Umění, kultura a kulturnost - je exploze kulturních aktivit totožná s uměním a kulturností?
Václav Klaus

klaus.cz

Zápis ze čtvrtých Rozmluv na Hanspaulce

 

V úterý odpoledne 28. ledna 2014 se konaly již čtvrté „Rozmluvy na Hanspaulce“, tentokráte na téma Umění, kultura a kulturnost - je exploze kulturních aktivit totožná s uměním a kulturností? Téma je to velké, diskuse, které se zúčastnilo více než dvacet účastníků většinou ze světa kultury, byla velmi živá, zazněla tam spousta mimořádně zajímavých tezí, které bohužel nelze v krátkosti všechny reprodukovat. Ukázalo se, což jsme trochu očekávali, že je nadhozené téma příliš širokým rámcem pro diskusi, že je nedostatečně specifické a málo ohraničující. Neaspirovali jsme na to, otázku v názvu jakkoli „vyřešit“.

Že dochází k „explozi kulturních aktivit“, byli přesvědčeni pravděpodobně všichni účastníci Rozmluv, i když to určitě neplatí ve všech oborech (například soudobá vážná hudba se zcela vytrácí z povědomí české společnosti a žije v novém „undergroundu“, jak mi ještě druhý den ráno v emailu napsal jeden z účastníků). Že exploze kulturních aktivit není uměním, že není totožná s explozí umění, si myslí také všichni. Složitější byla debata o příčinách této exploze a zejména o jejích důsledcích.

K nárůstu objemu kulturních aktivit nepochybně přispívá – a to zejména v oblasti hudby, jak argumentovali přítomní zástupci tohoto oboru – jejich technologická usnadněnost (zazněl až výrok o „demokratizaci“ hudby, kdy si ji se snadno dostupnými technickými prostředky může doma vyrábět téměř každý) a na druhé straně masivní příliv peněz na různé, nikoli všechny kulturní aktivity. A to jak od skutečných posluchačů, diváků či čtenářů, kteří na to – přes všechnu oprávněnou kritiku již řadu let trvající ekonomické stagnace u nás a v celé Evropě – v podstatě „mají“, tak peněz ve formě dotací a grantů od státu či dalších veřejných institucí (mimořádná role obcí, měst a krajů). Kvantita nemůže nebýt na úkor kvality. Zcela zákonitě dochází k devalvaci kvality, k nadprodukci kulturních činností či pseudočinností, k výrobě evidentního braku a ke zklamávání diváků, čtenářů a posluchačů. Že lidé masivně odcházejí z divadelních představení, je známým jevem a při Rozmluvách to bylo opakovaně zdůrazněno. Že jsou koupené koncertní sály pro firemní akce poloprázdné, víme také všichni. Že má Praha více divadelních souborů a symfonických orchestrů než kterékoli jiné, mnohokrát větší velkoměsto, je také banální pravdou. Souvislost kvantity a kvality se zdá být nesporná, úměrnost mezi nimi je samozřejmě nepřímá.

Nevyhnutelně nás to vedlo k debatě o dotacích (či grantech). O jejich přínosu či naopak negativních efektech byla diskuse asi největší. Zněly výroky jako „dotace imunizují autora od diváků“, „dotace narušují přirozenou strukturu kulturních aktivit“, „dotace jsou formou kulturní korupce“, „české umění je předotované“ atd., atd. Trápí nás pocit nárokovosti, který se zahnízdil mezi nemalou částí našich umělců, ale bylo zdůrazněno, že celá naše společnost (a nejenom naše) je „nároková a dotační“. Otázkou je, zda je umění nárokové více nebo méně než jiné oblasti společenského života.

Protikladné názory byly vyslovovány o tom, zda je tento jev českou specifikou nebo problémem celého současného světa, zejména Evropy. Zněly věty jako „čeští umělci jsou elitáři“, ale i to, že je to celoevropským jevem. Jistá „přetíženost umění“, vyvolaná tím, že umění u nás už od dob národního obrození fungovalo jako jistá náhražka politiky, což bylo ještě posíleno specifičností postavení umění (nebo spíše kulturních aktivit) za komunismu, nemohla nevést k jisté distorzi postoje nejen celé společnosti, ale i umělců samotných k umění a kultuře. Podobný pocit ohrožení dnešním bruselským impériem sice zatím ještě v naší společnosti nenastal, ale naší specifičností byla extrémní pozice Václava Havla v těchto věcech a dodnes přežívající havlismus.

