Mé texty jsou plny skepse ohledně korupce politiků a justice a fatálních důsledků pro naši ekonomiku. Téměř se zdá, že to nemá řešení. Pro bezbožné asi ne. Ale pokud se na to díváte jako na Boží trest nebo zkoušku, které nás Bůh vystavuje, pak se řešení nabízí sama. Stačí o nápravu usilovat a na zlu se neúčastnit.

Přísloví „pro dobrotu na žebrotu“ si dnes může připomínat bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která se opět octla na mediálním pranýři. Tentokrát si jej vysloužila díky laskavosti, prokázané odsouzeným  Josefu Blažkovi a Rudolfu Tesárkovi rozhodnutím o přerušení výkonu trestu do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala v jejich prospěch.

V úterý 7. září 2010 zakusil nejvýše postavený trestní soudce ČR, místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, pocity, jež před ním zažily a i po něm budou dále prožívat možná tisíce obžalovaných, kteří si s vědomím prokázané neviny přišli k soudu pro zprošťující rozsudek, ale odnesli si nespravedlivý trest. Připomínám  například známý případ Vladimíra Mlynáře. Na rozdíl od Jiřího Čunka, na jehož záchraně před soudním řízením se Pavel Kučera měl údajně podílet, žádný deus ex machina nezastavil včas šílenost, kterou je jeho kárné stíhání.

  Snad každý čtenář detektivek ví, že pořádný Sherlock Holmes vždy pátrá po motivu vraždy. Ne tak v zemi zkorumpované policie a justice a vystrašených politiků. S tou premiérou filmu o Kájínkovi se čtenář i nechtě dověděl, že nikomu žádnou objednávku vraždy u Kájinka neprokázali. Proč tedy Kajínek vraždil? Proč nikomu nevadí, že to policie a prokurátor nevysvětlili a že se soud na to neptal? Proč nikomu nevadí, že soudce může v jednom rozsudku současně motiv, nájemnou vraždu, neprokázat i prokázat.