Týrání nadužíváním vazby
Zdeněk Jemelík

 

Před několika dny se veřejnost z různých zdrojů dověděla, že Shahram Zadeh, český občan íránské národnosti, zůstane na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně  jako soudu stížnostního nadále ve vazbě, ač Městský soud v Brně jako soud 1.stupně rozhodl 11.dubna 2017 o jeho propuštění. Není to vlastně žádná novina, spíše „stařina“ : krajský soud rozhodl již 25. května 2017, čili veřejnost se o jeho rozhodnutí dovídá téměř s měsíčním zpožděním. Není to žádná tragédie, protože ji osud obviněného stejně nezajímá. Závažnější je zjištění, že obhájci dostali usnesení krajského soudu až 19. června 2017. Poznali sice z výsledku, že stížnostní soud vyhověl přání státního zástupce Michala Galáta, aby pan obviněný zůstal nadále ve vazbě,  ale důvody neznali: soud je odkázal na písemné  vyhotovení rozhodnutí a odmítl dříve cokoli sdělit.

 

Případ mě zajímá, protože v souladu se zásadami spolku Šalamoun soudím, že platí presumpce neviny a každý obviněný má nárok na spravedlivý proces, i když se mu přisuzuje spáchání  závažného trestného činu. V této kauze nacházím mimořádnou koncentraci porušení trestního řádu a ústavních práv, proti nimž musím protestovat bez ohledu na to, zda v dalším řízení bude Shahram Zadeh odsouzen nebo zproštěn. Nemohu souhlasit s názorem, že z důvodu vyššího společenského zájmu lze pravidla férového procesu zanedbat.

 

Průběh vazebního řízení s Shahramem Zadehem mimo jiné ukazuje, jak orgány činné v trestním řízení dokáží obcházet ustanovení trestního řádu v neprospěch obviněného, jak zneužívají každé neurčitosti ustanovení trestního řádu na  úkor své oběti. Na vazebně stíhaného se obecně vztahuje ústavně zaručená presumpce neviny, ale příslušné orgány toho často nedbají, v této kauze ze zásady. Všechny úkony vazebního řízení mají probíhat bez průtahů, aby omezení osobní svobody vazbou bylo co nejkratší. Ale v této kauze jsou průtahy trpěny a možná i chváleny. Soud musí rozhodnutí o uvalení vazby přezkoumat každé tři měsíce. Tři měsíce se ale případně dají  liknavostí nebo zlovůlí orgánů protáhnout o celé týdny. Koluzní vazba nesmí trvat déle než tři měsíce ode dne omezení osobní svobody, pokud ji neprodlouží soud, ale když ji státní zástupce včas nezastaví (což se stalo v tomto případě), nic se mu nestane.

 

V daném případě vzbuzuje pozornost dlouhý interval mezi vydáním usnesení o propuštění Shahrama Zadeha z vazby dne 11. dubna 2017 a rozhodnutím o stížnosti státního zástupce až 25. května 2017. Pokud by si obviněný stěžoval na průtahy, určitě by neuspěl: dostalo by se mu vyrozumění, že vypracování písemného vyhotovení usnesení bylo náročné a nastudování spisu stížnostním soudem si vyžádalo přesně tolik času, kolik se spotřebovalo. Zastřen zůstává podíl státního zástupce Michala Galáta na průtazích: kdyby se dostavil k vyhlášení usnesení vazebního soudu, mohl se na místě vzdát práva stížnosti a Shahram Zadeh by byl hned 11.dubna 2017 propuštěn. Stejně tak mohl stížnost proti rozhodnutí o propuštění na svobodu na místě nadiktovat do protokolu a spustit tak stížnostní řízení bez průtahů. Protože v podstatě pohrdá soudem a byl rozhodnutý v případě vydání rozhodnutí o  propuštění pana obviněného podat za každou cenu stížnost, a to bez ohledu na to, čím soud své rozhodnutí odůvodní,  k vyhlášení se nedostavil a v poklidu pak čekal na doručení písemného vyhotovení usnesení. Teprve pak napsal stížnost. Tím zdržel postoupení vazebního spisu stížnostnímu soudu. Ten s jejím projednáním nespěchal, a když konečně rozhodl, potřeboval 25 kalendářních dní na vypracování a doručení pětistránkového usnesení: každý den, o který bude obviněný déle ve vazbě, je brněnským soudcům a olomouckým žalobcům dobrý. Tříměsíční lhůta pro další prověření platnosti vazebních důvodů neběží ani od 11. dubna 2017, kdy soud rozhodl o propuštění obviněného z vazby, ani od 25. května 2017, kdy soud rozhodl ponechat jej nadále ve vazbě, ale až od 19. června 2017. Liknavostí zúčastněných orgánů bylo samozřejmě oddáleno i případné použití mimořádných opravných prostředků ke zrušení usnesení stížnostního soudu z 25.května 2017.