Dotace nebyly částí účastníků Rozmluv zcela zavrženy, libertariánství nezvítězilo. Důraz byl však kladen na důsledné odlišování soukromého a veřejného sektoru v této věci a na opírání se o užitečný ekonomický pojem „public goods“, neboli veřejné statky. Na počátku 90. let jsme za veřejné statky v oblasti kultury označili Národní muzeum, Národní galerii, Národní divadlo a Českou filharmonii. To byly a jsou instituce, které nebyly výrazem „bořící či revoltující role“ umění, ale spíše výrazem role sjednocující, konzervující, zachování kontinuity zajišťující. Navíc instituce skutečně národní, nikoli evropské či globální. Absolutistické požadavky na vynulování dotací zazněly, ale nepřevládly. Trápila nás spíše nahodilost dotací, jejich nepromyšlenost, jejich paušálnost a neutrálnost. Stát by jistý názor na to, co a proč dotuje, mít měl a to u nás chybí.

Mnoho prvků Rozmluv není možné zkratkovitě prezentovat, aniž by došlo k jejich zkreslení. Byli jsme si vědomi rozdílu mezi malým a velkým a nákladným a nenákladným uměním, kladli jsme si otázku, zda k nadprodukci kultury dochází díky tlakům na straně nabídkové nebo poptávkové, kladli jsme si otázku, nakolik politici (na všech úrovních) využívají či zneužívají umění (a přiživují se na něm). Zajímavý byl názor, že stát podporuje „eventy“, události, nikoli v klidu a tichu vytvářená a konzumovaná umělecká díla. Dotkli jsme se i nezodpověditelné otázky, kolik filmů „má“ být natáčeno v zemi, která jich vyrábí více než mnohokrát větší země světa. Tématem bylo i to – při vší kritice dotací a reálné dotační politiky – zda vedle dotací špatných existuje i „dobrá“ eventualita dotací.

I když zněly hlasy, že umění je málo (i když umělců moc), i když se člověk může uzoufat nad tím, jaké filmy běží na všech možných i nemožných televizních kanálech, převažující pocit účastníků Rozmluv byl jiný, pozitivní a optimistický – dobrého umění je kolem nás stále více než dost, více než jsme schopni absorbovat, jenom musíme být jeho aktivními vyhledávači. Ekonomové vědí dobře, že skutečné náklady pořízení jakéhokoli ekonomického (i neekonomického) statku jsou vyšší než jeho nominální cena. Vědí, že vedle ceny jsou ještě tzv. „searching costs“ (vyhledávací náklady). Jsme přesvědčeni, že se tomuto vyhledávání musíme věnovat. Dobré umění k nám nepřichází samo.

Václav Klaus, Institut Václava Klause, 29. ledna 2014.

"ze zmíněných kulturních

"ze zmíněných kulturních aktivit se vytratila potřeba sdělit."

Na sdělování jsou sdělovací prostředky. Umění nic nesděluje.

Možná Vám nerozumím, Gregory.

Možná Vám nerozumím, Gregory. Mohl byste napsat příklad nějakých těch myšlenek, co umění sděluje? Co Vám třeba – jistě znáte Apollinairea – sdělilo Pásmo? Morgenstern? Ladislav Novák? Nebo to podle Vás není umění?

Pokud by umělecké dílo mělo být nějaké sdělení s ornamentem, bylo by umění zbytečné.

Pulchrum splendor est

Pulchrum splendor est veritattis, a kde je veritas, tam je i její sdělování, nadutče.

Proč nadutče? Snažím se

Proč nadutče? Snažím se diskutovat věcně o něčem, co mě zajímá.

