Trampi a turisti to znají (krom těch několika desítek domorodců, samozřejmě). A pro ty, co to neznají - tak je to asi tak v prostoru těch několika přiléhavých katastrů, kde se klikatí říčka s poeticko-romantickým názvem Tichá Orlice. V jedné knize jsem si na toto téma dovolil dávnou vzpomínku jednoho kamaráda ještě z těch dřevních dob jeho písničkářských začátků. V té příhodě popisoval, jak jel vlakem odněkud někam a najednou v zastávce vidí z okna ceduli „Bezpráví“ a tak ze zvědavosti vystoupil, aby se tam na své vlastní oči podíval, jak takové bezpráví ve skutečnosti vypadá. A tak tam tedy vystoupil, a když se rozhlédnul kolem, tak zjistil, „že je to i tam vlastně úplně stejný, jako všude jinde“.

No …, a tak ještě i pro tu jazykově logickou, a pro další úplnost - doufejme, že někdo někde kdovíkde neodvozuje byť i jen ty dílčí, anebo jakékoli jiné eventuální katastrofy od slovního základu katastr. Snad ne Katastr katastrof k.ú. Kocourkof on/off Uf.

Začátkem března zavál z výšin státně byrokratických agend „nový svěží vítr“ (řečeno i s okřídlenou hláškou z filmu - aby to byla stylovka na druhou). Když do celoplošně administrativního oběhu byl generálně vypuštěn až do té doby ještě poněkud právně omezený institut, nazvaný „čestné prohlášení“. Někomu by se možná mohlo zdát, že je to něco jako právní améba s potenciálem rizik doteků medúzy, i dalších podobných jevů, žijících si (jak se říká) svým vlastním životem. Anomálie toho typu z novověkých dějin tohoto státu už dobře známe. Třeba když hned na počátku vzniku Masarykovy „první republiky“ byly zákonem zrušeny šlechtické tituly, na čemž se tu v rámci právní kontinuity nic nezměnilo ani po převratu v listopadu 1989 - nicméně část lidí, včetně starých i nových tzv. „aparátčiků“, projevila své trauma poddanství nejen politicky, ale i byrokraticky, včetně hradních funkcí, i disfunkcí. „Viďte, Vaňku.“ No, a když tedy už je řeč i o těch dalších dosud stále (a pro futuro možná i „věčně živých“) vzpomínkách, pak by kdekdo mohl připomenout i grandiózní anomálii, když v rámci tzv. církevních restitucí byly vráceny majetky i těm církvím, které tu v době vzniku „nároku“ (a natož pak i před tím právně rozhodujícím datem pro vznik restitučního nároku) ještě vůbec neexistovaly. (Prostě tu tenkrát ještě nebyly, avšak potom i přes to restituovaly.) Ale jak jsem už od svého dětství nezřídka slýchával i jednu ze starých pravd mého otce: „Tady je možný všechno. A jistý je tu jen to, co už bylo.“

Inu, od letošního jara - březnem počínaje - možná ty tiché vody (jak těch symbolicky heraldických orlic Moravských, i Slezských, tak i těch lvů Českých) pomalu protečou ve směru kolem bezpráví k té symbolické sudislavi. Proč? Inu, kdo ví, možná i proto, že tím rázným a celoplošným vypuštěním onoho gina z lahve s tím úředním názvem „čestné prohlášení“, tu může nastat cosi, jako „dominový efekt“. Jen tak namátkou a jen zběžně lze (a zcela nezávazně) mimo jiné uvést pro příklad třeba i toto:

Aby se v březnu (a uvidíme, jestli pak i v dubnu, a tak dále) zaměstnanci - a není jich tu málo, že? - dostali do místa výkonu své práce (často mimo ten katastr), tak budou muset mít bumážku, novou a úředně nazvanou „čestné prohlášení“. A tou bumážkou se budou muset prokazovat při policejní, anebo vojenské kontrole. A těch policistů to prý bude kontrolovat 26 až 30 tisíc. A kolik vojáků na to uvolní armáda, to se zatím neví. Každopádně prý v případě nasazení armády už by to prý leckomu leckde mohlo evokovat i cosi jako „výjimečný stav“ a nikoli jen zatímní „stav nouze“. Kdo ví?