 

Mediální zprávy o ponechání Shahrama Zadeha ve vazbě o záměrném protahování vazebního řízení nic neříkají a o důvodech jeho věznění podávají velmi povrchní informaci. Dovídáme se jen, že „Zadeh je obžalovaný z daňových úniků, ve vazbě je ale kvůli ovlivňování svědka.“ Upozornění na stíhání kvůli daňovým únikům je obligatorní součástí každé mediální zprávy o kauzách Shahrama Zadeha, protože potírání daňových úniků je módní záležitost a navozuje se tak přesvědčení veřejnosti, že jakékoli příkoří, jež se mu děje, je ospravedlnitelné jeho účastí na okrádání státu. Že platí presumpce neviny a obžalovanému zatím soud vinu neprokázal ?  Koho to zajímá ? Takže ve veřejnosti vzniká jen dojem, že Shahram Zadeh je zaplaťpánbůh stále ve vazbě, ač o důvodech vazebního stíhání ani o podrobnostech  stíhání kvůli daňovým únikům jí není nic známo .

 

Podle obžaloby Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jehož místní příslušnost pro tuto kauzu mi není jasná, Shahram Zadeh měl být hlavou rozvětvené sítě pachatelů, kteří během 13 měsíců při obchodech s pohonnými hmotami okradli stát o 2,5 miliardy Kč krácením nebo neodváděním daně z přidané hodnoty. Spolu s ním je obžalováno dalších čtrnáct osob. Nejsou běžně známy některé pikantní podrobnosti: tak např. škoda 2,25 miliardy Kč vznikla v době vyšetřování této trestné činnosti, tedy přímo pod rukama policie a dozorového státního zástupce Aleše Sosíka. Mimo to státní zástupce Aleš Sosík tak spěchal s podáním obžaloby, aby nemusel po roce propustit Shahrama Zadeha z útěkové vazby, že resignoval na ustanovení všech členů zločinného uskupení. Některým tak zajistil beztrestnost.

 

Hlavní osobou podvodné sítě na počátku vyšetřování byl Petr Pfeifer, zakladatel a vedoucí činitel řídících společností podvodné sítě. Z neznámých důvodů státní zástupce Aleš Sosík z něj najednou udělal korunního svědka obžaloby (zavedl do praxe dosud neznámý institut spolupracujícího pachatele), dokumentaci o vyšetřování jeho činnosti odstranil z trestního spisu a na jeho místo do puzzle trestního řízení dosadil Shahrama Zadeha. O jeho účasti se bezpečně ví pouze tolik, že s Pfeiferovou organizací přišel do styku v době, kdy již její obchody běžely několik měsíců naplno. Jeho firma Strong Strike  a.s. půjčila Pfeiferovým společnostem na rozvoj jejích obchodů značnou částku bez standardní záruky a sám Petr Pfeifer si pro své osobní potřeby vypůjčil několik milionů Kč (poslat věřitele do vězení je oblíbený trik podvodníků).

 

Hlavní líčení v této věci bylo zahájeno v lednu r. 2016 a dosud doklopýtalo pouze k dokončení prvotních výslechů všech obžalovaných. Většina spoluobžalovaných Shahrama Zadeha nezná a neusvědčovali jej ani spolupracující obžalovaní. Ve vztahu k jeho osobě obžaloba zatím zdánlivě stojí na vodě, neboť není jasné, jakými úkony a s jakými pravomocemi řídil davy lidí, kteří o jeho existenci neměli tušení. Ovšem mají být slyšeny desítky svědků a zkoumány odposlechy a balíky listinných důkazů, takže nelze vyloučit, že během následujících dvou až tří let se postavení Shahrama Zadeha v důkazní situaci změní. Zatím ale má právo na respektování presumpce neviny.

 

V souvislosti s tímto řízením strávil Shahram Zadeh 22 měsíců ve vazbě. Na svobodu se dostal v únoru r. 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. Hned po opuštění věznice, ještě na jejím dvoře, jej zadržela policie, protože státní zástupce KSZ Brno Jiří Kadlec si zamanul, že ně něj nechá uvalit předběžnou (ze zákona časově neohraničenou) vazbu. Krajský soud v Brně ale tehdy Kadlecovu zločinnému návrhu nevyhověl, mimo jiné též s ohledem na složenou kauci. Nicméně touha mít na účtě 150 milionů Kč a přesto obviněného ve vazbě se pronásledovatelům Shahrama Zadeha z hlav nevykouřila. Nešťastník byl znova zadržen 2.prosince 2016 a v neděli 4. prosince 2016 jej soudce Městského soudu v Brně Aleš Dufek na návrh státního zástupce VSZ Olomouc Michala Galáta vzal znova do vazby, a to ze všech zákonných vazebních důvodů: do vazby útěkové, koluzní i předstižné.

