Kultura

Pravé velikosti nabýváme na kolenou

Josef Mlejnek

Nastal čas ohlédnout se za první várkou knih o novém papeži Františkovi, které docela rychle doputovaly na české pulty.

Po zvolení Josepha Ratzingera papežem před osmi lety označil věhlasný francouzský historik Alain Besançon v komentáři věnovaném situaci katolické církve za jedno z klíčových rozhodnutí Jana Pavla II. jmenování svého pozdějšího nástupce do čela Kongregace pro učení víry.

Národní galerie: dvojí jazyk Jiřího Fajta

Jana Dědečková

I malá změna někdy dokáže úplné zázraky. Když jsem pátrala po stopách akademické kariéry doc. Jiřího Fajta v Německu, nastavila jsem si do vyhledávače němčinu jako preferovaný jazyk a nestačila jsem se divit. Na jednom z prvních míst se mi totiž objevil odkaz na rozhovor, který dal Jiří Fajt 18. dubna 2010, tedy pouhé čtyři dny po zmanipulovaném výběrovém řízení na generálního ředitele Národní galerie v Praze.

Politiky dosazený Jiří Fajt: „Politika do Národní galerie nepatří!“

Jana Dědečková

Ve výkladovém slovníku jsem kdysi našla krásný příklad, vysvětlující význam jednoho slova, jímž Židé obohatili mnohé evropské jazyky: chucpe je, když ten, koho soudí za vraždu rodičů, žádá soud, aby byl k němu shovívavý, protože je sirotek. Když jsem 25. července 2013 v Lidových novinách zahlédla titulek „Politika do Národní galerie nepatří,“ pokračující v textu větou „soudí kunsthistorik Jiří Fajt,“ pochopila jsem ovšem, že designovaný generální ředitel Národní galerie v Praze dokáže dát slovu chucpe nový rozměr.

Úžasný hlas Marie Stryjové

Josef Mlejnek

V krátkém sledu vyšly (psáno v roce 2007) nezávisle na sobě dvě knihy, které se týkají života Čechů ve Volyni, přesněji ve Volyňské oblasti na západní Ukrajině. V olomouckém nakladatelství Votobia volně zpracovaná rodová sága Jiřího Oliče Volyňský dalekohled a v benešovském nakladatelství Eman souborné vydání próz Marie Stryjové pod titulem Mlč.

K Národní galerii v Praze: je nutné obnovit prestiž ministerstva kultury

Jana Dědečková

Směšnost české politické scény začíná dosahovat netušených rozměrů. Odlétala jsem na Ibizu 29. června 2013 netušíc, že se ještě i ve Španělsku budu muset zabývat Národní galerií v Praze. Předpokládala jsem automaticky, a jistě jsem s tímto názorem nezůstala osamocena, že po samovolném rozpadu grémia, které si ministryně kultury najmenovala, aby jí pomohlo „vybrat“ nového generálního ředitele Národní galerie v Praze, a po uplynutí doby, kterou paní Hanáková sama vymezila své setrvání v úřadě, ji už ani nenapadne někoho do čela této významné národní instituce jmenovat.

Národní galerie v Praze: o zákulisních praktikách Jiřího Davida, Noemi Smolik a o naléhavé potřebě pravidel

Jana Dědečková

Někdy kolem 6. nebo 7. června 2013 ke mně začaly docházet z nejrůznějších míst od Bratislavy přes Brno až po Plzeň a Cheb zprávy o jakémsi hanopisu, který prý sepsali Jiří David a Noemi Smolik proti jednomu ze tří uchazečů o post generálního ředitele Národní galerie v Praze, Markovi Pokornému. Kdykoliv jsem ovšem žádala o text nebo odkaz, rozhostilo se buď ponuré mlčení, nebo přišla odpověď, že mezitím byl problematický příspěvek stažen a že tedy není vhodné s ním polemizovat.

Temné pozadí zápasu o Národní galerií: Jiří Fajt by měl ve vlastním zájmu raději mlčet

Jana Dědečková

Tento článek v úctě připisuji mgr. Aleně Hanákové, ministryni kultury České republiky, a jejímu ekonomickému náměstkovi ing. Martinu Sankotovi, Ph.D.

Národní galerie v Praze: co vlastně potřebuje?

Jana Dědečková

Dnes večer se již podruhé sejde komise, která má ministryni Aleně Hanákové pomoci při hledání nového generálního ředitele Národní galerie v Praze. V úterý, a to relativně pozdě, se přitom komise schází z důvodu nadmíru bizarního: její člen Karel Srp by už ve středu na zasedání přijít nemohl, neboť musí odletět do Basileje na veletrh umění Art Basel, který začíná ve čtvrtek.

Stíny nad Národní galerií: nezapomínejme na „Třeštíkova“ Picassa!

Jana Dědečková

Současné počínání ministerstva kultury ve věci Národní galerie v Praze zdánlivě postrádá logiku. Na rozdíl od jiných institucí, naposledy Národního divadla, nevyvolalo odvolání jejího generálního ředitele Vladimíra Rösela žádné negativní reakce. Zvnějšku to vypadá, že instituce až na omezení daná záplavami (ZDE) funguje normálně.

Přesto se ministryně kultury Alena Hanáková rozhodla pro značně nestandardní krok. Na zítřek svolala první schůzku podivně sestavené – viz můj článek na toto téma a odkazy v něm obsažené (ZDE) – komise, která by jí měla poradit s výběrem nového generálního ředitele Národní galerie v Praze.

Přemýšlet o životě prostřednictvím divadla

Josef Mlejnek

Rozhovor s principálem Divadla U stolu Františkem Derflerem

Herec a režisér František Derfler (1942) má za sebou plodnou profesní kariéru. Po studiích herectví na JAMU v Brně (1960-1964) působil na různých scénách, naposledy v Národním divadle Brno, jehož uměleckým šéfem byl v letech 1990-1997. Divadlo U stolu vzniklo na přelomu let 1988-1989, kdy signatář Charty 77, vydavatel samizdatové edice Studnice a pořadatel bytových seminářů František Derfler s hereckým kolegou Janem Vlasákem, spisovatelem Antonínen Přidalem a hudebním skladatelem Jiřím Bulisem připravili čtení z textů filosofa Josefa Šafaříka.

Syndikovat obsah

Uložit

Uložit