Revue Politika 4/2014

„Muž je podezřelý, že měl v České republice zajistit překlad a vydání knihy šířící svým obsahem rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám, Knihu měl následně distribuovat prostřednictvím nabídky na internetu,

ernetového knihkupectví i přímého prodeje v určených místech,“ vysvětlil mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Pavel Hanták

V pátek 25. dubna podnikli detektivové ÚOOZ další ze svých spektakulárních akcí, když vtrhli do pražské muslimské modlitebny uprostřed probíhajícího nejdůležitějšího obřadu t

dne. „Policie nás zajistila a lustrovala. Pořád jsme dostávali pokyn, abychom měli hlavu dole,“ popsal nepříjemný zážitek jeden z návštěvníků mešity po svém propuštění. Proč byl zvolen právě tento čas, není dosud jasné. Není však pravděpodobné, že bylo skutečně nutné obřad narušit. Fámu o údajném zajištění zbraní Hanták dementoval.

Zneužívání informací

Server idnes.cz napsal, že podle svědků „byli nejprve propuštěni nemocní lidé a lidé s dětmi, pak diplomaté. Další tam nadále zůstávali.“ Razii byli totiž přítomni mimo jiné i zaměstnanci indonéské ambasády, kteří byli průběhem zásahu šokováni, stejně jako skutečností, že policie zprvu odmítla respektovat jejich diplomatické pasy, a byli tak propuštěni až po hodině a půl.

Je třeba říci, že tento zásah ÚOOZ zdaleka není ojedinělým excesem. Jen několik dní před zásahem proti pražským muslimům bylo ministerstvo vnitra potrestáno Úřadem pro ochranu osobních údajů pokutou 60 tisíc korun za to, že Policie České republiky nepřijala opatření, aby řediteli ÚOOZ plukovníku Robertu Šlachtovi zabránila ve zveřejnění záznamu ze zatýkání Jany Nagyové-Nečasové. Šlachta tak naprosto bezprecedentním způsobem zneužil informace získané při výkonu veřejné moci.

Akce Power a Lotta

ÚOOZ však v minulosti proslul především díky zásahům vůči osobám podezřelým z propagace neonacismu v rámci akcí nazvaných Power a Lotta. Policisté, cvičení k zásahům proti organizovaným skupinám vrahů a nebezpečných násilníků, naprosto nepřiměřeným způsobem zasahovali vůči osobám, které se měly provinit např. vylepováním samolepek s textem „Radikální, sociální, národní“, objednáním věnců na pietní shromáždění k uctění vojáků Wehrmachtu, zapůjčením bubnů pro účely stejné akce, pronajetím sálu pro pořádání hudebních koncertů či dopravením muzikantů na místo konání koncertu.

Je třeba říci, že většina z těchto zločinů nebyla obviněným dodnes prokázána. Vyšetřování se táhnou roky, protože orgánům činným v trestním řízení se obvykle nedaří opatřit dostatek důkazů. A když se tyto případy dostanou k soudu, tam se procesy táhnou další roky. Například skupina žen byla v důsledku zásahů při akci Lotta z přelomu let 2009 a 2010 obviněna až v roce 2012. Přitom se měly provinit především organizací dětských mikulášských besídek.

Vítejte v banánové republice

Pozoruhodná je výrazná míra svévole, s jakou si OČTŘ v čele s ÚOOZ v těchto případech počínají. V případě akce Power např. policie na jednoho z podezřelých nedokázala „sehnat“ takřka žádné důkazy. Což působilo trapně, zejména s ohledem na brutalitu zásahu, kdy ozbrojení maskovaní policisté v pozdních nočních, resp. brzkých ranních hodinách, vtrhli do bytu podezřelého a za přihlížení jeho dvouleté dcery na něj mířili zbraní a polonahého jej zatkli.

Došlo tedy k věci ve svobodném a právním státě nevídané a nepředstavitelné: Po dvaceti měsících „pátrání“ se ÚOOZ uchýlil k podvržení důkazu a jeho podstrčení mezi předměty zajištěné při razii v bytě postiženého. Zarážející je i to, že podstrčený „důkaz“ nijak nesouvisel se skutky, z nějž orgány tohoto člověka původně vinily. Mělo jít totiž o vypálené CD s videem, zobrazujícím homosexuálně-pedofilního akt. Po dvou letech byl dotyčný soudem v květnu 2013 zproštěn viny z přechovávání dětské pornografie.

Dejme šanci svobodě projevu

Na těchto příkladech je názorně vidět, k čemu může vést nerespektování svobody projevu. Útvar, který má odhalovat organizovaný zločin, se stal nástrojem k potírání zločinů ideových. Údajně elitní jednotka české policie se neštítí traumatizovat malé děti, nesmyslně narušuje náboženské obřady, nerespektuje diplomatický pas a uchyluje se i k falšování důkazů.

I proto je třeba říct, že potírání myšlenek je nepřijatelné. Je důležité se zasazovat, aby i v České republice byla zavedena skutečná svoboda projevu.

Odpůrci svobody projevu se domnívají, že je třeba zabránit opakování tragédií šoa nebo gulagu. Mají pocit, že tolerance neonacistických, komunistických či islamistických projevů by k němu vedla. Zavírat lidi do vězení za prezentaci takových názorů je podle nich správné, protože jedině tak lze ochránit demokracii a osobní svobodu.

Ve skutečnosti je tím však svoboda hrubě pošlapávána. Nelze věznit lidi jen za vyslovení názoru, byť bychom ho považovali za nevkusný, nenávistný nebo zvrácený. Slovo není fyzickým aktem agrese. Bezdůvodné zatčení a věznění jím je.

Nakonec, nikdy nevíme, kdo bude další na řadě:  „Nejprve si přišli pro neonacisty a já mlčel, protože jsem nebyl neonacista. Potom si přišli pro muslimy a já mlčel, protože jsem nebyl muslim…“