Abych se přiblížil stylu lidem milovaného prezidenta Zemana, blýsknu se i já citátem. Citátem delfské věštírny: „Překročí-li Kroisos řeku Hálys, zničí velkou říši.“ Lýdský král Kroisos, to udělal a napadl Persii. Dvojsmyslná věštba se naplnila. Kroisos zničil velkou říši – tu svoji. Špatně si věštbu vyložil. Ištvan překročil řeku „rebelů“, ale místo kmotrů Janouška a Rittiga zničil sám sebe. Já vím, že je to moc složité pro ty zkorumpované policisty, na které jsem ukazoval prstem v předchozích článcích, ale takový je život. Někdo jim to snad vyloží. Třeba vykladači z internetových diskuzí. Těch je plný pytel. Čím větší expert, tím víc anonymnější a sprostější. Nepřispívají tam hlavně zastydlí policisté? Zeman by z takových vykladačů dokázal složit deset vlád odborníků. 

Ivo Ištvan je nesmírně šikovný právní kutil. Na co sáhne, to se mu podaří. On se s kauzou dokáže poprat. Jen zlé jazyky o něm tvrdí, že se v případu pohrabal jako Mistr Hanuš v Pražském orloji. Ale to jsou jen řeči nepřejícníků. Ivo Ištvan je takový terminátor českého práva. Co akce, to pád vlády. Po kauze Čunek záhy odešla do věčných lovišť Topolánkova „ódésácká“ diktatura. Po kauze Nagyová padla populární kmotrovská junta, jejíž mediální tváří byl Nečas, poslušný vykonavatel rozkazů protektora Kalouska. Pustí-li se Ivo Ištvan do třetí „pořádné“ akce, čekají nás další předčasné volby. Sakra, jak to ten chlap dělá? Z pudu sebezáchovy by mu měla jakékoliv nová vláda soudně zakázat přiblížit se ke Strakově akademii blíž, než je sto metrů. Vstup na Hrad povolen - zdarma.

Ištvan stále něco naznačuje. Je tajnosnubný a jinotajný, téměř pythický. Místo „křižování“ kmotrů Ištvan a spol. řeší filosofický problém, jak byla paní Nečasová sledována. Bylo to vůbec sledování nebo nebylo? Jeli agenti na kole, šli pěšky, použili tramvaj nebo nedej bože plavili se po Vltavě vojenskou zpravodajskou ponorkou? A co když to byli agenti dvojití nebo přímo trojití? Tím by se to tuze zkomplikovalo a nabralo i mezinárodní rozměr. To se zatím také s jistotou neví. Nejspíš se z toho zblázníme napřed my a posléze i Ištvan. Na tom stojí a padá kauza Rittig a Janoušek.

Ani Foglar ve Stínadlech nebyl schopen navodit takovou hororovou atmosféru. Rozežraní boháči, exposlanci (korumpovaní i korumpující), kmotři s doutníky, jachtami a monackým státním občanstvím, milenka premiéra, zhrzená manželka, ďábelské pokoušení křesťana. Anonymní zlato a bezprizorní stovky milionů. Šťáry, těžkooděnci, zatýkání, zavírání, propouštění. Kouřové informační clony. Člověku z toho přechází zrak a rozum to nestačí zpracovávat. Už tomu schází jen úlety dalších tajných služeb a agenti StB, KGB, Mossadu, CIA a Ferda Mravenec.

Aby to byla úplná červená knihovna a román pro ženy, chybí této vyšetřovací bramboračce ještě nějaká pozitivní mužská postava. Někdo, kdo překoná všechna úskalí a překážky házené čackým, spravedlivým a poctivým státním zástupcům pod nohy. Ti zlí jsou média, zákeřné soudy, skuteční právníci, zdravý rozum. To je zřejmé. Ty náš udata všechny postupně přemůže. Ale kdo by to měl být? Napřed jsem myslel, že tím klaďasem bude pan Okamura, který by svým všelidovým totálním referendem bez výjimky všechny kauzy rozsekl. Možná úplně roztřískal. Víc hlav přece víc ví. To dá zdravý rozum. Ale pak mi došlo, že tím slušňákem, který vyhraje, musí být sám pan Ištvan. Nebývá to sice běžné, ale i režisér se může v takovém dojáku obsadit do hlavní role.

