohrobků, živená umanutými presstituty a neo-, respektive eurobolševickými politiky, začíná být nesnesitelná. Je-li starostou takový ubožák, jako je kupříkladu ten topácký na Praze 6, tragedie je dokonána.

Nejkomičtější na celé věci je, že ta samá parta, jež se může přetrhnout ve vítání nekompatibilních migrantů, je směšně militantní v odmítání ekonomické spolupráce s Čínou, tedy se zemí, jež nás ani v nejmenším v ničem neohrožuje.

Pozoruhodné a opravdu zaznamenání hodné je i to, kterak ti samí, kteří se osypávají kvůli stykům s Čínou, se bez mrknutí oka bratříčkují se Saudy a brutální realitu tamního života s lehkým srdcem přehlížejí jak jarní krajinu. Asi je to tak, že ústa přeplněná mantrami o lidských právech zřejmě omezují některé mozkové funkce, kupříkladu aplikaci zdravého selského rozumu.

Babiš a Kalousek jsou dvouvaječná dvojčata. Navzájem se potřebují. A navzájem se pěstují. Ani jednoho nebude škoda, až zmizí z polické scény. Přičtěme k tomu ještě tragického, nesvéprávného (protož z úst Angely odezírajícího) Sobotku a tragedie je dokonána. Je to dosti tristní stav, že koalici i opozici momentálně dominují existence, jejichž zdaleka nejlepším počinem by bylo, kdyby se odebraly do (ne)zaslouženého politického důchodu. Přičemž už včera bylo pozdě.

Petr Štěpánek, 27. 3. 2016, www.petrstepanek.cz