Úplatek, nebo provize?
Pavel Landa

Všechno to začalo zmínkou o alergii psů, kterou zvěrolékař doktor Žaket označil za epochální objev, jehož geniální autor by zasluhoval přinejmenším Nobelovu cenu, jelikož přivodil našemu veterináři konečně nějaké větší peníze. Po létech úřední otročiny v drůbežárnách, kravínech a jiných družstevních velkochovech, nemluvě o ranním vstávání pro kontroly na jatkách, propukl kapitalismus, soukromá ordinace a požehnání zvané alergie psů. „Co vám mám povídat,“ rozpovídal se během přestávky zkoušky

Amatérského symfonického orchestru, „přijde madam s hafánkem v náručí a že má alergii. Takže já nic nevyšetřuji, když diagnóza už byla stanovena, dáma ví přece sama nejlíp, co ten čokl potřebuje, tak začnu rovnou píchat ty drahý injekce. Nikdo se nemusí ničeho obávat, protože příbalový leták u velkého balení po stovkách ampulek výslovně uvádí, že není známo, že by nějaký pes měl po aplikacích injekcí sebemenší potíže.

Alespoň se o tom doposud žádný pejsek výslovně nezmiňoval.“ A právě v ten moment se Žaket ukec. To se může stát i zvěrolékaři. Pauzírujícím spoluhráčům totiž prozradil, že úžasnou barevnou tiskárnu k počítači mu daroval právě zástupce té farmaceutické firmy, přesně od které jsou ty injekce proti alergii psů, jak je v jednom kuse nakupuje. „Ale to je úplatek!“ hřímal zrudlý výpravčí a trumpetista pan Hůlka, v tu chvíli zrovna neohrožený bojovník za sociální a vůbec veškerou spravedlnost i pokud jde o psy. „Dají vám takovej drahej barevnej krám a vy pak ty injekce pícháte i čoklům, který by to vůbec nepotřebovali!“
    

Tesařský mistr a trombonista pan Holíkovský, který občas nakupuje pro svého šéfa dřevo, momentálně malinko cinknuté kůrovcem, věcně poznamenal, že nemusí jít hned o úplatek, nýbrž o provizi. Pan Polák (violoncello) k tomu dodal, že když dotyčný z takového prezentu zaplatí daně, půjde nejspíš o provizi, i kdyby to byl úplatek. Upozornil též, že pokud je mu známo, brát provize není trestné, ba ani pohoršující, a provize prý berou i ministři.

Do debaty vstoupila spanilá slečna Marcelka od prvních houslí (kolu prosím, bez ledu), jejíž přítel je asistentem na právnické fakultě, a pronesla bohužel strašně dlouhatánskou větu s několika cizími slovy. Pajdavý výčepní Toníček, který sice má odposlechy kázetóček (Kriminálně Závadových Osob, zkráceně KZO) uloženy už z minulého režimu, ale dodnes nebyl vybaven příslušnou technikou, v ten moment ztratil nit. Závěry bouřlivé debaty proto nebyl schopen reprodukovat.

Objasnění tenounkého rozmezí mezi úplatkem a provizí a zákonnou povinností z toho či onoho platit daň z příjmu tudíž musíme přenechat někomu jiném.

___________________________________________________________________________________