Ukrajinská štěpení
Pavel Kopecký

Ukrajinská republika se zmítá obnovenou „protiteroristickou operací“. S nasazením letectva a těžkých pozemních zbraní rychle přibývají mrtví i ranění. Jak mezi ozbrojenci, kteří mají smrt jaksi „v popisu práce“, tak mezi civilisty. Dokonce včetně ruských občanů prodlévajících v osudové chvíli výbuchu dělostřeleckého granátu na území Ruské federace. V obci jménem – jako z udělání – Doněck.


Bojechtiví vládci Kyjeva se svých pozic zmocnili ústavně pochybným, násilným způsobem, ale dostává se jim propastně odlišných známek, než se dostalo jiným politickým vůdcům. Když proti vlastnímu obyvatelstvu nasadil Bašár Asad všechny páky pravidelné armády a jejich operační prostředí „zpestřil“ podivnými bojůvkami, stal se válečným zločincem. Čerta záleželo na tom, jsou-li syrští povstalci placeni, cvičeni, vyzbrojováni či zpravodajsky saturováni z ciziny. Včetně zahraničí vzdáleného geograficky, etnicky a jazykově.


Dopady mezinárodně třaskavé konfrontace na (východní) Ukrajině přetrvají skončení pravidelných bojů. Partyzánská válka nebo banditismus na rozvráceném území plném nenávisti se nabízejí hned od oka. Horší je, že geopoliticky sporné „území u kraje“ již neštěpí ani tak vazby mezi Moskvou a Unií, nýbrž vráží klín mezi evropský a zaoceánský Západ. Poslední dobou poněkud rozvaděný mediálním propíráním vzájemného „krtkování“.


Zvolení Porošenka prezidentem se bralo coby tichý kompromis, jenž by mohl zvolna přehodit výhybku na stabilnější koleje. Jenže mašinérie tlaku radikálně pravicových skupin (významných aktérů opěvovaného Majdanu) supí dál a v pozadí obnoveného konfliktu se dají lehce vytušit rovněž Spojené státy americké. Náhled jejích představitelů na nový vzestup Ruska byl přece publikován ještě před začátkem konfliktu. Ani protipostup není nový. Nezměnil se od starého Říma s jeho Kapitolem.

Vyšlo v deníku E15