Až si to pan Ištvan ujasní, svolá tiskovou konferenci a řekne: „Je to tajemné, je to temné. Pokračujeme však dál. Kupředu, levá. Chápete, že víc nemůžu sdělit. To státní zástupce nesmí.“ Dozvíme se, a to bude nejcennější poznatek, jakou barvu mělo to kolo, na kterém agenti paní Nečasovou nenápadně stíhali. Komu ale kolo patřilo, neřekne – to je státní tajemství. Nebude ani jasné, jestli ve skutečnosti nešlo o dvojkolo. Agenti si přece ve špionážních filmech kryjí záda a pracují ve dvojicích. A toto je napínavý špionážní thriller. Místo miliard jsou v něm sice řešeny zločiny třetí kategorie, ale děj má spád. A o to jde. Všem se nám po tiskovce uleví, oddechneme si. Temné síly byly krotiteli duchů z Olomouce zastaveny. Jeho příznivci mu i zatleskají a založí další stránku na Facebooku na jeho podporu. Kmotry po takovém zásadním projevu a odhalení čeká neúprosný osud a drakonický trest.  Už dnes mi je těch politických podnikatelů líto. Jsou to přece také lidé! Tu hrůzu, kterou jim Ištvan chystá, bych nepřál ani Zemanovi. Ani jednomu. Oba ho přitom plácají po ramenou. Asi ho mají rádi ze strachu.

Ale proč? Rozvážný Moravák pan Ištvan je přece veselá kopa. Uvedu dva příklady, že tomu tak vskutku je. Dne 18. 9. 2013 byl pozván do ČT24 do pořadu Interview, který moderovala Daniela Drtinová. Pan Ištvan si ve velkém rozhovoru v MF DNES (22. 07. 2013) posteskl ohledně dotazů na zabavenou hotovost a zlato při raziích ve firmách (kauza Nagyová a spol.): „Nevím, proč se nikdo neptá, komu patřily mobily. Všichni se soustředí na 150 milionů.“ Paní Drtinová se tedy na mobily zeptala. Pan Ištvan jí odpověděl, že nic nemůže říct. Teď již všichni víme, čí mobily to byly. Už je nám to jasné. Takže opravdu má smysl pro humor.

Přímo husarský humoristický kousek se mu podařil i v rozhovoru pro Hospodářské noviny ze dne 6. 11. 2013. Výsledek lze shrnout takto: „Táhnoucí se případ klientelistické sítě kolem politických podnikatelů Rittiga a Janouška Ištvan nevzdává.“ A pozor, teď to přijde. Tramtadadááá: „Někteří podezřelí jsou podle něj už nyní poměrně nervózní.“ No není to geniální a vtipné? Chápete ten jemný humor? Rok a půl makal, potom realizoval, položil vládu a ty, kvůli kterým to údajně začalo, údajně vystresoval. Tomu říkám výsledek. Kmotři krvácí, klepou se děsem, balí kufry, startují jachty, prchají. Mizí stejně tajemně jako lodě v bermudském trojúhelníku. „Jsou poměrně nervózní“, že budou strčeni do vazby jako Rath… Třeba je to ale ďábelský plán. Třeba je to jinak. Z Ištvanova humoru kmotry klepne a kauza bude úspěšně zakončena jejich skonem. Trest smrti je zrušený, tak to státní zastupitelství zase obešlo novátorským postupem. Má v tom bohatou praxi. Rozsudek bude vykonán, až si to kmotři v těch Hospodářských novinách přečtou. Bude to rychlé, humánní, bezbolestné. Líp by to nezvládlo ani Okamurovo referendum… Není to ale ve skutečnosti tak, že je z takového bombastického úspěchu „poměrně nervózní“ sám jeho původce – Ivo Ištvan?

Jelikož jsem stejný patriot a entuziasta jako Langer (má toho mnoho na triku) a Knobloch (podezřelé financování ODS), mnohokrát jsem ODS nezištně radil, jak z krize ven. Vím, je to velká troufalost, ale poradím i státním zástupcům z Olomouce. Máme přece stejný cíl: pochytat lapky, lumpy, zloděje, korupčníky a lháře, poslance, premiéry, agenty, milenky, možná i senátory a další politiky. Ježíši, těch je. Nezapomněl jsem na někoho? Pro jistotu znovu. Máme přece stejný cíl - zrealizovat celý národ. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman je přímo posedlý tím, jak „chce dostat velkou rybu“ (viz onen hovor v MF DNES). Navrhuji proto hrábnout selektivně mezi některá státní zastupitelství a policii v Olomouckém kraji. Pravda, velká ryba tam asi neuvízne, ale potěr a mřenky určitě. Lepší vrabec v hrsti, než Rittig s Janouškem v Monaku či na Jadranu aneb co je doma, to se počítá.

