Zastihl jsem týdeník Svět v obrazech ještě ve velikánském formátu, černobílý a tištěný Neubertovým hlubotiskem.  Metodou, která i z obyčejného snímku dělala skvost, což mimochodem velmi pomohlo několika podprůměrným fotografům.  A byl jsem i účasten některým fotografickým zázrakům; tady je jeden z nich.

    Spolu s fotoreportérem Bedřichem Kockem jsme byli vyhnáni do Jeseníků, abychom pořídili reportáž o jeskyni Na Pomezí. Tenkrát to byla jedna jeskyně na tehdejší železniční trati z Lipové – lázní do Vápenné, nebo Javorníku, nebo do Vidnavy.  Ale jen kousek do kopce z Lipové. Tam byla bouda před vchodem do jeskyně, pravda, vskutku nijak zvláštní. Ta jeskyně. Znalci by snad něco mohli obdivovat, ale to nebyl náš případ. My měli udělat zajímavou reportáž, která by přilákala návštěvníky; tak si to přál objednavatel, myslím, že jakési vlastivědné středisko.

    Stáli jsme před boudou a měli nápad nanejvýš tak na svačinu. „Tady je snad zajímavý akorát ta holka,“ pravil Bedřich na adresu neteře hlídače, pokladníka a průvodce jeskyně v jedné osobě, na adresu náramně pěkně vyvinuté šestnáctky, která tu byla na prázdninách. „I když …“ pokračoval zadumaně sám pro sebe a pak vyrazil: „Slečno, máte plavky?“

    Ukázalo se, že slečna plavky má, ale dole ve městě, u tetičky. Takže jsme naskákali do auta, u tetičky vyzvedli plavky a ještě se zastavili v kadeřnictví, aby nám slečnu upravily. V jesenickém kadeřnictví si dámy nejspíš ještě dlouho vyprávěly o dvou chlapech, co vtrhli dovnitř s holkou a chtěli ji nechat učesat.

    Slečna se ve strýčkově boudě převlékla a dali jsme se do práce. Kockův aparát Rolleiflex stál na stativu na kraji krápníkové síně, strejda hlídač u vypínačů a já o kus vpravo s druhou fleší v ruce. Slečna se opřela rukou o krápník v popředí a Bedřich stiskl spoušť. Slečna se přemístila doprostřed síně a tentokrát se pod krápníky posadila na mokrý kámen. Bedřich to opět vyfotografoval. A tak v různých pózách celkem šestkrát, ale to bude každého fotoamatéra zajímat, stále na jeden snímek! Na jaký čas Béda fotoaparát šestkrát otevřel a zase zavřel nevím, to spadá do oboru geniality nebo šťastných náhod.

    V hotelovém pokoji večer ve tmě, ještě pod dvěma dekami, můj kolega založil film do bakelitového tanku, který jsme vezli sebou i s lahvemi s vývojkou a ustalovačem. Když celá operace této pojízdné fotolaboratoře skončila, mohl jsem si i já prohlédnout vyvolaný svitkový film, na kterém nebylo dvanáct, ale pouze jeden jediný negativ 6 x 6 centimetrů. Výsledek celodenní práce.

    Byla to nádherná fotografie. Přes celou obrovskou dvoustranu, jen sloupeček na okraji vpravo zůstal pro mé reklamní breptání o jeskyni.  V dokonale prosvětlené krápníkové dvoraně bylo na snímku rozestavěno šest krasavic v plavkách, jmenovalo se to „Ochlaďte se v jeskyni“ a už první čtenář – divák, krátkozraký šéf naší kulturní rubriky, nám to sežral:

    „Kde jste, volové, sebrali ty krásný holky? A skoro stejný?“  

Přejete-li si zakoupit knihu Pavla Landy

Hlavně nic politického totiž Život jako fejeton

za 220,- Kč včetně balného a poštovného, napište na adresu knihapl@seznam.cz