Za Romanem Pekárkem zapadla vrata
Martin Stín

V pondělí 18. února 2013 zapadla vrata věznice za poslancem Romanem Pekárkem, jenž se dostal do sněmovny jako povolný náhradník za poslance ODS, kteří se vzepřeli některým záměrům prokorupční vlády Petra Nečase. Na pozadí chování jiných odsouzených čekatelů na zázrak nebo na úspěch mimořádných opravných prostředků, kteří se vyhýbají nástupu trestu, jeho pokora před pravomocným rozhodnutím soudu zasluhuje ocenění.

Právě proto by ale neměla upadnout v zapomnění skutečnost, že jeho případ má kromě celkem nezajímavé trestněprávní podstaty pikantní, přímo skandální politické pozadí, odhalující vlčí vztahy uvnitř místní organizace ODS. Jde o události, které svou špinavostí připomínají akce Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky proti Vítu Bártovi.

Klíčovým důkazem proti Romanu Pekárkovi je zvukový záznam  rozhovoru údajně mezi ním a spoluodsouzeným Petrem Ličkou, během něhož pánové projednávali prodej pozemků v majetku města Kolína a vyplacení částky jednoho miliónu Kč nad rámec dohodnuté ceny. Z nahrávky nevyplývá jednoznačně, že milión má dostat osobně Roman Pekárek a popsaný způsob vyplacení to do značné míry vylučuje. V této souvislosti je důležité zjištění, že nebyly nalezeny faktury, na jejichž základě měl být úplatek vyplacen, a nic nenasvědčuje tomu, že jej Petr Lička skutečně vyplatil. Rozpor mezi příslibem úplatku a překážkami pro jeho přijetí Romanem Pekárkem na straně jedné a neprokázáním převodu peněz na straně druhé vyvolává pochybnosti: co když příjemcem úplatku neměl být Roman Pekárek, ale někdo jiný, popřípadě kdo jiný si jej mohl připsat na účet ? Vyjednávání úplatku pro někoho jiného je samozřejmě rovněž trestné, nicméně případné odhalení jiného příjemce by mohlo mít netušené následky, ze společenského hlediska závažnější než samo odsouzení Romana Pekárka. V tomto detailu kauza připomíná situaci po zatčení Davida Ratha, kdy se spekulovalo o možnosti, že jím přijímané úplatky byly určeny na financování volební kampaně ČSSD, a s napětím se čekalo, zda to při řeči ve sněmovně odhalí a využije ke své obhajobě.

Nahrávku měl pořídit odsouzený Petr Lička, který to však popírá. Oba odsouzení svorně zpochybňují její autentičnost. Roman Pekárek ji označuje za výsledek technické manipulace. Znalkyně příznaky manipulace nenašla, ale současně ji nevyloučila.

Je-li druhý hovořící skutečně Roman Pekárek, pak je jisté, že záznam byl pořízen bez jeho vědomí a souhlasu. Jako laik proto připouštím možnost, že by mohl být soudem vyhodnocen jako nezákonně pořízený důkaz. Protože trestní právo je přísně formalizované, rozsudek, postavený na formálně nepřípustném důkazu by pak byl v nejlepším případě sporný bez ohledu na obsah nahrávky. Obecné soudy ovšem důkaz připustily a použily jej jako usvědčující. Roman Pekárek teď jistě za mřížemi přemýšlí, zda jej stejně vyhodnotí Nejvyšší, případně Ústavní soud ČR, ke kterým se jistě obrátí.

Pikantní a skutečně skandální na celé věci je ovšem skutečnost, že nahrávka se vynořila až o řadu měsíců později, a to v době příprav na komunální volby, během nichž probíhalo tvrdé zápolení o místo na kandidátce ODS mezi Romanem Pekárkem, tehdy místostarostou Kolína, a starostou a šéfem místní organizace ODS Jiřím Buřičem. CD s nahrávkou údajně našel pan starosta před prázdninami ve schránce u domovních dveří. Stejné CD obdržel v té době poštou také Janek Kroupa, rádoby investigativní novinář se sklonem ke kriminalizaci nevinných lidí. Kdo jim ji poslal, není známo. Můžeme uvěřit, že ji mohl pořídit z jakýchkoli důvodů Petr Lička, ale sotva lze pochopit, proč by ji zpřístupnil a poskytl tak důkaz o svém trestném jednání, a proč tak učinil právě v období předvolebních zápasů.

