Kdybychom spočítali, kolik slov bylo vysloveno a napsáno o prezidentově vetu horního zákona a kolik jich bylo publikováno o prolomení územních limitů těžby, mám pocit, že by diskuse o limitech vysoko převážila nad horním zákonem. A to je nelogické.

Vždy mi vadily nekonečné a většinou hysterické diskuse o prolomení limitů. Diskuse o jednom obyčejném usnesení jedné vlády, které z dlouhodobého hlediska nemá prakticky žádný význam. Zastánci těchto limitů se vždy tvářili a tváří, že v případě jejich prolomení přijdou lidé o střechy nad hlavou, že těžební společnosti po prolomení limitů začnou okamžitě těžit uhlí na místech, která dnes obývají lidé. To ovšem není pravda a nikdy to pravda nebyla. Takový scénář je nemyslitelný. Prolomení limitů neznamená automaticky těžbu, protože existuje něco, čemu říkáme horní zákon. A o něm veďme diskusi. Veďme ji klidně a korektně, nikoho neděsme ani neutěšujme. Náš stát má k dispozici zásoby uhlí a uhlím se (jak známo) dá dobře topit v elektrárnách či teplárnách. V našem státě žijí lidé, kteří elektřinu a teplo potřebují. 

Argumenty ekologů, kteří do omrzení vyprávějí o potřebě podporovat obnovitelné zdroje v zemi, kde ani moc nefouká ani moc nesvítí slunce, připadají úsměvné stále většímu množství lidí. Připadá mi nevyhnutelné, že jednoho dne to naše uhlí prostě vytěžíme, protože ignorovat ekonomické zákonitosti při výrobě energie je možné jen krátkodobě. Podmínky a okolnosti, za kterých k tomu dojde (nebo také ne), musí být rozumné, logické a jasné. A právě proto diskutujme o horním zákonu, předkládejme si vzájemně rozumné, logické a jasné argumenty a stejně rozumně, logicky a jasně si vzájemně oponujme. Teplo a elektřina v domácnostech našich dětí za to nepochybně stojí.