Revue Politika 2/2013

LIDEM jsou od poloviny devadesátých let, kdy došlo k definitivní strukturaci českého stranického systému, po Unii svobody druhou stranou, jež získala zastoupení v exekutivě, aniž předtím kandidovala ve volbách. Obě strany pak bude s velkou mírou pravděpodobnosti pojit nejpozději od června příštího roku i neslavný konec v nejvyšších politických patrech. Jen mezičas parlamentní relevance bude pro spolek okolo Karolíny Peake mnohem kratší.

Zatímco členové nově vzniklé Unie svobody odcházeli z ODS v době, kdy se její preference pohybovaly okolo dvacetiprocentní hranice a ve veřejnosti (a médiích) byla nikoli nevýznamná poptávka po její „morálnější“ verzi, vznik LIDEM je absolutním nepochopením ducha doby. Skupina okolo vicepremiérky Karolíny Peake, odštěpivší se od Věcí veřejných, přišla dlouho po dvanácté s „hodnější“ verzí naprosto zdiskreditované strany, po níž nebyla už delší čas vážnější poptávka. Nesmíme navíc zapomenout, že Unie svobody vznikala v době, kdy její zástupci byli členy na dlouhou dobu nejpopulárnější vlády, kdežto LIDEM jsou součástí kabinetu, který boří rekordy především svou nepopulárností.

Poslanec Viktor Paggio loni na jaře v rozhovoru pro Lidové noviny sebevědomě prohlašoval, že vicepremiérka pro boj s korupcí Karolína Peake je na politickém trhu zásluhou svého působení hodnotnou značkou. Netuším, nakolik je tento jihočeský poslanec s italskými předky schopen vnímat politickou realitu nebo jen „povinně“ dodával sobě a svému okolí sebevědomí. Český volič ale nějak není schopen, natož ochoten rozlišovat drobné rozdíly mezi jednotlivými členy Věcí veřejných, kteří se po volbách v roce 2010 dostali k moci. Zvlášť když mezi nimi příliš viditelných rozdílů není. Vyhraňování se Věcí veřejných vůči LIDEM (a vice versa) připomíná situaci o jedno volební období nazpět. Strana zelených a Demokratická strana zelených se trumfovaly, kdo je pravým reprezentantem původních, „nezkažených“ idejí, zatímco volič už šel dávno za jinými.

Mizivé vyhlídky měla LIDEM už dlouho před potupným sesazením Karolíny Peake z postu ministryně obrany. Když den po svém nástupu na ministerstvo odvolala několik jeho funkcionářů, vyslechla si tolik kritiky, jako by byla spíše ministerstvem vnitra pověřenou správkyní obce bez zvoleného zastupitelstva než plnohodnotnou členkou vlády. Přitom některé z kroků Pavla Blažka po nástupu na ministerstvo spravedlnosti vzbuzovaly větší rozpaky a obešly se bez vážnějších reakcí koaličních partnerů.

Rozdílný metr byl užit i na „ajťácké“ průšvihy ministerstev práce a dopravy. Zatímco ministr Jaromír Drábek z TOP 09 kvůli nefungujícímu systému na výplatu sociálních dávek nikdy pomyslný nůž na krk nedostal, Pavel Dobeš si hned po (ne)spuštění registru vozidel od premiéra vyslechl několik ultimát, do kdy musí fungovat, nebo půjde z vlády.

Okolnosti vzniku LIDEM předurčily její smysl a význam pro budoucnost: místo programových rozmíšek se skupina kolem Karolíny Peake odseparovala z Věcí veřejných proto, aby ODS a TOP 09 získaly do konce volebního období stabilnějšího a povolnějšího koaličního partnera, a dotyční si tak mohli za každou cenu prodloužit svou politickou kariéru. Na jaře 2012 se tak zrodila nová, koaličními partnery (a zejména ODS) ne moc respektovaná vládní strana s minimem členů, z nichž někteří z ní již vystoupili, neschopná postavit v krajských volbách kandidátku ani v jednom ze třinácti krajů, žijící stejně jako mateřská „vévéčka“ s vidinou naprosté marginalizace po příštích sněmovních volbách. Do historie se tak krom účasti ve vládní koalici a rekordně krátkého působení Karolíny Peake na ministerstvu obrany zapíše už jen tím, že bude od roku 1995 po unionistech nejspíše druhou stranou, která sice neprošla volbami, ale dokázala v průběhu volebního období založit nový poslanecký klub. Tedy pokud poslanci přehlasují očekávané senátní a/nebo prezidentské veto úpravy jednacího řádu, který byl před necelými osmnácti lety zpřísněn právě proto, aby vznik podobných klubů znemožnil, či alespoň ztížil.