Třebaže si většinou večer už nepamatuji, co jsem měl dnes k obědu, dovedl bych z fleku odrecitovat Nezvalův „Zpěv míru“, který jsem se musel v osmé třídě ZŠ naučit za trest, protože jsem vyrušoval při vyučování. Zrovna tak v paměti zabírají místo další bláboly, jež nám ve škole hustili do hlavy komunističtí agitátoři. Doufám, že výrok dlouholeté předsedkyně  KS Španělska Dolores Ibaruri  „Lépe zemřít ve stoje, než žít v kleče“ si pamatuje ze svých školních let i premiér Nečas. Jiné modifikované heslo ze španělské občanské války jsem zvolil za název svého blogu. 

   Před druhým kolem senátních voleb jsem s hrůzou zjistil, že v dosavadní pravicové baště Praze 8 chce odpudivý komunista Dolejš vypudit ze Senátu kultivovanou jemnou vozíčkářku Danielu Filipiovou.  Nedovedu si představit výstižnější označení pro tento duel naprosto odlišných soupeřů, než Jekyll a Hyde.  Výsledek  tohoto souboje považuji za významný pro posouzení, zda jsme nadále kulturní národ, či zda jsme se stali národem buranů a remcalů, jimž není nic svaté.

   Doufám, že se v osmičkovém volebním obvodu najde dostatek slušných voličů, kteří nedopustí, aby nízké pudy zvítězily nad vzdělaností a šlechetností.  Poslední heslo, které si pamatuji z vyučování o španělské občanské válce, je určeno Dolejšovi a jeho soudruhům: No pasarán!

   Voliči v Praze 8, i my na Severu spoléháme na vás, že nedovolíte, aby třídní nenávist zvítězila nad tvořivostí a dobromyslností. Nedopusťme, aby se naše vnoučata musela ve škole učit stejné tendenční lži a polopravdy jako generace jejich prarodičů!

„Hynku! Viléme!! Katko!!!“