Způsob, jímž Jiří Buřič s nahrávkou z počátku nakládal, lehce připomíná vydírání Romana Pekárka s cílem přimět jej k odstoupení z kandidátky. Když jeho protivník neporozuměl naznačování, že v případě setrvání v úmyslu kandidovat může být nahrávka použita proti němu, starosta ji pouštěl na různých shromážděních. Romana Pekárka tím ale k opuštění kolbiště nepřiměl. Téměř po dvou měsících se posléze odhodlal k právně významnému kroku: navštívil okresního státního zástupce Milana Hrubého, jehož seznámil s obsahem záznamu. Státní zástupce se zachoval překvapivě: nesplnil zákonnou povinnost zahájit trestní řízení, nechtěl nahrávku slyšet, ani si ji ponechat, nesepsal s panem starostou zápis a doporučil mu, aby zadal právníkům sepsání trestního oznámení. Nezákonný přístup k věci zůstal pro něj bez následků, i když byl v přípravném řízení zaznamenán.

Pak se opět zhruba dva měsíce nic nedělo až do příjezdu do Kolína Janka Kroupy, jenž zde nasbíral podklady pro novinový článek a pro televizní reportáž. Jimi podal ucelený obraz skutkového děje, jímž orgánům činným v trestním řízení vlastně vysvětlil, jak to všecko bylo. Policie a žalobce pak jen vyšetřováním zasazovali kamínky do jím vytvořené mozaiky. Některé důležité drobnosti jim proto unikly a svedly je k nepřesným závěrům.

Teprve po setkání s Jankem Kroupou nechal pan starosta vypracovat trestní oznámení, s kterým se tentokrát pochlubil policii. Děj se pak již odvíjel samotíhou přes různé mezistupně až do rozsudku odvolacího soudu a doručení výzvy Romanu Pekárkovi k nástupu trestu.

Pekárkův proces není v žádném případě běžnou kriminální kauzou. Nástroje trestního práva v něm posloužily k poškození obrazu vládní politické strany na lokální i celostátní úrovni a k odklizení protivníka z kolbiště vnitrostranického boje o moc. Katalyzátorem útoku na Romana Pekárka a přes něj na ODS byla medializace proslulým skandalistou Jankem Kroupou. Jistě není náhoda, že CD se zvukovým záznamem dostali současně starosta Jiří Buřič a Janek Kroupa. Bez jejich součinnosti by aféra nezazněla tak hlasitě a nenatropila by tolik škod.

Otázka po původci této aféry mi připadá nejméně stejně důležitá jako posuzování viny Romana Pekárka a Petra Ličky. O rozkrytí pozadí případu ale zřejmě nikdo nestojí, protože by mohlo vyjít najevo, že skutečným příjemcem onoho miliónu, o němž se odsouzení údajně bavili, neměl být Roman Pekárek, ale někdo daleko důležitější. Není vyloučeno, že Roman Pekárek je tím příslovečným mouřenínem, který posloužil a „byl odejit“ do vězení, aby nemluvil.

Nebo by možná prasklo, kdo úkoluje zloducha Janka Kroupu k pořizování jeho skandalizujících reportáží, a jeho další kariéra by byla ohrožena.

Prohnilí proti

Prohnilí proti prohnilým.

(prokorupční vláda Petra Nečase; dluhopisy církvím - v první etapě - a nemovitý majetek ve druhé budou zajisté "správně" distribuovány k "potřebným")

Zajímavá kauza u které

Zajímavá kauza u které překvapuje, že se po naznačené možné cestě žádný investigavec nevydal.. Již méně zajímavé, ba hloupé je přidání oblibeného klišé z repertoárů českých médií a těch veřejné služby obzvlášť - prokorupční vláda Petra Nečase. Bez té vtipné nálepky by to určitě nebylo ono. Asi by stín měl problémy tuto nálepku zdokumentovat, stejně jako bych měl já, kdybych tvrdil, že Stín je něco jako pedofil.

Uložit

Uložit