Nicméně - was heisst „čestné prohlášení“? To „čestné prohlášení“ tu bylo zavedeno zákonem z roku 1948 - a tedy sui genesis „revolučním zákonem“ - nicméně právě, a to je z právního hlediska podstatné - právě zákonem, a to zákonem samostatným, k tomu účelu speciálně vydaným (a tedy v právním hantecu „lex specialis“). Zákonem nazvaným „zákon o čestném prohlášení ve správním řízení“, takže ten zákon se týkal jenom oblasti správních řízení, vedených příslušnými správními orgány, u správních úřadů. A tehdy to tehdejší čestné prohlášení mělo účel náhražky za chybějící listinný důkaz, přičemž ale nemělo hodnotu a procesní váhu důkazu. Jen osvědčovalo to, co účastník řízení „čestně“ tvrdil. Nicméně, i tento zákon je dnes už právní historií.

V roce 2004 došlo k rekodifikaci správního řádu. Tím došlo i ke změnám ve správním řízení, kde sice to tzv. čestné prohlášení svým dílčím způsobem správní řád zmiňuje, ale - a to by i zde mohlo být z hlediska oné aktuální (respektive akutní) problematiky podstatné - jenom pro část správního řízení (a ta ještě nemusí vždycky nastat), a to pro listinný důkaz - přesněji podle dikce zákona řečeno „důkaz listinou“. A ještě navíc i dle dikce toho zákona je náhrada za chybějící listinu ve formě předložení čestného prohlášení možná jen v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem. Přičemž tím odstavcem příslušného § tento zákon to „čestné prohlášení“ staví na roveň svědecké výpovědi, takže to čestné prohlášení tedy zde může být nahrazeno i svědeckou výpovědí. A pro tuhletu eventuální aplikaci toho čestného prohlášení (ve správním řízení) ještě navíc tento dotčený § správního řádu kogentně ukládá, že „o provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu“. Další případné nuance různých právních zákoutí už radši nebudu ani popisovat, ale snad už ani naznačovat.

A teď - a jen tak namátkou k tomu, co by tu (už během toho letošního března) mohlo v každodenní praxi nejednoho pracovitého zaměstnance nastat - jen v důsledku jeho cesty do jeho práce - a tedy jeho snahy o řádné plnění jeho pracovních povinností:

1. Zaměstnanec bude muset mít u sebe (pro policejní, či pro vojenskou kontrolu) své čestné prohlášení o tom, že jede do práce, respektive z práce. A jakoby to prý možná i leckomu leckde mohlo připomínat třeba hlášku z filmu ve stylu „Halt! Ausweis, bitte!“

2. To čestné prohlášení by asi měl potvrdit i zaměstnavatel, takže to potom bude (sui genesis) i čestné prohlášení dotčeného zaměstnavatele, že ten zaměstnanec je jeho zaměstnancem. Čili bude to (jak znáte z obchodních akcí cosi jako „dva v jednom“), a tedy složené čestné prohlášení dvou subjektů. Jenomže - ani jednomu z nich z jejich základního, a zde i toho speciálního, zákona (tj. ze zákoníku práce) nevyplývá žádná právní povinnost, aby čestně prohlašovali (či jinak osvědčovali, dokazovali), například i to, že jsou si navzájem v pracovně právním vztahu (v jakékoliv jeho formě).

3. Když tedy toho zaměstnance (na jeho cestě z práce, či do práce) zastaví ta patrola k té kontrole, pak pravděpodobně (a kdekdo by mohl logicky tvrdit, že patrně i zcela nepochybně) ta kontrola už od jejího počátku - a doufejme, že i od jejího apriorního účelu - nebude probíhat v právním režimu správního řízení. Nelze předem vyloučit, že do toho stádia správního řízení by se možná pak mohla dostat - i vlivem nějakých okolností - jenže to nelze konkrétně predikovat, přičemž určitě by už na místě právě té konkrétní kontroly nemohlo nastat zahájení správního řízení. A z toho by ledaskdo mohl vyvodit logickou právní tezi, že podmínky podle příslušného § správního řádu by v případě takových kontrol nastat neměly. Čili pro dané situace tu správní právo v té dnešní a tedy i aktuálně platné úpravě právě tuto aplikaci toho právního institutu nazvaného „čestného prohlášení“ v dotčeném směru a smyslu v podstatě vylučuje. Takže i z toho pak logicky plyne, že zde ono úředně vyžadované „čestné prohlášení“ nemá žádnou právní relevanci, a není zde tudíž (také z tohoto hlediska) ani právně vynutitelné.