Řekl bych, že mezi sdělováním myšlenek a sdělováním veritas je ne nevýznamný posun, ale hlavně se domnívám, že pravé umění pravdu nesděluje, ale pravdou je.

Omlouvám se za toho nadutce:

Omlouvám se za toho nadutce: vadí mi jen vámi umanutě hlásaný svého druhu lartpourlartismus.

Kdyz nic, pak tedy ta klicova

Kdyz nic, pak tedy ta klicova otazka:

Kdyz umeni nic nesdeluje, proc tedy existovala CENZURA...? K cemu? Co se cenzurovalo tedy, hezky obrazky a hezka sluvka? Krasa...?

Znate Hamleta, ze? To znaji i deti v zakladni skole. To napsal nejaky psavec pred mnoha a mnoha lety. Nic noveho. A presto, kdyz hrali Hamleta, proc v tom hledisti sedel treba agent StB, ktery sledoval kazde slovo, kazdou vetu, a take reakce divaku? Rekl ten herec opravdu, ze neco shnileho je v kralovstvi Danskem, a nebo to znelo jako -- v Ceskem? Nepouzival ten herec nejake zakazane triky, naznaky, gesta, ktere vyvolavaly u divaku zcela neobvykle a nemistne reakce, jako -- pomrkavani, kreneni se, stouchani loktem a suskani, nejake -- vyznamne pohledy? Co tam vlastne delaji na te scene, pri komunikaci herec-divak? A tak se ten agent potil, delal si poznamky, mozna to nahraval, aby pozdeji studoval co se tam vlastne "rikalo", ventilovalo a naznacovalo, a podbne. ;-)

Cenzura existovala z mnoha

Cenzura existovala z mnoha různých důvodů, teď třeba česky vyšla Čínská Cantos, tak se tím prokousávám, tam cenzurovali vlastní jména. – myslíte, že tím bránili sdělování nějaké závažné myšlenky?

U Vašeho příkladu s Hamletem mě zaráží, že to vypadá, jako byste sdělením uměleckého díla myslel to, co říkají postavy. Ty toho ale napovídají…

Ne...? Ani emoce ne...? A

Ne...? Ani emoce ne...? A Aristoteles, teorie katarze, ta vznika jak, kdyz umeni nic nesdeluje?

Tak mi to nedalo a

Tak mi to nedalo a přelousknul jsem tu 6. kapitolu Poetiky.
Vaše otázka o Aristotelovi mi nedává žádný smysl - co jste tím myslel?

S tim si nedelejte hlavu,

S tim si nedelejte hlavu, Lochotine. Ja zase nerozumim a nechapu kvantovou fyziku, a plno dalsich veci.

Nerozumíte kvantovou fyziku?

Nerozumíte kvantovou fyziku? No hlavně že rozumíte češtinu.
S tím Aristotelem jste si něco možná popletl?

Ne, ale poznam Lochotina i na

Ne, ale poznam Lochotina i na dalku. :-) Jste zvanil, nic vic...

Ne. Ani emoce ne. Emoce se

Ne. Ani emoce ne. Emoce se totiž nesdělují, ale vyvolávají, a to je něco jiného. Navíc v původním příspěvku, na který jsem reagoval, je vysloveně řeč o sdělování myšlenky.

Umeni je zvlastni forma

Umeni je zvlastni forma komunikace, a jde o sdelovani myslenek i emoci, jde dialog, uvahu, meditaci, zvlastni formou. Autor pouziva pribeh, material, ale ten ma pod plnou kontrolou, aby vyjadril -- ci podleli se, o sve pocity, myslenky a nazory, ne? V divadle je vzdycky ten vztah mezi hercem a divakem, ta vazba, komunikace... a v jinych formach umeni take. A u spisovatelu, tam se nic nesdeluje? Kafka... Bulgakov... Goethe a jeho Faust, tam je cely svet, cele koncepty myslenek a uvah, a filosofie... a po precteni, o nicem neuvazujete? Nezustava s vami ten svet a nevracite se nekdy k tomu, k tem uvaham i emocim? Hamlet, Krakatit... Dvorak, 9. Symfonie Z Noveho Sveta... Smetana a jeho Vltava, nic to nerika, nevyvolava a nesdeluje?