 

Soudě podle sdělení obvinění a návrhu na uvalení vazby je Shahram Zadeh nadán nadpřirozenými schopnosti. Již někdy v první třetině r.2015 ustavil z vazby zločinné uskupení, které mělo obstarat svědectví v jeho prospěch ve výše zmíněném řízení kvůli daňovým únikům, popř. mělo znevážit svědectví svědků, kteří v přípravném řízení svědčili proti němu. Jako „bonus“ mělo uskupení připravit a uplatnit trestní oznámení na vyšetřovatele případu. Nejspíš telepaticky, aniž by se s ním ve vazbě setkal,  zmocnil advokáta O.K. operativním řízením uskupení. Tomu se podařilo najít osoby s pestrou kriminální minulostí, které sepsaly potřebná písemná prohlášení a dokonce podaly trestní oznámení na policisty. Vydělaly si tím slušné peníze. Tito bona fide pomocníci Shahrama Zadeha měli drobnou vadu: jednalo se o spolupracovníky policie, kteří dokonce odváděli policii vydělané peníze. Šéf zločinného uskupení, jehož členy jsou spolupracovníci policie, je skutečně neobvyklý úkaz.

 

Svědky-spolupracovníky policie  dodané dokumenty měl Shahram Zadeh k disposici v době, kdy několik dní vypovídal v hlavním líčení u Krajského soudu v Brně. Nepoužil je ani jako celek, ani citacemi jejich částí.  V té době nevěděl, že jde o výrobky spolupracovníků policie. Je tedy jisté, že dokumenty nepoužil k ovlivnění soudu a naopak není jisté, že by je použil později. Je ostatně velmi pravděpodobné, že soud by vyjádření svědků-spolupracovníků PČR odmítl jako účelově změněná proti jejich výpovědím v přípravném řízení. Jako laik soudím, že jednání Shahrama Zadeha lze v nejhorším případě kvalifikovat jako přípravu trestného činu, a ta není v daných případech trestná. Vyplývá z toho absolutní nesmyslnost, ba nepřípustnost návrhu na uvalení vazby. 

 

Na rozhodnutí krajského soudu, jmenovitě soudce Miroslava Dlouhého, o ponechání Shahrama Zadeha ve vazbě, je nejzajímavější a zřejmě nezákonné rozhodnutí o uvalení útěkové vazby. Krajský soud v Brně jej v únoru r.2016 propustil z útěkové vazby po složení rekordní kauce a s vymezením různých doplňkových povinností, které pak pan obžalovaný vzorně plnil. Když se státní zástupce Jiří Kadlec pokusil dostat Shahrama Zadeha znova do vazby, soudce krajského soudu mu nevyhověl právě s ohledem na složení rekordní kauce a na doplňková omezení, která jeho propuštění na svobodu provázela. Krajský soud v Brně se tedy může pochlubit, že jeho soudci hodnotí stejné pojistky proti útěku obviněného protichůdně, v případě soudce Miroslava Dlouhého dle mého laického názoru zcela v rozporu se zdravým selským rozumem. Je to pro soud ostuda.

 

Koluzní vazba ze zákona vypršela, takže vedle zjevně nesmyslného důvodu obav z útěku obviněného zdánlivě zůstává k disposici pro úvahy o uvalení vazby pouze předcházení v pokračování trestné činnosti. Soud 1.stupně zjistil, že tento důvod dosud trvá, ale shledal jej tak málo významným, že připustil nahrazení vazby předstižné jinými opatřeními a rozhodl o propuštění Shahrama Zadeha z vazby. Krajský soud bez srozumitelného vysvětlení vyhodnotil zjištění soudu 1.stupně přesně opačně: dle jeho názoru by pan obviněný po propuštění na svobodu mohl v trestné činnosti pokračovat. Svou geniální myšlenku nijak nerozvedl. Nevysvětlil, s kým by Shahram Zadeh v trestné činnosti pokračoval, když všichni členové smyšleného zločinného uskupení  prošli vazbou nebo se demaskovali jako spolupracovníci policie  a jistě si dají dobrý pozor, aby se do péče Policie České republiky znova nedostali. Shahram Zadeh je vysoce inteligentní člověk a jistě vyvodí závěry ze zjištění, že platil za výtvory spolupracovníků policie. Důvod k vazbě předstižné zde jako laik nevidím.

 

Kauza je zajímavá i jako výpověď o tom, jak to vypadá s rovností stran řízení. Když si stěžoval obž. Michal Šimák, že se policisté snažili přimět jej vydíráním k podání křivého svědectví proti Shahramu Zadehovi, kterého vůbec neznal, a Generální inspekce bezpečnostních sborů zahájila vyšetřování, státní zastupitelství jí věc odebralo a předalo policii. Není známo, že by se policisté dostali do vazby či že by byli trestně stíhání. Když Shahram Zadeh přijal nabízený „protijed“ proti výpovědím Petra Pfeifera a Martina Valentoviče v přípravném řízení, které považoval za křivé, dostal se do vazby.

 

Z celého postupu státního zástupce VSZ Olomouc Michaela Galáta a „spřízněných“ brněnských soudců čpí účelovost: Shahram Zadeh musí být za mřížemi, i když má nárok na uplatnění presumpce neviny. Jeho životním zájmem je dosažení zprošťujícího rozsudku. Proto nemůže uprchnout.

 

Jeho pronásledovatelé jsou asi vybaveni notnou dávkou sadismu: kromě toho, že týrají nadbytečnou vazbou pana obviněného, trápí i jeho těhotnou manželku. Hodnotím to jako zvlášť odpornou bezohlednost.

Uložit

Uložit

Uložit