Testy na virus epidemie právního bezvědomí? Proč ne?!
Pavel Foltán

Už někdy v první polovině 90. let kolovala tuzemskem taková anekdota, že „Otázka: Jaký je rozdíl mezi Bohem a panem Iks Ypsilon? A odpověď: Bůh si nikdy nemyslel, že je Iks Ypsilon.“ Za těch 30 let stihla tahle anekdota (a možná, že spíš bonmot) mockrát obletět republiku se spoustou dosazených jmen. No, aby taky ne, že? V tuzemsku. A zdá se, že letí stále. Inu, jsou tu „evrgrýny“, co skutečně nestárnou. Ani v tuzemsku. A před pár dny mi kdosi kdesi do toho bonmotu dosadil jedno jméno jednoho dalšího funkcionáře, když jsme se bavili o nepříliš domyšlených rizicích některých právních úskalí „povinné testománie“ a já se zmínil o mailu, co nám před pár dny rozeslal (a mně na můj soukromý mail) předseda Rady ČTK - a to v tomto znění - cituji: „Zasedání RADY Dobrý večer vážení kolegové, posílám Vám formulář pro cestu na zasedání Rady. Pokud budete chtít ještě potvrzený, stačí vyplněný poslat Marušce a poté Vám ho odešleme zpět v PDF podepsaný s razítkem. Jinak bych Vás chtěl poprosit, pokud máte tu možnost, uděllejte si antigenní test před zasedáním, a to i z důvodu, že jeden člen rady je pozitivní na COVID, tak ať máme jistotu. Zdraví David Soukup PS: kdyby někdo nemohl otevřít přílohu, zavolejte mi prosím“. Pro nezasvěcené na vysvětlenou je nutno dodat, že ta příloha přišla ve formátu „.dat“ - čili nikoli ve standardním formátu (státem uznaným pro komunikaci - např.: .doc, anebo .pdf) a dále, že nemám služební telefon a tarif, ani počítač, ani mail a tarif, ani jejich adekvátní refundaci, (na rozdíl od jiných členů - např. Rady ČT, nebo Rady ČRo, nebo RRTV, aj. činitelů ve veřejných funkcích). Takže pro výkon veřejné funkce musím používat vlastní nářadí a vlastní tarify. Inu, asi ve stylu „u nás taká obyčaj, sekeru si požičaj.“ Dále nutno doplnit, že to jméno „Maruška“ znamená sekretariát Rady ČTK, a ten jsem - včetně vedení Rady - už opakovaně vyzýval, aby přílohy mailů posílali v těch standardních formátech (doc, anebo pdf), ale zase to přišlo ve formátu „dat“. No, některým lidem se můžete snažit některé věci vysvětlovat mockrát, ale opět řečeno s klasikem: „Je to marný, je to marný, je to marný.“ Zároveň jsem celou Radu i pana předsedu ujistil, že jednání této Rady neprobíhá telefonicky, ani mailem, ale ve smyslu zákona fyzicky v reálu v Praze v zasedačce. A že tedy nejsem povinen komukoliv telefonovat, ani mailovat, apod. A už vůbec ne s použitím svých soukromých, resp. osobních prostředků. Ale zase - jak se zdá - „je to marný, je to marný, je to marný.“ Kdosi kdesi prý poznamenal, že až taková recidiva už asi není jen tak nahodilá, ale že by to mohlo i cosi připomínat …

A teď trochu z právního hlediska: Veřejní funkcionáři, a tedy i členové Rady ČTK, (vč. i členů jiných obdobných a shora už zmíněných rad), nejsou zaměstnanci těch médií, co mají ze zákona kontrolovat - čili v mém případě nejsem zaměstnanec ČTK a nejsem ani zaměstnancem Rady ČTK a nejsem ani podřízeným pana předsedy, což se mu už asi tak 2 roky snažím průběžně a velmi trpělivě vysvětlovat - ale opět, jak se zdá „je to marný, je to marný, je to marný.“ Takže ani pan předseda David Soukup mi nemůže napsat a chtít po mně, že si mám kvůli cestě na zasedání udělat předem test (a navíc konkrétní test - sic!), že mám „Marušce“ poslat vyplněný nějaký formulář ve formátu, co je nestandardní a oni mi ho pak pošlou (konečně ve standardním pdf) se štemplem. A to jako s ouředním štemplem? Cožpak ta rada je úřad? Cožpak pan David Soukup je šéf nějakého úřadu, co mi dá štempl, abych vůbec mohl jet do Prahy k výkonu své veřejné funkce? Řečeno s klasickou hláškou z filmu: „A stafraporte, to jsou událostě!“ Vážně už se nestačím divit. A nejen já …

Právní vědomí přinejmenším (a to je condictio sine qua non) v úrovni lege artis by měli mít všichni veřejní funkcionáři, co jsou zvoleni do výkonu jakékoli funkce, na jakékoliv úrovni. A měli by ho mít už před tím, než jsou do té funkce zvoleni. A já chci doufat (a doufám), že jinde tomu většinově tak je. Nicméně - a bohužel - na základě své tříleté osobní zkušenosti z této Rady ČTK jsem stále ještě (a možná, že i čím dál víc) nucen konstatovat, že tam tomu ve všech případech tak není. Ta potřebná úroveň právního vědomí se nezískává automaticky zvolením a nástupem do nějaké funkce. Ta se musí pracně získat - erudicí = studiem, samostudiem, praxí, atd. A nezbytnou nutností je to právní vědomí prohlubovat, zkvalitňovat, zvyšovat - avšak nikoli naopak. A to v zájmu veřejnosti, v celospolečenském zájmu. A to zejména v těch veřejných funkcích. No, a to nejhorší, co by teď tuhle společnost, tuhle veřejnost mohlo potkat ještě navíc k tomu všemu, co už tu je, tak to by mohla být např. i epidemie právního bezvědomí (hlavně v těch veřejných funkcích, a pak nedejbůh i všude jinde). A jak prý k tomu někdo někde měl poznamenat, tak jedním z příznaků takové „virózy“ právního bezvědomí by mohlo být i to, když se ten diletantismus bez odbornosti pokouší školit a vyučovat erudované odborníky s velmi bohatou zkušeností z desítek let praxe v mediálním právu a regulaci médií. Asi jen stěží by si někdo (z těch diletantů třeba v oboru medicíny) coby pacient dovolil školit například chirurga na prahu operačního sálu, že? Jen tak pro příklad.

___________________________________________________________________________________