4. Kdyby tu - třeba i zcela hypoteticky, ale i tací právní formalisti tu asi jsou - někdo v souvislosti s problematikou daných agend, chtěl trvat na tom, že by na místě, při té policejní, či vojenské, kontrole muselo dojít k učinění záznamu do spisu (dle výslovné dikce správního řádu v platném znění - viz citace už shora uvedená), pak by situace té patroly na místě byla nepochybně o dost složitější (a upřímně - a ruku na srdce - i velmi nezáviděníhodná). Asi jen stěží lze predikovat, že i na to mysleli oni urbanisté, i architekti akce „čestné prohlášení“, a že během několika posledních dní v únoru stihli vyškolit ty stovky, a možná i tisíce vojáků ve znalosti správního práva, i v procesních dovednostech k vedení správních řízení. A totéž zřejmě i v případě řadových policistů - ačkoli tam by to mělo být apriorně poněkud lepší, ale prakticky nikoliv samozřejmé. (Kolik řadových policistů se skutečně - přinejmenším na úrovni de lege artis - vyzná v problematice vedení správních řízení?)

5. Celá řada mnoha dalších typů právních problémů by mohla vyplout i v souvislosti s otázkou, v jakém režimu ty policejní a vojenské patroly budou ty kontroly provádět - čili zdalipak půjde např. o kontroly silniční (u řidičů a posádek dotčených motorových vozidel), popř. o kontroly osobní totožnosti u pěších, cestujících v prostředcích MHD, a v podobných situacích? Takže třeba v případě oněch silničních kontrol ta policejní hlídka má přesně výslovně určeno (zákonem o provozu na pozemních komunikacích, i zákonem o pravidlech provozu, atd.), co může po řidiči i spolujezdcích vyžadovat za doklady. Víc nic - ten výčet je kogentní. A konkrétně o čestném prohlášení v daných případech zmíněné zákony nic neuvádějí. Dále pak pro případ vojenské kontroly (čili nepůjde-li v daném případě o kontrolu vojáka příslušným vojenským orgánem) by tu pak mohla být další řada problémů - už jen z toho, že vojenská kontrola (i za daného stavu) není kompetentní k perlustraci osob podle §§ zákona o osobní totožnosti, nota bene k vyžadování dotčeného „čestného prohlášení“ a dalších podobných podmínek. V prostředcích MHD bude možná spousta různě zajímavých situací i ohledně kontrol / nekontrol bezdomovců a jim podobných nebožáků. Lidé si jistě budou všímat i toho. A nelze vyloučit ani to, že na místě budou chtít i nějak reagovat. Takže já osobně těm policistům, ale ani těm vojákům právě tuhle jejich službu a právě v těchto případech vůbec (ani trošku) nezávidím. A umím si živě představit, co jim asi při tom všechno půjde hlavou …

6. Kdekdo z těch, kdo něco v praxi někdy řídil, měl odpovědnost, jídal vtipnou kaši, a není úplně mimo, tak logicky kdekdo z těch zkušených si umí představit a spočítat, že při mediálně avizovaném nasazení 26 až 30 tisíc policistů a nějaké (nezmíněné) síle vojáků, bude těch kontrol tzv. „hafo“ - a přiměřeně tomu bude i hafo různých z toho plynoucích problémů během těch kontrol. (To v praxi nelze předem vyloučit.) Takže úměrně tomu bude hafo následných řízení u správních orgánů, a následně i u správních soudů, a tak dále, a tak dál. Takže já v tomto směru (ze své 40 leté právní zkušenosti) už teď vůbec nic nezávidím ani těm lidem z těch přestupkových komisí, kde asi pak skončí celá dlouhá řada těch kolizí od těch patrol.

7. Řada z těch kolizí se pak asi dostane nejen ke správním soudům, ale možná, že i k jiným soudům (občanským, trestním). Kdo ví? Takže i já osobně nezávidím vůbec nic ani těm soudcům, co to pak budou „mít na stole“. No - možná si někdo myslí, že všechny ty shora uvedené složky asi nemají co na práci.

Nicméně kdosi kdesi už prý zaslechl z hlasu lidu i to, že je tu snad jakási část orlů či spíše „supů“ práva, co si s ničím z těch shora popsaných problémů nedělají hlavu - a spíš naopak - těší se na ty svoje žně. Inu, co já vím? Ale nikomu ani tohle vymlouvat nebudu - nemůžu - nemám k tomu dost podkladů, důkazů, atd. - a nemám ani proč. A řečeno s přítelem Karlem Krylem: „Je to jejich pivo. Rozlitý.“

Takže z osady bezpráví směrem na osadu sudislav? Ze samoty na samotu? Tedy ze společenské samoty na jinou společenskou samotu? Masově, stádně, a podobně?!? Inu, ad libitum. Nicméně, taková idilka, jako například v tom filmu o té samotě u toho lesa to zcela jistě a nepochybně ani dneska, ani zítra, ani už asi nikdy jen tak a samo sebou nebude. A kdo to chce vrátit do normálu, tak ten bude muset pořádně zabrat. „A vo tom to je“.