Média přidala do mozaiky vyprávění o likvidaci ministryně Heleny Válkové poslední kamínky. Celý soubor trapností připomíná manýry KSČ při normalizačních čistkách po okupaci republiky vojsky Varšavské smlouvy. Uštvat oběť mediálním nátlakem a jinými roztomilostmi, nepřipustit odklad podpisu resignační listiny bez ohledu na horečnaté onemocnění zapuzené, a pak vnucovat veřejnosti přesvědčení o dobrovolnosti jejího odchodu by normalizační kádrováci lépe nedovedli. Na dobrovolnosti musí normalizátoři z ANO ovšem trvat, protože jinak by museli vysvětlit nutnost jejího odstranění důvody tak silnými, aby přebily ocenění jejího působení v čele resortu vysokými představiteli justice, kteří na rozdíl od nich vědí, o čem mluví.

Ostouzení paní ministryně stále pokračuje, i když dílo je dokonáno. Zlatým hřebem mediální kampaně a vzorovou ukázkou novinářského hyenismu je fízlování prezidenta republiky a  ředitele zahraničního odboru jeho kanceláře  Hynka Kmoníčka kameramanem televize Prima, který nelegálně pořídil videozáznam jejich uvolněného soukromého rozhovoru o tom, jak se „Válková podělala“ a znemožnila tím panu prezidentovi demonstrovat  sílu odmítnutím demise. Televize Prima se neštítila záznam zveřejnit a snad všechny deníky uveřejnily jeho komentovaný přepis, většinou i s odkazem na videozáznam. Na okraj podotýkám, že pan prezident se vyjadřoval relativně kultivovaněji než v pověstném Hovoru z Lán, ač o pořizování záznamu nevěděl, a tedy se nemusel stylizovat.

Protože mluvili hodně, novodobí normalizátoři se do svých argumentů zaplétali. Dokladovali svou neodpovědnost ve vztahu k resortu spravedlnosti a neznalost jeho problematiky. Snaží se přesvědčit veřejnost, že Helena Válková od počátku souhlasila s jednoročním působením v úřadě. I kdyby to byla pravda, její dosazení by v tom případě  bylo hazardováním s resortem, poškozovaným nestabilitou řízení od listopadového převratu.

Usvědčujícím důkazem jejich diletantství je například rozhovor Jaroslava Faltýnka s moderátorem Martinem Veselovským. Uchazeč o funkci 1.  místopředsedy hnutí ANO se v něm mimo jiné hlásí k odpovědnosti ANO za plnění dohod s Rekonstrukcí státu o přijetí protikorupčních legislativních opatření. Vyvolává tím otázku po vnímání pojmu „parlamentní demokracie“ vedením hnutí ANO, poněvadž přijímání úkolů od samozvaných nevládních spasitelů světa běžně nepatří do mechanismů tvorby demokratické politiky. Pustil se vehementně do kritiky zaostávání ministerstva v přípravě zákonů, regulujících exekuce a insolvenční řízení. Z jeho úvah je zřejmé, že považuje přípravu zákonů za stejně složitou záležitost jako pečení housek na automatické lince.

Nešikovnost jeho vystoupení ale spočívá hlavně ve vytvoření nereálných očekávání od výměny v čele ministerstva: kritizovaná agenda patří do výlučné náplně 1. náměstka Roberta Pelikána, který má Helenu Válkovou vystřídat a očekává se od něj, že „pečení housek“ podstatně urychlí. Ostatně opozice právě z toho důvodu pochybuje o vhodnosti jeho pověření. Je to vůči němu nespravedlivé, protože se nezohledňuje vliv zpoždění legislativních prací z doby  působení jeho předchůdkyně Hany „z Arku“ Marvanové a už vůbec se nepřihlíží ke složitosti dlouhodobě zanedbávané problematiky. Nicméně Jaroslav Faltýnek se postaral o zaostření pozornosti veřejnosti a opozice na vývoj legislativní činnosti ministerstva po nástupu Roberta Pelikána na uvolněné křeslo.

Zdá se, že ve vlastní kauze likvidace Heleny Válkové už žádná překvapení nebudou, neboť se uzavřela přenesením do vyšších pater politických hrátek. Tím, že Miloš Zeman během zahraniční cesty pojal záměr potrápit Andreje Babiše váháním nad přijetím demise Heleny Válkové a dopustil, aby se zpráva o něm donesla do Švejkolandu ještě před jeho návratem, nabudil svého zavilého rivala Bohuslava Sobotku k předvedení svalů pohrůžkou, že proti váhání s přijetím demise bude kontrovat návrhem na odvolání paní ministryně. Od této chvíle již není důležité, zda byla Helena Válková dobrá či špatná ministryně a k jakému účelu mělo vlastně její „odstřelení“ sloužit, protože teď už jde skutečně jen o to, kdo z dvou mocných politiků je mocnější. Stala se loutkou v jejich přetahování. Až pány jejich hrátky omrzí, loutku odhodí do bláta. Helena Válková sice již vrácení křesla nedosáhne, ale zneužití ve hře se může vzepřít.