Nemuzete vyvolat emoce bez komunikace. Kdyz vam zvoni telefon a nezvednete ho, nic se nedozvite.

Ne. Umění není sdělování

Ne. Umění není sdělování myšlenek.
Ani Kafka ani Bulgakov čtenáři nesdělují nějakou myšlenku, ale vytvářejí autonomní svět, svět uměleckého díla.
Ještě viditelnější je to u hudby nebo nefigurativního malířství - jakou myšlenku sděluje Mondrianův obraz? Že se modrá hodí k červené?

O umění. Již staří Řekové

O umění. Již staří Řekové neoddělovali lásku ke kráse v přírodě a umění od lásky k Pravdě v myšlení a zkušenosti. ... Je to vlastně forma sdělení myšlenek a pocitů. ... Technika uměleckého projevu je důležitá, ale sdělování a probouzení intuitivního vyciťování Krásy ... Život, který není obohacen o výtvory umění, je vyprahlý.
http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=clanek73
=============================
I když to, že emoce se nesdělují, ale vyvolávají, se mi docela líbilo.

No a Zeolite, jak vyvolate ty

No a Zeolite, jak vyvolate ty emoce, jestlize spisovatel ma prazdnou stranku, malir prazdne platno, reziser -- na platne nic a ticho? Ozve se: "Vyvolavam emoce! Hlasani, hlasani, vyvolavam emoce! Ted se vsichni zacnete smat...!?" :-)))

Nejdrive asi musi ten spisovatel neco napsat tomu ctenari...neco sdelit, treba par slov (pracujeme se symboly !!!), a da to peknou drinu treba na dvou radcich vyvolat skutecne emoce. A nebo, musi to byt skutecny talent a skutecne umeni. ;-) Spisovatele dokazi nekdy divy. Vsechna ucta. A nebo, neco vam musim ukazat na tom platne, seznamit vas s charaktery, se situaci, zaujmout vas a vtahnout do pribehu, abych mohl u vas vyvolat nejake realne emoce. Film je nevyvolava. Film je neexponovany. Mam sice na to plno "nastroju" a cely stab talentovanych lidi, ale -- toho casu na experimentovani moc ne. Kdyz se zmylim a nedokazu to, a nebo vyvolam nechtene jine reakce, cela struktura se muze rozsypat...

Viki, popsal jsem to, co bylo

Viki, popsal jsem to, co bylo první reakcí. A tak jsem to zmínil v čase minulém. /I když i obraz, na kterém není zhola nic, může vyvolat různé emoce.../ Viki, já jsem jen takový čtvrtvzdělanec a asi ani to ne. Vzývám zdravý selský rozum, k sedlákům mám přece jenom blíž než k uměnovědcům atp. Mě zajímají takové prkotiny jako je zrušení konc. poplatků za televizi a rozhlas a převedení podpory veřejných médií na stát. V minulých dnech jsem se přesvědčil díky FB /a po zkušenostech nejsem překvapený/, že lidé jednou pro 30Kč by si nechali vrtat koleno, ale platit 180Kč měsíčně je jim lhostejné. Omlouvám se, že to sem tahám, ale je to na paní Dědečkové, klidně to může vymazat, ona je paní domu!

TELEVIZNÍ a ROZHLASOVÍ KONCESIONÁŘI, DO TOHO!

Většina nás "akcionářů" je PROTI nedobrovolnému vybírání peněz z našich kapes. FACEBOOK je ideální sociální sítí, kde lze pouhým kliknutím vyjádřit svůj názor.

Dejte se do toho! Víte sami lépe než já, co je zapotřebí udělat. Doporučujte, sdílejte tento text. Čím nás bude víc, tím ulehčíme politikům jejich rozhodování.

Ministr kultury Daniel Herman se chce obrátit na "ODBORNOU" veřejnost, aby diskutovala o změnách koncesionářských poplatků, padla dokonce slova o jejich rozšíření i na domácnosti, které přijímače ani nemají.

