Nejen knihy, ale ale také články mívají své osudy. Následující text jsem měla prakticky dopsaný několik dní před nečekaným odvoláním ing. Vladimíra Rösela z postu generálního ředitele Národní galerie v Praze. Chtěla jsem si jen ověřit některé detaily a především si nechat vysvětlit od zasvěcených, v tomto případě od právníků, problematiku imunity dočasně zapůjčených uměleckých děl před zabavením („Immunity from Seizure“), složitou nejen pro laika. Nespěchala jsem s tím, protože se věc nezdála nijak naléhavá. Vlastně jsem jen chtěla uzavřít problematiku, kterou jsem začala rozkrývat v souvislosti s výběrem Jany Šorfové do čela GASKu. Tak se stalo, že mě vývoj události předběhl. Na druhou stranu nenadále dodal mému pátrání na aktuálnosti. Ostatně, posuďte sami.

 Dne 26. listopadu 2012 schválila Rada Středočeského kraje svým usnesením č. 034-45/2012/RK rozpočtové opatření č. 410/06/2012, jímž zvýšila rozpočtovou kapitolu 06 (kultura) o rovných deset milionů korun z účelové dotace Ministerstva kultury České republiky. O účelu této dotace není v příslušném usnesení ani slovo. Také ministerstvo kultury se jejím přidělením na svých stránkách nechlubí. Příčina je jednoduchá:.........

Vzhledem ke skutečnosti, že i po skončení návštěvnicky velmi úspěšného projektu Europa Jagellonica má pan Fajt potřebu se vyjadřovat k nekompetentnosti řízení celého projektu ze strany GASKu, nezbývá nám než se k této situaci také vyjádřit. Záměrně jsme tak dosud neučinili, abychom význam této výstavy a vynaložené práce nezastínili malichernými mediálním šarvátkami.

pozn. K tématu se vrátím příští týden. JD

To nejsou slova z nějakého hororu nebo odněkud z velké dálky či země, kde se žije úplně jinak, než „u nás“. Uvedený rozhovor přesně v tomto znění se opravdu uskutečnil. Ve Vídni na nádraží. Známá rakouská dokumentaristka Elisabeth T. Spira,  „grande dame“  filmových cyklů o Rakušanech žijících na pomezí, kde se tzv. civilizovaná a kulturně vyspělá společnost se svou tolerantností střetává s těmi, kteří žijí „pod úroveň“.