Erotično bez sexu. Sex nicotný. Sex zahalený
Kunderova Slavnost bezvýznamnosti mezi W.Groomem a F.Villonem
„… D´Ardelo, starý donchuán, je typicky kunderovskou postavou. A Kundera nám zlomyslně prozrazuje tajemství jeho milostných úspěchů: bezvýznamnost.“ – Jean-Dominique Brierre se v epilogu kunderovské monografie (s. 322 české verze, s. 303 francouzské verze) plete! Zaměňuje totiž postavy.
Podvádění u maturit pod dvojím drobnohledem
V rumunsko-francouzském filmu Zkouška dospělosti (Bacalaureat, z roku 2016) v jeden okamžik zazní věta: „Všichni přece podvádějí u maturity!“ Film je ve světě hodnocen jako mimořádný – tématem i jeho uchopením.
Guevarova pomsta?
(K uvádění českého filmu „Všechno nebo nic“ do kin)
Kubánští „barbudos“ (vousáči) v reálu chátrají a vymírají. (Naposledy zařval sám nejvyšší vůdce.) Neutuchající poptávce po nich vychází vstříc film Všechno nebo nic. Na plakátech k filmu jako by se sešli Che Guevara a Fidel zamlada ...
Dostojevskij (za)říznutý Jelinekovou
Za poslední čtvrtstoletí se v Brně různí divadelní tvůrci celkem třikrát pokusili o scénické zpracování díla F. M. Dostojevského Běsi. V roce 1993 Zdeněk Kaloč nastudováním známé Camusovy dramatizace, o jedenáct let později Vladimír Morávek svou vlastní divadelní verzí - Stavrogin je ďábel. Koncem minulého roku měla na scéně Reduty v režii Martina Čičváka premiéru divadelní verze Běsů od současného dramatika a publicisty Romana Sikory napsaná „na motivy románu“.
Tóčo kolem nevšední krásky
Vyzdvihnout „feminismus“ hlavní hrdinky se podle vlastních slov snažil dánský režisér Thomas Vinterberg v americko-britském filmu Daleko od hlučícího davu (Far from the madding crowd, z roku 2015), natočeném podle stejnojmenného románu Thomase Hardyho.
Zmrhaný božský talent
V letošním nabitém premiérovém programu ostravské Komorní scény Aréna nelze přehlédnout inscenaci dramatu Baal. Jméno božstva známé z biblického světa má u ústřední postavy celovečerní scénické prvotiny Bertolta Brechta z roku 1918 zdůraznit bezuzdný „pohanský“ hédonismus a imoralismus.
Pláč na špatném hrobě
Během představení Camusova dramatu Caligula v Tylově divadle v Plzni si můžeme přímo názorně uvědomit, co především geniální juvenilní dílo francouzského filosofa a dramatika není. Opravdu nejde, jak patrně naopak míní režie, o divácky vděčnou historickou hru o císařském zvrhlíkovi z prvního století po Kristu, a není to ani vysoká politická moralita na téma, že veškerá moc korumpuje a že absolutní moc korumpuje absolutně.
Člověk jako lidský materiál
Uvedení Havlovy Audience v propojení s Beckettovou miniaktovkou Katastrofa na Sklepní scéně Divadla Husa na Provázku znovu ukázalo, že Divadlo U stolu už dlouho není scénou jednoho muže. Františka Derflera v posledních letech doplňuje Ivo Krobot, který zde patrně nalezl i svůj nejvlastnější dramatický formát. Výmluvně o tom svědčí jeho inscenace Příliš hlučná samota nebo Magor, a rovněž i tato jeho poslední režijní kreace.
Život po životě podle Ladislava Klímy
Minulou sobotu měla v Divadle v Dlouhé premiéru inscenace hry Ladislava Klímy Lidská tragikomedie. Drama českého filosofa vyšlo knižně dlouho po jeho smrti, ale od roku 1991 se dočkalo už několika inscenací. Režisérka Hana Burešová pozoruhodně uchopila řadu dramat zabývajících se velkými lidskými tématy, ale může se rovněž vykázat mimořádně zdařilými zpracováními veseloherních námětů. K úspěšnému pojednání Klímova díla bylo zapotřebí spojit oba tyto konce jedné hole, přesněji jednoho talentu.
Brněnský nostalgický kruh
V Městském divadle Brno měla počátkem února světovou premiéru adaptace románu britského spisovatele Simona Mawera Skleněný pokoj, autorem a zároveň také režisérem dramatizace je Stanislav Moša.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »
___________________________________________________________________________________