NEMÝLÍ SE PAN MINISTR, je skutečně o německý model mezi poplatníky takový zájem? "NEODBORNÁ" veřejnost se nevyjadřuje k využívání jaderné energie.

Neméně důležitý je fakt, že se NEJEDNÁ o ideologický pravolevý spor. Jak poslanec Benda /ODS/, tak ale i poslanec Koníček /KSČM/ podporují názor většiny koncesionářů.

PROBLEMATIKA JE ZPRACOVANÁ OD A DO Z v brožuře eSTAT.cz EFEKTIVNÍ MÉDIA VEŘEJNÉ SLUŽBY /Argumenty pro zrušení televizních poplatků.../ Text lze nalézt na Googlu po zadání názvu /PDF/. Autory jsou Petr Štěpánek a Edvard Kožušník.

Požadavek na ZMĚNU NEZNAMENÁ PRIVATIZACI NEBO ZESTÁTNĚNÍ ČT a ČRo. Místo sociálně nespravedlivé a NÁKLADNÉ praxe, přejde financování těchto veřejnoprávních subjektů na Státní rozpočet. Autorům se podařilo racionálně obhájit zvýšení výdajů SR a tím odstranili nejzávažnější námitku.

Není na čase skoncovat s pozůstatky minulosti? První koncese na vlastnictví rozhlasového přijímače byla udělena v roce 1923, tedy více než PŘED 90 ROKY!

Občas se vyskytnou jednotlivé nespokojené hlasy. Nyní se otevírá šance k veřejné diskuzi. Koncesionářů/poplatníků/akcionářů je víc jak 3 miliony. Probudí se onen pomyslný SPÍCÍ TYGR? Měsíční poplatek činí 180 Kč, roční 2160 Kč. Před lety regulační zdravotnický poplatek 30 Kč vyhrál volby.

I SLOVA JSOU ČINY
Zeolit

"I když to, že emoce se

"I když to, že emoce se nesdělují, ale vyvolávají, se mi docela líbilo."

- a souhlasíte s tím taky? To snad ne. :-) Snad nechcete říct, že neexistuje žádná milostná báseň.

A kdyz vam Mondrian nic

A kdyz vam Mondrian nic nerika, co treba Guernica, Picasso --

http://images.search.yahoo.com/search/images;_ylt=AwrSbm1pb_FSMAsAd1tXNy...

-- nic? Tma...? Pouze, hezky a vosklivy obrazky, a nic vic? Lochotine... umeni neni od toho, aby konkretne VAM muselo neco sdelovat.

Zase vedle, Viki. To, jak se

Zase vedle, Viki.
To, jak se ten obraz jmenuje a co možná bylo pro P. impulsem, aby ho namaloval, s jeho estetickou hodnotou souvisí velmi málo.
Kdyby se jmenoval jinak, sděloval by Vám něco jiného, že? Ten obraz je krásný (= schopný uspokojit nějakou estetickou potřebu) ne proto, že by sděloval nějakou myšlenku, ale proto, jak je namalovaný.

Nejde ani tak o ten obsah na

Nejde ani tak o ten obsah na platne, ale o to, jak hezky ta tragedie a valecne utrpeni je namalovano, podle Lochotina Hezky, Lochotine, vidte? Moc krasny obrazek... pro estety. Vy jste dusevni invalida. :-)

Ano, ten obraz je krásný,

Ano, ten obraz je krásný, stejně jako jsou krásné třeba obrazy Goyovy, Grunwaldovy...atd.
Vy myslíte, že je ošklivý?

Co pořád na mě útočíte osobně? Baví mě diskuse o umění, jestli je Vám to proti mysli, tak to skončím.

