Svoboda je zpět
Monika Čírtková

Včerejší rozhodnutí Václava Klause ml. opustit politický život je označováno za překvapivé. Ale když se nad ním zamyslím, nepřekvapuje mne vůbec.
Spíš mne udivuje, že to tak dlouho vydržel.
Inteligentní, vzdělaný člověk s jeho zkušenostmi se může bez problémů vrátit do soukromého sektoru nebo rovnou ke svému původnímu povolání. Může se věnovat dětem a svým zálibám, jezdit v zimě lyžovat, v létě na kolo a na podzim na Kanáry, užívat si života. Celkem nechápu, proč by se měl někdo dobrovolně vystavovat neustálému nadávání do „nácků“ a odporným útokům, které ctitelé liberální demokracie s Václavem Havlem na tričku neváhají cílit i na vrozené tělesné postižení.
Proč by to kdo dělal?
Kvůli tomu nepatrnému podílu na moci v naší zemičce ztracené uprostřed Evropy? Za to to opravdu nestojí. Nebo má usilovat o zvolení do sněmovny, aby tam vedl nekonečné boje o to, že „tenhle zákon musíme přijmout, jinak na nás EU udělá tytyty a dá nám pokutu“, jako zlobivým dětem? Aby se tam setkával s lidmi, s nimiž by v životě jinak neztratil slovo?
Země si musí vládou progresivistů projít, to už je teď dost zřejmé, a je celkem zbytečné u toho statovat. Uvřískaní rádoby-demokraté stejně nikoho s jiným názorem nepustí ke slovu. Tak co?
Život máme jenom jeden. Je na nás, jak s ním naložíme a jak své dny využijeme. Nikdo nemá povinnost nechat se neustále urážet, nikdo není povinen nést politickou odpovědnost za ostatní. Je lépe žít si po svém, dělat, co nás baví, trávit čas s lidmi, v jejichž společnosti skutečně chceme být, a věnovat svou pozornost záležitostem, které nás naplňují.
Vůbec se Václavu Klausovi nedivím.
Myslím, že si po zveřejnění svého rozhodnutí určitě oddychl.
Pro politiku je to škoda, protože část voličů ztrácí výrazného reprezentanta svých názorů. Ale já tomu rozumím a přeji mu to.
Václave, Vaše svoboda je zpět.
A to je pocit k nezaplacení.

___________________________________________________________________________________