Revue Politika 1/2013

V souvislosti s úspěchem Karla Schwarzenberga v prvním kole prezidentských voleb je na místě zamyslet se nad důvody jeho mohutného nástupu. Proč obrátil v pozitivní aspekt i to, co jasně mluvilo v jeho neprospěch?

Způsob, jakým se Schwarzenbergovu týmu podařilo poslední tři dny před prvním kolem téměř ztrojnásobit volební preference, vejde do učebnic politologie a politického marketingu. Kromě aktivity na sociálních sítích je ale potřeba kalkulovat i s tím, že mnoho voličů se pravděpodobně na poslední chvíli rozhodlo podpořit Schwarzenberga jako východisko z dilematu nečitelný Fischer versus stará struktura Zeman, přičemž velmi důležitou roli sehrála i negativně vnímaná amnestie a určitý dojem, že volbou Schwarzenberga dojde k symbolickému přetnutí minulosti, které jsou Klaus, Zeman i Fischer součástí. Paradoxně je to ale Schwarzenberg, kdo amnestii ze začátku podpořil a získal nejvíc hlasů mezi voliči ve výkonu trestu, aniž mu to ubralo na popularitě.

Podle průzkumů oslovil většinu vysokoškoláků a mladé generace, ač služebně nejstarší kandidát, který je paradoxně prvním místopředsedou vlády, z jejíž dílny vzešla penzijní reforma, která v budoucnu dopadne právě na mladou generaci.

Nejbližší spolupracovník „Karla", Miroslav Kalousek, je jedním ze symbolů korupce v zemi a dokonce i Schwarzenberg v minulosti přiznal, že sám úplatek přijal.

Velkou částí veřejnosti je Schwarzenberg vnímán jako nestranický a nezávislý kandidát, který se v minulosti nepošpinil domácími politickými handly. Jako člen a kandidát postupně ODA, Unie svobody, Strany zelených a TOP 09 ovšem nese svůj podíl na všem zlém a dobrém, co za zmíněnými stranami (nebo vládami, jichž byly členy) zůstalo.

Nazývá se konzervativním politikem a slaví u voličů úspěch navzdory tomu, že otevřeně konzervativní kandidáti oslovují spíše omezené spektrum lidí. Tento paradox je umocněn tím, že „Karlův" údajný konzervatismus nemá kromě jistého aristokratického „retronádechu" žádný reálný základ. Ekonomicky má blíže k politickému středu a ve společenských otázkách již několikrát prokázal, že se blíží spíše neomarxistické levici.

Mobilizace na sociálních sítích a podpora „Karlovi" vyjadřovaná většinou vysokoškolských studentů a mladých lidí je téměř opakováním scénáře parlamentních voleb v roce 2010. Přitom jsou to právě současné vysoké školy, které se za poslední roky staly samostatnými entitami, jež mají zájem na konzervaci současného stavu, což prokázala deziluze většiny vysokoškoláků, jen co v kampani vychvalovaná pravice zahájila slibované reformy, jejichž součástí bylo i působení Josefa Dobeše na ministerstvu školství. Současný neutěšený stav vysokých škol, plodících do budoucna neúnosné množství v oboru nezaměstnatelných teoretických odborníků a „vědu pro vědu", vytváří symbolické podhoubí pro svébytnou vysokoškolskou třetí kulturu. Tam potom symboly jako „kamarád Karel" nebo punková inkarnace Schwarzenberga padají na úrodnou půdu a vytváří dojem, že stárnoucí žoviální bonviván, který se obklopuje mladými lidmi, „je ten náš člověk, který se nás zastane", jakkoli jeho politické pozadí dokazuje opak.

„Karel" je vydáván za představitele návratu k hodnotám T. G. Masaryka v kontrastu s cynickým pragmatismem Václava Klause a Miloše Zemana. Skutečnost je poněkud jiná. Není důvod myslet si, že Masaryk nebyl intrikujícím politikem (představa hodného „tatíčka" na koni je dílem prvorepublikové hagiografie). Navíc Masaryk, který bojoval proti církevním a šlechtickým privilegiím, by z „Karlovy" podpory církevních restitucí a feudálních tendencí, jak on sám říká, radost neměl.

Schwarzenberg je prý závanem aristokratického ducha do zatuchlého prostředí současné politiky. Je komické sledovat bývalého šlechtice s láskou vzpomínat na zlaté časy privilegovaných vrstev a současně vnímat, jak coby ministr zahraničí nijak nevybočuje ze západního revolučního konceptu a podporuje „export demokracie" tanky a bombardéry v Kosovu nebo Libyi.

Zdá se, že úspěšnost „Karlovy" značky byla dána následujícími čtyřmi faktory:

• Obecná deziluze z politiky. Tím se otevřel prostor pro to, aby uspěl kandidát, který je nad věcí; Schwarzenberg obrátil své nedostatky (špatná artikulace, vysoký věk, usínání) v klady a zároveň imunizoval svou kandidaturu proti následkům skutečnosti, že je místopředsedou neoblíbené vlády a spolupracovníkem nenáviděného Kalouska.
• Vše výše zmíněné by bylo těžko myslitelné bez řetězové kampaně na sociálních sítích.
• Dokonalé PR, které umožňuje značku „Karel" úspěšně prodávat většinou levicově smýšlející mládeži jako antikomunistický symbol a ještě získávat mezi středopravicově smýšlejícími voliči.
• Určitá Schwarzenbergovi vlastní kombinace aristokratických způsobů a plebejství, která jej činí atraktivním pro část populace, jež se způsobem života sice aristokracii nikdy nevyrovná, ale zároveň je poctěna duchem nobility, který vnímá jako vítané oživení pokleslé politické kultury.