A proc na to lidi tolik cumi,

A proc na to lidi tolik cumi, Lochotine, a radi...? A proc se k tomu tolik vraci a maji to v pameti? Proc vubec ztraceji tolik casu aby se dojeli podivat na original? Nestaci jim treba barevny casopis, kde je plno barev a hezky obrazky? :-) Vam to nic nerika, a to je vporadku. Usetrite si cas a penize za benzin. Ja mam dokonce barevnej hajzlpapir... :-)))

Kecáte, Viky, kecáte, hájíte

Kecáte, Viky, kecáte, hájíte neobhajitelné.
Mně to žádnou myšlenku nesděluje, mně se to líbí.
Mimochodem, kdybyste na stará kolena se nudil a zapsal se do nějakého kursu teorie umění, dám za to krk, že jedno z prvních poučení, jehož by se Vám tam dostalo, by bylo: Umění není sdělování myšlének.

Ja nemusim nic hajit,

Ja nemusim nic hajit, Lochotine. Az neco sam vytvorite, dejte mi vedet. Treba, az to pobezi v kinech na velkem platne. Rad se podivam. :-)))

Tupozrací kritici ve

Tupozrací kritici ve středověku měli zaklínadlo zlatý řez. Kterékoliv výtvarné dílo jej nerespektovalo, nemohlo být kvalitním uměním. Mám dojem, že tady nám před očima vykvetlo jiné jednoduché zaručené pravidlo pro umění. :-)

Ten stale existuje, tak ci

Ten stale existuje, tak ci onak. Je to otazka perspektivy a kompozice, balance obrazu. Ve filmu jde ovsem navic o dynamickou kompozici, v pohybu, ktera ma ovsem v souhrnu stejne zaklady a pravidla. A jde o plno dalsich "pravidel", protoze jde take o barevnou kompozici a kompozici-strukturu dynamickych tvaru (Arnheim)...a pak zakon osy (pro kameramana, psychologie vnimani), ktery nelze ve strihu porusit, a zakony svetelne kompozice... protoze vse vytvarite svetlem, a k tomu zvukova struktura a dramaticka stavba... To vezme roky nekdy, nez nekomu daji par milionu aby splacal neco dohromady. A to vse jsou pouze zaklady, remeslo, neco -- na co uz tak casto nemyslite kdyz neco delate. To uz mate zazite v krvi. Zabyvate se pouze obsahem a formou "vypraveni"... pribehu.

Tak jak pro spisovatele vse zacina bilou strankou, pro filmoveho rezisera je to cerna dira, tma, a ticho. A z tohoto vychoziho momentu, VSECHNO ma pod kontrolou, a zalezi uz jen na nem, co se zacina objevovat, jak, a co uslysite...

Myslím, že došlo k

Myslím, že došlo k nedorozumění. Význam pravidla zlatého řezu samozřejmě nezpochybňuji, jenom mi jeho zaslepené používání připomíná lochotínský řez na umění, které nemá co sdělovat. Mně osobně některá díla řekla hodně.

Ja jsem byl nejmladsi filmovy

Ja jsem byl nejmladsi filmovy reziser a producent v Ceskoslovensku, a to Lochotin vi. Tady jsme se o tom jednou bavili. Kdyz jsem emigroval ve svych 29. letech, mel jsem za sebou 13 velkofilmu, mezinarodni koprodukce a zakazky, vetsinou historicke filmy. A dva vlastni filmy, par dokumentu. Ten prvni, ve 20. letech, byl z pracovniho tabora politickych veznu v SSSR. Dobre odstartovana kariera... ;-) A ze by nic nesdeloval... to se neda rict, protoze v tom sale bylo velke ticho tehdy. A pak byl srumec.

Kolik lidí, tolik definic.

Kolik lidí, tolik definic. Zajímalo by mě, jestli se takovýmto stylem dokážete domluvit. Některé umění vyvolává myšlenky, některé i sděluje emoce. Tím vyvolá jiné emoce. Některé umění manipuluje. Některé oslovuje velmi úzkou skupinu lidí... Vaše dohadování o jediné správné účinky umění jsou pouhým bzučením mouchy v mých uších.

Zde nemám problém s vámi

Zde nemám problém s vámi souhlasit. Možná je to ještě horší, než píšete.

