Pavel z Brna pracoval v roce 1972 za nástupu bolševické normalizace jako prodavač v antikvariátě v České ulici v Brně. Plat měl opravdu závratný - 800 Kčs hrubého, z toho čistého necelých 600 korun. Z toho 250 korun dal za bydlení a inkaso na podnájmu, takže k životu mu zbývalo pouhých cca 300 Kčs. To nestačilo ani na jídlo, nejlevnější oběd v té nejlevnější hospodě stál tenkrát kolem pěti korun, a člověk by také rád snídal a večeřel, případně si koupil i něco na sebe. Pavlovi naštěstí finančně pomáhali rodiče, takže hlady neumřel a až po roce se mu podařilo najít zaměstnání archiváře v První brněnské, kde už byl plat ucházející. Spočítal si také, že kdyby dnes žil na sociální podpoře jako nezaměstnaný, byl by na tom líp, než tenkrát jako zaměstnaný.

Jiří z Plzně nastoupil po dokončení Vysoké školy zemědělské v Praze v roce 1976 do práce v jednom z tehdejších mnohých výzkumných ústavů. Doma měl ženu s malým dítětem a čistého bral dvanáct stovek měsíčně včetně devadesátikorunového příplatku na dítě. Z této almužny rodinu neuživil, a tak chodil na brigádu do Prazdroje válet sudy za pětistovku měsíčně. S 1700 korunami na měsíc už rodina jakž takž vyšla, ale moc si vyskakovat nemohla. A to přesto, že maličká dcera Petra nosila většinou obnošené oblečení po své starší sestřenici, a rodiče jeho ženy, kteří na statku v chodském Mrákově s velkou zahradou chovali kačeny, slepice, králíky a prasata, zásobovali mladé potravinami.

Petr z Českých Budějovic je nyní úspěšným architektem. V roce 1976 však nebyl po studiu na gymnáziu s vyznamenáním přijat na tehdy čerstvě obnovenou Fakultu architektury Vysokého učení technického v Brně. Důvod: Nesprávný třídní původ otce, který byl v očích komunistů kulakem a vesnickým boháčem. Petr proto začal pracovat v pivovaře Samson jako pomocný dělník za zhruba třináct stovek čistého. Ovšem za pořádnou rasovinu, protože „koulel“ plné sudy (zatímco exprezident Havel v Trutnově většinou jenom přikuloval, tedy válel prázdné sudy). Z tohoto platu si nemohl moc vyskakovat, ale jelikož bydlel s rodiči, kterým dával pětistovku na domácnost měsíčně a byl svobodný, tak nějak ten pivovarský rok přežil. Rodinu by ze svého skromného výdělku rozhodně neuživil. Ještě pro zajímavost, mladí lidé tehdy měli nárok na pouhých 14 dnů dovolené. Na nějaký luxus Petr neměl a tak byl týden s kamarády na čundru ve východních Čechách a týden doma.

Po roce se mu jeho sen splnil a mohl v Brně na VUT studovat architekturu. Myslel si, že to bylo kvůli výbornému posudku, který mu napsal jeho slušný šéf v práci, ale celou pravdu mu řekl otec až po promoci. Přiznal se, že jeho studium stálo rodinu 20 tisíc korun na úplatcích, naštěstí se jim podařilo tehdy prodat dům po matčině babičce a tak potřebné peníze byly k dispozici. Nicméně to Petr už rodičům několikrát vrátil a třeba před pěti lety jim zaplatil pohádkovou dovolenou na Havaji.

Tolik tedy k lžím o tom, jak se lidé měli za komunistů dobře. Jistě tajemníci ÚV KSČ brali třináct tisíc korun měsíčně a plus nějaké náhrady k tomu. Soudruhům z nichž mnozí jako Indra a Bilak byli primitivní burani, se špatně nevedlo a na ostatních jim nezáleželo.