Výzva pro Českou lékařskou komoru?!
František Schilla

 

„Když přijde na svět nemluvně, nejprve natahuje ruce a dotýká se věcí. A při umírání saháme naposledy po ruce druhého, což žel pandemie tolika lidem znemožnila,“ říká filosof Richard Kearney.

Kearney, který hmatu a nutnosti jeho rehabilitace jako „nejdůležitějšího smyslu“ věnoval nedávno celou knihu, vysvětluje v deníku The Irish Times z 28.1.2021: „Také Ježíš uzdravoval dotykem. Jako většina léčitelských tradic …“ (Čeština má pro léčivé dotýkání kralický výraz dnes považovaný za archaismus: „vzkládání rukou“.) Keaney se zasazuje o užívání obou tradic léčby – „tělesné“ i „chemické“. A zdůrazňuje, že můžeme vidět, aniž bychom byli viděni, sotva se však druhého můžeme dotýkat, aniž bychom sami „byli dotčeni“ (a zranitelní). Dotyk znamená vzájemnost. Odtud anglické slovo „touching“ (dojemný).

Platón, Aristoteles, McEwan, Kundera, Foxová

Dotýkání podle Kearneyho podcenil Platón, na rozdíl od Aristotela (dodejme: teologové navazující na Aristotela je přece jen podrželi). V moderní civilizaci, vycházející převážně z Platóna, byl dotyk odsunut do pozadí zobrazováním a hmat viděním. Znovuosvojení dotýkání dvakrát neprospívají ani novodobé puritánství a pruderie …

Výmluvná je, doplňme, chyba, která se vloudila do překladu úvah operujícího neurochirurga v románu Iana McEwana Sobota. Doktor Perowne, jinak důsledný materialista, pojednou pocítí puzení či nostalgii po uplatnění léčby „uzdravujícím dotykem“ (angl.: „healing touch“): „Kdyby se toho dalo jednoduše dosáhnout pohlazením ukazováčkem, teď by to udělal. Ale hranice tohoto umění i hranice dnešní neurochirurgie jsou vcelku střízlivé …“ (s. 218, zvýrazňujeme) To je mimo! Originál se zmiňuje výhradně o hranicích neurochirurgie (léčbu dotykem pojímá Perowne naopak jako magicky účinnou, byť utopickou): If it could simply be achieved with the caress of a forefinger, he´d do it now. But the limits of the art, of neurosurgery as it stands today, are plain enough…“ (s. 255, zvýrazňujeme)

K autorům nastolujícím – v polemice s dobovými trendy – stěžejní téma dotýkání patří dále Milan Kundera. V románu Pomalost (La lenteur) se vypravěč pozastavuje nad účastníkem silničního provozu, který, oddán extázi rychlosti, se ani nedotkne spolujezdkyně. Jak jiná byla situace dvou lidí v kočáře, kteří před více než dvěma sty lety směřovali z pařížského divadla k témuž zámku nad Seinou: Právě z pomalého rytmu přirozeně vyplývá, že dvě těla zmítaná pohybem kočáru se dotknou (fr.: „se touchent“) –  nejprve bezděčně, poté vědomě … (Kunderův román Pomalost na překlad do češtiny teprve čeká, naštěstí v jiné překladatelsko-vydavatelské dílně, než která „vyřídila“ McEwanovu Sobotu takříkajíc „na dvě doby“, tj. ve vydání prvním, poté    navzdory diskusi v literární revui Souvislosti    ve vydání druhém.)

Ano, k dotýkání patří také erotický rozměr. Obojí pospolu podržely některé proudy rockové hudby. Jeden příklad za všechny: píseň „Touch Me (I Want Your Body) / Dotýkej se mě (Chci tvé tělo)“ v podání zpěvačky Samanthy Foxové. Zpěvaččino strhující vystoupení lze interpretovat i symbolicky – jako výkřik aristotelovské nostalgie ve světě stále více platónském, potažmo eroticky platonickém …

Nakladatelský šlendrián, ofenzivní marketing a Česká lékařská komora

Odklon od fyzických, reálných her u dětí směrem ke hrám počítačovým byl umocněn lockdownem. Jak bylo konstatováno ještě před lockdownem, děti (v důsledku upřednostnění počítačů před reálným světem venku, za dveřmi obydlí) jsou v průměru stále nešikovnější. Starší chirurgové bývají nejednou zručnější než jejich mladší kolegové …

Vraťme se k McEwanově Sobotě, románu o bravurně zručných „starších chirurzích“. „ … porouchal se přívod krve a museli ho nahonem zajistit pomocí aparátu z jiného sálu …“ (s. 61) – Tak je přeložena následující pasáž: „ … THE MICRO-DOPPLER FAILED AND A REPLACEMENT HAD TO COME FROM ANOTHER THEATRE …“ (s. 66) Zařízení zvané „doppler“ (či zde „mikrodoppler“) monitoruje průtok krve žílou či tepnou na podobném principu jako ultrazvuk u sledování těhotenství, tedy zcela neinvazivně, aniž by byl pacient jakkoli „napíchnut“. (Postupem času začala naskakovat odpovídající hesla na internetu.) Takže pustý překladatelský výmysl, chyba v odborné terminologii a chaos v problematice dotýkání a zobrazování, kterou zde sledujeme!

První české vydání Soboty je z roku 2006, druhé z roku 2012. Obě výše vytčené chyby zůstaly (jako spousta dalších) neopraveny, přestože překlad mizerné úrovně byl mezitím (v roce 2007, tedy rok po prvním vydání) detailně rozpitván v literární revui Souvislosti, kde sám šéfredaktor dotyčného nakladatelství v žoviálním příspěvku naznačil reálnou možnost nápravy. (Já a Alena Dvořáková jsme nezávisle na sobě konstatovali chyby v popisech odborných postupů.) Tak to chodí ...

Jenomže věc má háček. Překladatelsko-vydavatelský šlendrián Sobota byl uveden na trh s marketingovým narativem, podle nějž český text kontrolovali tři tuzemští lékaři! (Ten tvrdošíjně opakoval nejen dotyčný šéfredaktor, ale i recenzent Petr Fantys.) Ani dotyčný narativ nebyl nikterak zkorigován. (Navzdory mému požadavku vznesenému svého času v Souvislostech zůstávají oni tři údajně konzultovaní lékaři nadále zahaleni anonymitou.) „Zvoraný“ překlad románu dlouhodobě aplaudovaného ve světovém lékařském tisku (The British Medical Journal a La Revue médicale suisse) vybavený daným marketingovým narativem je výsměchem tuzemskému lékařskému stavu. Pokud by konzultovaný český lékař v roce 2012 stále ještě nevěděl či nedokázal si zjistit, co je a jak funguje „doppler“, je to závažnější, než kdyby totéž nevěděl či nedokázal si zjistit v roce 2006. A nůžky se rozevírají dále; chyby v odborných pasážích jsou stále křiklavější …

Naši doktoři (a celé zdravotnictví) dostávají za pandemie zabrat. Odvádějí, dlužno uznat, obrovskou práci. Zaslouží si takto tristní vizitku? Neměla by se u McEwanovy Soboty o rehabilitaci dobré pověsti našich lékařů nakonec zasadit (třeba oficiálním dementi ohledně tvrzení nakladatele o provedení odborné korektury či zajištěním opravdové odborné korektury dalšího vydání) Česká lékařská komora?!

 

___________________________________________________________________________________