Pochopitelne, pokud ponechame

Pochopitelne, pokud ponechame otazku kvality stranou, umeni je forma komunikace, a zaroven je to jista, zvlastni forma lidskeho poznani. Pokud neco (co nekdo nazyva umeni) nesplnuje tuto zakladni charakteristiku, pak nejde o umeni, ze... Spotrebni, nebo konzumni zabavy, bylo vzdycky dost, bez ohledu na to, jestli je dobra, spatna, ci jakakoliv jina, vcetne te -- profesionalni. S tim nebyl nikdy problem. S umenim ano...

Pan Klaus vzdycky rad

Pan Klaus vzdycky rad srovnaval politiku se sportem. Ostatne, hraval jsem basketbal za Skodovku, prvni ligu junioru, i v te reprezentaci jsem byl, takze ho docela chapu. Ale pro me to byla spise jen sportovni cinnost, vzhledem k memu veku. Na intenzivni trenink nebyl cas, a pak, nebral jsem to nikdy vazne jako svoji budouci profesi. Ale hodi se to k tomu srovnani. My jsme meli vzdy hodne talentovanych hokejistu v Ceskoslovensku, a pozdeji v Cechach a na Slovensku. A byli jsme schopni dat dohromady reprezentacni tym, ktery byl podstatne lepsi nez tymy hokejistu z mnoha vetsich statu, s daleko pocetnejsim obyvatelstvem. I v tenisu jsme si nevedli spatne, ale to melo i sve duvody, o kterych bychom take mohli debatovat. Krome jineho, clovek se mohl dostat do sveta, za ten ostnaty plot, a take si neco vydelat, ze... Neda se rict tedy, ze tou motivaci byl pouze ten sport, mereni sil a sportovniho ducha ;-) ci ta propaganda, ze v zdravem tele, zdravy duch. Po treninku jsme sli vzdycky na pivo. :-))) Urcite se tedy neda rict, ze POCET hokejistu, ci popularnost techto sportu, vsichni ti kluci co hrali hokej na kluzistich, na rybnicich a na ulicich, by nejak zaporne ovlivnili KVALITU naseho vrcholoveho hokeje. To by byla opravdu absurdni myslenka, zvlaste z pozice ekonoma, ktery chape otazky jako je -- siroky zajem, poptavka, popularnost, narust konkurence, siroka zakladna, ze ktere vyrustaji tyto talenty. To neznamena ovsem, ze tento trend a jista vyjimecnost musi existovat vecne. Ale prozatim, dokud mame reprezentacni muzstvo, ktere je schopne se dobre umistit ve svetove konkurenci, ten soukromy i spolecensky zajem, vcetne i toho politickeho, tady porad bude, a stale budeme nachazet deti a mladez s aktivnim zajmem o tento sport, protoze uspechy vytvari motivaci, a oni take budou chtit neco podobneho dokazat, jako ty jejich vzory.

Existuje vsak take jisty paradox, ktery je treba v tom umeni zcela evidentni. (Tyka se to ovsem i vedy, i toho sportu.) A to je otazka super talentovanych lidi, skutecnych umelcu, vyjimecnych osobnosti. A nebo rovnou proste -- genialnich lidi (opet, tyka se to i vedy, a podobne). Tady neni vzdy tato vazba na tu sirokou zakladnu a prostredi, nebo popularitu, tak rozhodujici. Tady neplati vubec nejaka ta vazba -- kvantita x kvalita. Ale to by asi bylo dlouhe povidani, co je to vlastne umeni, a co je profesionalismus a "spotrebni" zabava.

Ale pochybuji ze by byl

Ale pochybuji ze by byl svetovou tridou na kompozitivni teorii umeni. ;-) Mimochodem, pan profesor Dr. Cambell by ho vyhodil od zapoctu z mytologie, az by mu Venca zacal vypravet o tom, co je to mytus. ;-)

No vas by k zapoctu ani

No vas by k zapoctu ani nepustil, Kajane, s tou vasi teorii viry 50:50. :-))) Jen by utrousil: bohajeho...

Pozn.: To jmeno je Dr. Joseph

Pozn.: To jmeno je Dr. Joseph Campbell...viz wikipedia. Vse co se tyka svetove mytologie, kultury, atd.

