Národní galerie

Národní galerie v Praze: o zákulisních praktikách Jiřího Davida, Noemi Smolik a o naléhavé potřebě pravidel

Jana Dědečková

Někdy kolem 6. nebo 7. června 2013 ke mně začaly docházet z nejrůznějších míst od Bratislavy přes Brno až po Plzeň a Cheb zprávy o jakémsi hanopisu, který prý sepsali Jiří David a Noemi Smolik proti jednomu ze tří uchazečů o post generálního ředitele Národní galerie v Praze, Markovi Pokornému. Kdykoliv jsem ovšem žádala o text nebo odkaz, rozhostilo se buď ponuré mlčení, nebo přišla odpověď, že mezitím byl problematický příspěvek stažen a že tedy není vhodné s ním polemizovat.

Temné pozadí zápasu o Národní galerií: Jiří Fajt by měl ve vlastním zájmu raději mlčet

Jana Dědečková

Tento článek v úctě připisuji mgr. Aleně Hanákové, ministryni kultury České republiky, a jejímu ekonomickému náměstkovi ing. Martinu Sankotovi, Ph.D.

Národní galerie v Praze: co vlastně potřebuje?

Jana Dědečková

Dnes večer se již podruhé sejde komise, která má ministryni Aleně Hanákové pomoci při hledání nového generálního ředitele Národní galerie v Praze. V úterý, a to relativně pozdě, se přitom komise schází z důvodu nadmíru bizarního: její člen Karel Srp by už ve středu na zasedání přijít nemohl, neboť musí odletět do Basileje na veletrh umění Art Basel, který začíná ve čtvrtek.

Stíny nad Národní galerií: nezapomínejme na „Třeštíkova“ Picassa!

Jana Dědečková

Současné počínání ministerstva kultury ve věci Národní galerie v Praze zdánlivě postrádá logiku. Na rozdíl od jiných institucí, naposledy Národního divadla, nevyvolalo odvolání jejího generálního ředitele Vladimíra Rösela žádné negativní reakce. Zvnějšku to vypadá, že instituce až na omezení daná záplavami (ZDE) funguje normálně.

Přesto se ministryně kultury Alena Hanáková rozhodla pro značně nestandardní krok. Na zítřek svolala první schůzku podivně sestavené – viz můj článek na toto téma a odkazy v něm obsažené (ZDE) – komise, která by jí měla poradit s výběrem nového generálního ředitele Národní galerie v Praze.

Národní galerie, Meda Mládková a Jiří Fajt: další pokus, jak obejít řádné výběrové řízení

Jana Dědečková

Shodou okolností právě v den, kdy jsem upozornila na pokus Jiřího Fajta o spolupráci s firmou Diag Human  (ZDE), vydala Meda Mládková v MF DNES (přepis ZDE) oslavnou ódu na velkého evropského kurátora. Na první pohled to vypadá jako báječná přímluva: Jiří Fajt s Museem Kampa nikdy nespolupracoval, jeho odborný zájem směřuje někam zcela jinam než sběratelské aktivity paní Medy, a mohlo by se tedy zdát, že tu ani nemůže být nějaký utilitární zájem, který by slavnou sběratelku motivoval.

Europa Jagellonica v evropském kontextu: Jiří Fajt a Diag Human

Jana Dědečková

Nejen knihy, ale ale také články mívají své osudy. Následující text jsem měla prakticky dopsaný několik dní před nečekaným odvoláním ing. Vladimíra Rösela z postu generálního ředitele Národní galerie v Praze. Chtěla jsem si jen ověřit některé detaily a především si nechat vysvětlit od zasvěcených, v tomto případě od právníků, problematiku imunity dočasně zapůjčených uměleckých děl před zabavením („Immunity from Seizure“), složitou nejen pro laika. Nespěchala jsem s tím, protože se věc nezdála nijak naléhavá. Vlastně jsem jen chtěla uzavřít problematiku, kterou jsem začala rozkrývat v souvislosti s výběrem Jany Šorfové do čela GASKu. Tak se stalo, že mě vývoj události předběhl. Na druhou stranu nenadále dodal mému pátrání na aktuálnosti. Ostatně, posuďte sami.

GASK: Reakce na rozhovor J. Fajta pro Kutnohorský deník ze dne 12. 10. 2012


Vzhledem ke skutečnosti, že i po skončení návštěvnicky velmi úspěšného projektu Europa Jagellonica má pan Fajt potřebu se vyjadřovat k nekompetentnosti řízení celého projektu ze strany GASKu, nezbývá nám než se k této situaci také vyjádřit. Záměrně jsme tak dosud neučinili, abychom význam této výstavy a vynaložené práce nezastínili malichernými mediálním šarvátkami.

pozn. K tématu se vrátím příští týden. JD

Národní galerie rok a půl poté: Veletržní palác od Batlinera k Pištěkovi

Jana Dědečková

Nechtěla jsem se poslední dobou vyjadřovat k dění v Národní galerii, které jsem v uplynulých letech věnovala velkou pozornost. Pro posouzení podstatných změn takto velké a dlouhodobě plánující instituce je totiž zapotřebí minimálně jednoho, ale spíše dvou let, aby byly vidět reálné výsledky, za které nese odpovědnost současné vedení. 

První rok bez Milana Knížáka

Hana Šauerová

Právě před rokem jmenoval, dnes již za majetkové nesrovnalosti odvolaný ministr kultury Jiří Besser do vedení Národní galerie ekonoma Vladimíra Rösla, který tak po dvanácti letech vystřídal ve vedení Milana Knížáka. Celé výběrové řízení, jehož prvním iniciátorem byl Besserův předchůdce Václav Riedelbauch, bylo od počátku vyvoláno občanskou iniciativou „Čas na změnu“, která se několik let snažila o sesazení Milana Knížáka z vedení galerie.

Ostrovy odporu - odpad globalizace

Hana Šauerová

Již zcela pod taktovkou nového vedení otevřela počátkem března Národní galerie dlouho očekávanou výstavu současného českého umění: „Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985 – 2012“.

       Výstava zabírající dvě patra Veletržního paláce má být mimořádně komplexní a zasvěcený pokus o zhodnocení českého postmoderního umění posledních dvou desetiletí. Národní galerie hostí projekt, na kterém pět let pracovalo Vědecko – výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění. Výběr téměř dvou stovek exponátů sedmdesáti autorů ovšem prezentuje jen výrazně omezenou selekci, jíž kurátoři, manželé Ševčíkovi a Edith Jeřábková, vysvětlují zájmem o ta díla, která zásadně ovlivnila české umění první dekády našeho století.

Syndikovat obsah

Uložit

Uložit