Pouze jen největší kverulant a škarohlíd by neviděl ten laskavý úřednický humor Ivo Ištvana. Jen jestli pan Ištvan není příliš dobrý pro tento svět. Málokdo jeho vlídnému žertování rozumí. Snad příští generace to pochopí…

 

Kauza Coufal

Výše uvedené chápejte jako frašku. Nic lépe, než toto slovo nepopisuje konání olomouckých státních zástupců. Následující pasáže jsou ovšem vážné. Až moc. Ukazují, jak mstivost a vyřizování účtů mezi státními zástupci může být zhoubné pro celý institut státního zastupitelství.

O co v kauze Coufal z roku 2012 šlo: Brněnský státní zástupce Coufal osobním autem parkoval na místech vyhrazených pro krajské žalobce. Anonym na Coufala poslal trestní oznámení pro zneužití pravomoci úřední osoby!? Manželka Coufala, zaměstnanec Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Coufala o tomto oznámení informovala. Tam tedy vládnou poměry! Jak vidno, vynášení informací kvete nejen v Lipníku nad Bečvou a Přerově, ale i na NSZ Brno. Coufal poté zavolal městskému státnímu zástupci, Janu Sladkému, svému dlouholetému známému a vyžádal si spis. Tento jeho kamarád mu řekl, že jde o "ptákovinu" a spis mu zaslal. Coufal se vše snažil zakamuflovat. Překvalifikoval to na správní delikt a věc postoupil dál a to přímo ministrovi spravedlnosti. Právě on o takových případech rozhoduje. Věc byla prošetřena a spis nakonec odložen…  Dle Coufala se šest měsíců nic nedělo! Copak asi toto ministerstvo pana Pospíšila dělalo těch šest měsíců? Velice zvláštní jak ruka ruku myje…

Nakonec spis skončil u Ivo Ištvana. Dostal to jako dárek, aby si Coufala vychutnal. V době „čunkiády“ a „války státních zástupců“ Coufal a Ištvan stáli proti sobě. Ištvan byl odvolaný, ponížený a až později se obhájil. Po letech se válečné štěstí obrátilo a náhle do tábora poražených státních zástupců spadl Coufal. A Ištvan si to opravdu užil. Z prkotiny udělal hrdelní zločin. To, co říkají lidé ze státního zastupitelství, když mluví o Ištvanově pomstychtivosti, bude asi pravda. Nejvyšší správní soud rozhodl o Coufalově kárném provinění, zároveň ale upustil od jeho potrestání. Coufal poté rezignoval. Informace o tom všem lze nalézt na internetu, například i zde.

Důvěryhodnosti JUDr. Ištvanovi příliš nedodává ani následující přepis jeho výslechu v kauze Čunek: „… nevěrohodná je výpověď svědka JUDr. Ivo Ištvana v části, kde byl dotazován na obsah informace, kterou obdržel od žalobce JUDr. Petra Coufala o průběhu jihlavské schůzky. Po mnoha dotazech a následném opakovaném poučení o povinnosti vypovídat pravdu konečně přiznal, že jej žalobce JUDr. Petr Coufal skutečně informoval o urážlivém vyjádření svědkyně JUDr. Zlatuše Andělové o obviněném Jiřím Čunkovi.“ Je to dobrý státní zástupce. O tom není pochyb. Znovu si pozorně přečtěte tučně zvýrazněný text. Soudnému čtenáři to nemusím glosovat… Paní Andělová je dnes také na té správné straně. Stejně jako tam je i další přerovský státní zástupce Mgr. Obst. Je jistě jen náhoda, že Obstův podřízený Krobot byl de facto Andělovou „omilostněn“.  Ani nevím, kdo z nich je ten nejlepší. Nejspíš všichni…

V tomto popisovaném případě jsou přítomny snad všechny nešvary. Arogance státního zástupce, zneužití pravomoci úřední osoby, vynášení informací spřízněnou osobou, kamarád na telefonu s jeho „ptákovinou“, pokyny podřízenému. Krása. Toto není selhání jednotlivce. Toto je selhání celého prohnilého systému státního zastupitelství. Když na ještě horší nešvary upozorňuji já, lidé tomu nechtějí věřit. Přitom to, co řešil Nejvyšší správní soud v kauze Coufal, vypadá jako úplná idyla a selanka oproti tomu co provádělo Okresní státní zastupitelství v Přerově. Tolik fakta a historie.

