Rozčilování nad prvostupňovým rozsudkem je zbytečným plýtváním sil. Do konečného výsledku procesu může být dost daleko a konečný verdikt může být úplně jiný. Platí to i o rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 nad poslanci Vítek Bártou a Jaroslavem Škárkou, který dnes tichým hlasem oddrmolil soudce Jan Šott.

Ano, 11 dlouhých let trvá v Česku, než justici vysvětlíte něco tak jednoduchého, že 1+1=2 a justice se rozhodne to v jednom konkrétním případě akceptovat. Před těmi dlouhými lety se justiční konkurzní mafie rozhodla na zakázku jednoho celosvětového holdingu, který byl dříve, když tu ještě vládli přiznaní bolševici, podezříván, že je součástí západoevropského organizovaného zločinu, ukrást konkurznímu věřiteli těžební práva na surovinu za víc než miliardu korun v realizačních cenách.

Tytam jsou časy, kdy při častém vystupování ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila v Otázkách Václava Moravce společně s jeho „televizní tetou“, bývalou nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou, mívala nad ním paní exprokurátorka převahu. V Otázkách ze dne 29. ledna 2012  se sice jako obvykle natřásala samolibostí, nicméně výřečností na svého „synovečka“ již nestačila a kromě několika „perel“ z ní mnoho moudra nepadalo.

Ona ta justice je poznamenaná synergií zločinnosti a neschopnosti se solidaritou těch zločinných a neschopných. Okradený konkurzní věřitel totiž už kdysi na začátku roku 2004 tomuhle soudu adresovali proti těm chudákům bílým koňům justiční konkurzní mafie žalobu na zaplacení směnky, kterou jim nařídili podepsat, když potřebovali ti, kteří je do obchodního rejstříku nezákonně zapsali, rychle pár miliónů v hotovosti. Teď jsme se prodlevami dostali k tomu, že odvolací soud rozsudek ve prospěch dokonání té zlodějiny musel zrušit, protože byl formálně totálně odfláknutý.