Kauza Picasso

Picassův obraz Sedící žena byl nelegálně vyvezen z ČR, tvrdí zdroj z NG

Irena Válová

Slavný Picassův obraz Sedící žena (Sedící akt) už není v České republice. Poslední informace o něm je, že přistál v New Yorku a nacházel se na území USA. Obraz byl vyvezen bez souhlasu české vlády, která musí v případě této kulturní památky vývoz posvětit. Jde o obraz, který se už v roce 2011 pokusil vyvézt galerista Jan Třeštík, avšak byl na letišti v Ruzyni zadržen. Obraz podle posledních informací patří firmě, kterou ovládá matka developera Luďka Sekyry Libuše Sekyrová.

Stíny nad Národní galerií: nezapomínejme na „Třeštíkova“ Picassa!

Jana Dědečková

Současné počínání ministerstva kultury ve věci Národní galerie v Praze zdánlivě postrádá logiku. Na rozdíl od jiných institucí, naposledy Národního divadla, nevyvolalo odvolání jejího generálního ředitele Vladimíra Rösela žádné negativní reakce. Zvnějšku to vypadá, že instituce až na omezení daná záplavami (ZDE) funguje normálně.

Přesto se ministryně kultury Alena Hanáková rozhodla pro značně nestandardní krok. Na zítřek svolala první schůzku podivně sestavené – viz můj článek na toto téma a odkazy v něm obsažené (ZDE) – komise, která by jí měla poradit s výběrem nového generálního ředitele Národní galerie v Praze.

Europa Jagellonica v evropském kontextu: Jiří Fajt a Diag Human

Jana Dědečková

Nejen knihy, ale ale také články mívají své osudy. Následující text jsem měla prakticky dopsaný několik dní před nečekaným odvoláním ing. Vladimíra Rösela z postu generálního ředitele Národní galerie v Praze. Chtěla jsem si jen ověřit některé detaily a především si nechat vysvětlit od zasvěcených, v tomto případě od právníků, problematiku imunity dočasně zapůjčených uměleckých děl před zabavením („Immunity from Seizure“), složitou nejen pro laika. Nespěchala jsem s tím, protože se věc nezdála nijak naléhavá. Vlastně jsem jen chtěla uzavřít problematiku, kterou jsem začala rozkrývat v souvislosti s výběrem Jany Šorfové do čela GASKu. Tak se stalo, že mě vývoj události předběhl. Na druhou stranu nenadále dodal mému pátrání na aktuálnosti. Ostatně, posuďte sami.

Co v plagiátorské aféře Jany Šorfové dosud nezaznělo: projekty Národní galerie a GASKu – podobnost vskutku náhodná?

Jana Dědečková

Víc než diskrétním způsobem vypsal středočeský hejtman David Rath 21. prosince 2010 na webových stránkách svého úřadu konkurz na ředitele či ředitelku GASKu. Uzávěrka přihlášek byla za pouhé tři týdny, 11. ledna 2011. Už 18. ledna 2011 pak zasedala výběrová komise, v níž vedle dvou zástupců krajského úřadu a dosavadního ředitele GASKU Jana Třeštíka, který vzápětí vyvolal pozornost veřejnosti svou pašeráckou kauzou, (ZDE a ZDE) usedli renomovaní historici umění Milena Bartlová, Jiří Fajt a Karel Srp.

Proč má Národní galerii v Praze řídit odborník a proč Jiří Majstr (ČTK) mystifikuje své příznivce...

Jana Dědečková

     Málokterá tisková zpráva ministerstva kultury je tak podivná, jako ta z 21. února 2011, v níž paní Eva Tichá vysvětluje (ZDE) překvapené odborné veřejnosti, že „Komise ministra kultury pro otázky galerií zřizovaných ministerstvem kultury se po celou dobu své činnosti věnuje koncepčním otázkám týkajícím se dalšího směřování Národní galerie po vypršení mandátu jejího dosavadního generálního ředitele prof. Milana Knížáka. Nepodílí se na výběrovém řízení na nového generálního ředitele Národní galerie v Praze, které vyhlásilo Ministerstvo kultury 11. 2. 2011.“  Bizarní je na ní především to, že zcela popírá samotný smysl celé komise, ustavené s velkou slávou loni v září.

Co mají společného „Třeštíkův“ Picasso a konkurz na ředitele Národní galerie? Víc, než by se mohlo zdát!

Jana Dědečková

Jak vyplývá z podmínek výběrového řízení na generálního ředitele Národní galerie v Praze a ze zpráv, které unikají z ministerstva kultury, hrozí akutní nebezpečí, že se v centrální české státní umělecké sbírce zopakuje scénář, který už známe z Galerie Klenová, z GASKu a z Alšovy jihočeské galerie. Pro neznalé: krajské úřady, pod které spadají tyto galerie, dosadily do jejich vedení během posledních dvou let jako ředitele osoby, které k tomu postrádají základní kvalifikaci a v některých případech prokazatelně ohrožují odbornou správu sbírek.

Třeštíkova operace Picasso v podání ČTK a jiné pikantérie

Jana Dědečková

     „Proč bych to neřekl, já jsem novinář, píšu, tvořím. Dělám také marketing a podobné věci,“ řekl pan Drahoš Lustig ve čtvrtek 3. února 2011 reportérovi Novinek.cz (viz článek Picassa měl Třeštík propagovat, nechtěli jsme ho prodat, tvrdí jednatel firmy InterpointZDE). Nelhal. Novinářem v minulosti Drahoš Lustig skutečně byl, a to ne ledajakým. Ukazuje se, že právě profesní minulost mohla sehrát značnou roli při pokusu ututlat skandál, spojený s pokusem nezákonně vyvézt z České republiky jeden z nejcennějších obrazů Pabla Picassa z bývalé Kramářovy sbírky.

Operace Picasso: Jan Třeštík z GASKu v akci a vzácné dílo v ohrožení

Jana Dědečková

Nejednalo se o žádný pokus o nelegální vývoz, ale o úřední pochybení," řekl Třeštík. Bylo by prý nefér, kdyby byla s věcí jakkoliv spojována galerie GASK, jak napsaly třeba Lidovky.cz  3. února letošního roku v článku „Ředitel GASK ukázal Picassův obraz. Jde jen o nedorozumění, tvrdí“ (ZDE). Inu, možné je všechno.

Syndikovat obsah

Uložit

Uložit