 

Kauza Krobot

Jádro kauzy Krobot lze stručně a zjednodušeně popsat takto. Na přerovského státního zástupce Mgr. Ivo Krobota a další osoby bylo podáno trestní oznámení. Mgr. Ivo Krobot toto trestní oznámení (v němž figuroval) osobně zastavil!!! A aby toho nebylo málo, on rozhodoval nejen o své osobě, ale i o svých předchozích rozhodnutích!!!

O stížnosti, natož o trestním oznámení, nemůže nikdy rozhodovat ten, kterého se to týká. Ani státní zástupce si to nemůže dovolit. Tím došlo minimálně k ohrožení důvěryhodnosti státního zastupitelství a došlo také k porušení povinností státních zástupců. Důsledkem takového konání bylo to, že Mgr. Krobot zabránil možnému trestnímu řízení. Za povšimnutí stojí fakt, že v kauze Coufal, se NSS vůbec nezabýval tím, zda Coufal kdesi parkoval nebo ne. Řešil jen to, že Coufal rozhodl sám o sobě. Z toho plyne, že je úplně jedno, co trestní oznámení na Krobota obsahovalo. On to prostě řešit neměl, nemohl a nesměl. Tečka. Co je na tom složitého pochopit, když vše lze doložit písemnými materiály? Žalobce Krobot se měl z řešení trestního oznámení vyloučit, což ale neučinil.

Tím se Mgr. Krobot dopustil porušení zákona. Vycházím z rozsudku Nejvyššího správního soudu, který takto rozhodl v podobném, výše citovaném, případě Coufala. Přitom Coufalův prohřešek byl mnohem malichernější záležitostí než to, co spáchal Mgr. Krobot. Dále se opírám o výroky Vrchního státního zástupce JUDr. Ivo Ištvana z VSZ Olomouc, který onu kárnou žalobu inicioval a tvrdě a ostře postup Coufala odsuzoval.

Tenkrát byl ostrý jako břitva a nesmírně „spravedlivý“. Bodejť by ne, když šlo o vyřizování starých osobních účtů. Zemanův duch pomsty tak dál cválá celou zemí. Ištvan oproti prezidentu Zemanovi s jeho ČSSD byl ovšem mnohem úspěšnější.  U STÁTNÍHO ZÁSTUPCE KROBOTA IVO IŠTVAN ALE JEDNOZNAČNĚ MĚŘIL JINÝM METREM.

Protože ve věci mimo Mgr. Krobota figurovali ještě dva přerovští a jeden olomoucký státní zástupce, došlo k tomu, že veškerá relevantní státní zastupitelství táhla za jeden provaz. Navzájem si kauzu přehazovaly a zastavovaly. Evidentně nechtěly říznout do živého. Byla to jednotná fronta státních zástupců provázená extrémní kolegialitou. Nad každým vchodem do státního zastupitelství by tak mohl být obří nápis: „Chceš beztrestně porušovat zákon? Staň se státním zástupcem!“ V Přerově a Olomouci by tento náborový slogan měli přímo vytesat z kamene. Možná někteří „státní zástupci“ jsou spíše „státní škůdci.“

Vzpomeňte si, kolik úsilí stálo Nejvyšší státní zastupitelství, než byla odejita žalobkyně a exkomunistka Kodytková z kauzy exsvazáka Lajtocha. Nebo jak byl téměř neodvolatelný Rampula. S ním si nemohl dlouho poradit ani Zeman s Pospíšilem. A když se jedná o menší rybku ze státního zastupitelství, tak ta má živobytíčko zajištěno až do důchodu. Může být hloupý, zkorumpovaný nebo neschopný, všechno je jedno. Kolegové ho rádi podrží. Oni si ten zákon o služebním poměru neformálně zavedli podle svého již dnes.

Předsedkyně kárného senátu NSS Milada Tomková ve vzpomínané kauze uvedla, že Coufal porušil povinnost a ohrozil nezávislost státního zástupce. Žalobce podle ní nemůže, způsobem jako Coufal, rozhodovat o kauze, která se jej týká. Měl vědět, že jeho nestrannost vzala za své, když se do věci vložil.