Na tuto vasi otazku se ho ptali... Jeho dopoved: Kdyby byla existence Boha prokazana, jaky smysl by mela vira v Boha? Vase odpoved by tedy mela znit: 100%, protoze -- 1) existence Boha nebyla prokazana, 2) neexistence Boha nebyla prokazana, no a 3) ateismus je jen forma VIRY v neexistenci Boha, ponevadz neexistence Boha, viz bod 2) nebyla prokazana. To je ten logicky paradox, ze vira v tomto pripade vyzaduje 100%, at uz se na to divate jakkoliv. Vedecke poznani a vedecky fakt, vedecky dukaz, jako realna skutecnost a nase zkusenost, nedava moc prostoru pro -- viru.

Souhlas, až možná na poslední

Souhlas, až možná na poslední větu. Otázku existence/neexistence boha věda neumí zodpovědět, tedy naopak nechává prostor pro víru neomezený.

když už jsme u té kultury :

když už jsme u té kultury : ...včera jsem, snad z nedostatku jiného zájmu, snad ze zvědavosti, sledoval prvně ( a naposled) nový krimiseriál Případy 1. oddělení.
Pokud to, co tam ztvárnili Vladyka, Polívka, Stropnický a další, mají být opravdu naši elitní detektivové(?)......tak to se potom už tomu Šlachtovi nedivím.....!!!

pan profesor opět dokázal, že

pan profesor opět dokázal, že se dokáže brilantně vyjádřit takřka ke každému problému.
To syfilitik Havel se musel nejdříve zeptat svých poradců..... n-tsss, n-tsss.

„Kvantita nemůže nebýt na

„Kvantita nemůže nebýt na úkor kvality.“
Blbina. Poměr mezi díly podprůměrnými, průměrnými a nadprůměrnými je +/- pořád stejný.

Kuc, kuc.... IVK je

Kuc, kuc....

IVK je upozaděný, nezajímavý a veletrapný spolek přátel Vaškovy Lhoty, kterých, naštěstí, ubývá a ubývá. Jeho rozwój kulturalny byl naprosto fiocco...

Alespoň mám o čem

Alespoň mám o čem přemýšlet...

Klasifikátor a rádce...

Klasifikátor a rádce...

Dobré ráno pane profesore,

Dobré ráno pane profesore, jak jste se vyhajekoval? A kolik těch znalců tady i jinde je? Máte představu?

už začínáte být dost

už začínáte být dost paranoidní..co se týče Klause a Havla.

paranoia je zřetelná hlavně u

paranoia je zřetelná hlavně u Klause, kterému nedá spát Havel, ani mrtvý..

A komu dá spát, když úzká ale

A komu dá spát, když úzká ale vlivná mediální parta klesla až na pozici výrobců kultu osobnosti významného disidenta V. Havla, který vývojem doby však dospěl až do role společnost tříštícího politika s nedůstojnými intrikami. Již v uplynulých dvou dnech se při každých zprávách ventilovala "důležitá" zpráva, že před 24 roky byl V.H.navržen na Nobelovu cenu míru.
I japonský turista se divil, když se dotázal Pražana, kde by našel školu Václava Havla. " Běžte dále touto ulicí Václava Havla, až dorazíte do Parku Václava Havla, odtud na náměstí Václava Havla a dále po Nábřeží Václava Havla, až uvidíte sochu Václava Havla. No a ta budova u sochy je Škola Václava Havla. Tam odsud budete mít spoj na Letiště Václava Havla, jen si to nesmíte poplést s Vězením Václava Havla v Ruzyni."

:-)..a mne v 60-ých letech

:-)..a mne v 60-ých letech otec posílal k obecnímu holiči a ten mne stříhal na havla.. jestlipak to v dnešních salónech ti vizážisti vůbec vědí, co to je za model:-):-):-)

V šedesátých letech pokud

V šedesátých letech pokud jsem nechtěl být "vylepanej", tak na havla byla jediná možnost. Na "máňu" by mi nedovolila otcova pádná ruka. Na havla to skousl.

___________________________________________________________________________________