Kultura

Koza Sylvie jako obětní zvíře?

Josef Mlejnek

Hra Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila. Děj Albeeho dramatu je poměrně prostý. Stejně jako se Kafkův Řehoř Samsa v Proměně jednoho dne probudí znehybnělý v hmyzí existenci, veleúspěšného amerického architekta středního věku Martina potká to, že se zamiluje do kozy.

Na scéně v opačném gardu

Josef Mlejnek

(Jules a Jim v divadelní podobě)Inscenací dramatizace románu Jules a Jim prodlužuje brněnská Reduta na řadu scénických adaptací filmových či literárních děl, které zde měly v posledních letech premiéru - Valmont, Hvězda stříbrného plátna atd. Francouzský spisovatel Henri Pierre Roché (1879-1959) je v podstatě autorem jedné knihy - jeho jediný román vyšel téměř před šedesáti lety.

Europa Jagellonica: Jiří Fajt, Fidel Castro a štědrý hejtman

Jana Dědečková

„Hejtman Středočeského kraje Vás zve na výstavu Europa Jagellonica,“  hlásají v těchto dnech hrdě po celém kraji plakáty s charakteristickou siluetou střechy chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Škoda jen, že se na plakátovacích plochách ocitly takřka současně se zatčením hejtmana Středočeského kraje pana MUDr. Davida Ratha pro podezření z braní úplatků. Sobotní vernisáž výstavy Europa Jagellonica v Kutné Hoře se tak patrně bude muset obejít bez hostitele.

Ty bláho, já tuhle zemi miluju!

Josef Mlejnek

Po nevyvedeném extempore nazvaném Spálená země se brněnský Buranteatr nastudováním hry Listopad od amerického dramatika Davida Mameta, autora mimo jiné i scénáře k filmu Vrtěti psem, vrátil do své vlastní stopy patrně tím nejlepším způsobem. Už jsme si při inscenacích tohoto divadla zvykli na to, že stojí a padají s výraznými a nápaditými hereckými kreacemi - scéna bývá většinou rovněž nápaditá, leč velmi úsporná, ne-li minimalistická, neboť zde v nejlepším smyslu slova platí, že chudoba cti netratí.

Ostrovy odporu - odpad globalizace

Hana Šauerová

Již zcela pod taktovkou nového vedení otevřela počátkem března Národní galerie dlouho očekávanou výstavu současného českého umění: „Ostrovy odporu. Mezi první a druhou moderností 1985 – 2012“.

       Výstava zabírající dvě patra Veletržního paláce má být mimořádně komplexní a zasvěcený pokus o zhodnocení českého postmoderního umění posledních dvou desetiletí. Národní galerie hostí projekt, na kterém pět let pracovalo Vědecko – výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění. Výběr téměř dvou stovek exponátů sedmdesáti autorů ovšem prezentuje jen výrazně omezenou selekci, jíž kurátoři, manželé Ševčíkovi a Edith Jeřábková, vysvětlují zájmem o ta díla, která zásadně ovlivnila české umění první dekády našeho století.

Přepálený černý western na Stadecu

Josef Mlejnek

Brněnská scéna Buranteatr má pevné jádro svých příznivců, vesměs mladých lidí, a za poměrně krátkou dobu své co do vnějších podmínek nesnadné existence si právem vydobyla pozornost i přízeň kritické obce. S dnes již zavedenou brněnské scénou Divadlem U stolu má při odlišném zaměření i zcela rozdílné genealogii společnou snahu o maximální divadelní účinek z minima (divadelních) prostředků.

Kterak básník Brikcius zápasí se svou přílišnou lehkostí

Josef Mlejnek

Po řadě svazků „básní v próze a poezii“, které se objevily za poslední zhruba desetiletí, vydal básník a performer-mystifikátor ex professo Eugen Brikcius dvě sbírky básní pouze v poezii. Loni mu vyšla v pražském  nakladatelství Gallery kniha nazvaná po jedné z nových malostranských vináren Mesón El Centro, letos to bylo  Spouštění s milou. Brikciovsky řečeno, jde o dva zajíce ve stejných pytlích, neboť oba tituly mají zcela identické vnější odění.

V dnešní době se musejí připomínat základní věci

Josef Mlejnek

Rozhovor s divadelní režisérkou Hanou Burešovou

Hana Burešová a její muž, dramaturg Štěpán Otčenášek tvoří nerozlučnou dvojici i jako divadelní tvůrci a v posledním desetiletí stojí za řadou úspěšných a oceněných inscenací nejen na své pražské domovské scéně Divadla v Dlouhé, ale i jinde. Letos na jaře zde měl premiéru „jejich“ Polední úděl Paula Claudela, v neděli 11. prosince se v Praze představilo Městské divadlo Brno s lidovou hrou o Mojžíšovi.

Vždyť jsem magistr umění!

Josef Mlejnek

Brněnské divadlo Buranteatr dalo opět o sobě výrazně vědět: tentokrát nastudováním hry Michała Walczaka (1979) Amazonie. I u nás poměrně známý mladý polský dramatik v ní reflektuje nelehký úděl mladých herců – umělců „vržených“ po studiích do současného tzv. tržního světa. Jde o jejich představy a ambice, které obyčejně bývají – podobně jako u nás –konfrontovány s tvrdou realitou.

Básnické paradoxy Jiřího Golda

Josef Mlejnek

S poezií Jiřího Golda (*1936) jsem se seznámil poměrně pozdě, někdy před více než deseti lety, to když mu v příbramském Klokočí vyšla knížka příznačně pojmenovaná Mezery v mlčení - ve skvostné čtverečkované obálce od Stanislava Kolíbala. Velké překvapení pro mne: hle, básník, říkal jsem si, který se v téměř všeobecně rozšířené mnohomluvnosti nebojí být lapidární. A nejen to, asi ani jiný než lapidární být neumí!

Syndikovat obsah

Uložit

Uložit