Jak by Nejvyšší správní soud rozhodl v kauze Krobot lze z jeho předchozího rozhodnutí snadno usoudit. Bohužel, pan Krobot nedostal tu příležitost, aby se u NSS obhájil. Pikantní také je, že o kauze Krobot byl informován nejen Ivo Ištvan, ale i Nejvyšší státní zástupce JUDr. Pavel Zeman (dne 27. 06. 2012). Ale stejně jako JUDr. Ivo Ištvan hrál mrtvého brouka. Nebo to je další novátorský právní názor? Dokud se Krobotovi nebude chtít jiný státní zástupce pomstít, bude pan Krobot asi beztrestně páchat dál spravedlnost.

Kladu řečnickou otázku. Vy byste věřili státnímu zástupci, který s Íčkem hrával volejbal či házenou, jak informovala MF DNES? Kdyby se s ním stýkal z úřední povinnosti, tak by neměl na výběr. To bych ještě chápal. Ale stýkat se s Langerem v soukromém čase – při sportu? Tak to je síla, i když to bylo v minulosti. Mluvím o JUDr. Ivu Ištvanovi.

Dnes je státní zástupce Ištvan zdánlivě na koni. Mylně si myslí, že je na výsluní. Byl „poplácán po ramenou“ prezidentem Zemanem. To neznamená nic. Jen to, že mu prezident Zeman vyslovil důvěru. Možná si při jeho návštěvě na Hradě vyměňovali zkušenosti o tom, že pomsta je sladká a nejlépe chutná za studena, jak tvrdí jistá sicilská rodina. Exprezident Klaus také „poplácal Lesssyho po ramenou“ a všichni víme, jak Lessy i s prezidentskou podporou dopadl.  Ani to, že JUDr. Ištvan má údajně důvěru 2/3 lidí, nic neznamená. Lidé si s ním spojili pád nenáviděné Nečasovy vlády řízené Kalouskem a to je úplně jiná písnička...

 

Závěr

Vrchní státní zástupce Ištvan a Nejvyšší státní zástupce Zeman jsou v kauze Nagyová spojeni jako siamská dvojčata. Otázka zní, zda spolu oba doklopýtají až do hořkého konce. Když i exmistr Pospíšil (ODS) spolkem Šalamoun označovaný za „Capo di Tutti Capi“ v rozhovoru pro MF DNES prohlásí, že kauza Nagyová, tak jak to sleduje, nikam nevede a že na státní zástupce by měla být podána kárná žaloba, tak je to velký paradox. „Et tu, mi fili? Et tu, Brute?  – I ty, Brute?“ Nemusíme ovšem hádat, jak Zeman roli Ištvana a spol. ohodnotí. Příliš lehká hádanka. Správná odpověď zní: „Jiný právní názor.“ Jen aby stejný „jiný právní názor“ sdílela i nová vláda…  Být politikem je s Ištvanem puštěným z řetězu velice nebezpečné povolání. Kdokoli může kdykoli pro cokoli skončit za katrem.

Pro mě, po mých osobních zkušenostech, je JUDr. Ivo Ištvan žábou na prameni v institutu státního zastupitelství. Jeho „pozitivní obraz“ je silně mediálně zkreslený, realita je naprosto jiná. A JUDr. Pavel Zeman se za něj ještě postaví…

Na úplný závěr si dovolím odcitovat text z časopisu REFLEX, ze dne 3. 10. 2013. Jde o rekapitulaci ze setkání známých právníků s lidmi, kteří pracovali v státním zastupitelství. Text nepotřebuje žádný další komentář:

Zdá se, že se nad českou právnickou veřejností vznáší duch olomouckého státního zástupce Ištvana. Právníci se jen neshodnou na tom, jestli je to jejich Duch Svatý a nebo je to duch, který je straší po nocích. Českou republiku tento výkon nezávislosti uvrhl do nevídané krize, která fakticky snížila kvalitu demokratického režimu a legitimitu ústavních institucí. Divný výsledek. Palčivá diskuse právnické veřejnosti je zde tudíž zcela na místě. Duch Ivo Ištvana se tudíž v tomto světle jeví více jako pekelný strašák. Nikoli jako Duch Svatý.