Zase stejný akademický volební trik - už potřetí
Karel Sochor

 Akademie věd volí každé čtyři roky své nové vedení, tedy Akademickou radu. Zákon praví, že Akademickou radu tvoří předseda, místopředsedové, předseda Vědecké rady a další členové volení ze členů Sněmu na základě návrhů z pracovišť akademie. Funkční období Akademické rady je čtyři roky. Členem Akademické rady je možné být nejvýše dvě po sobě jdoucí období, tedy celkem osm let. Ale už při volbě Heleny Illnerové předsedkyní akademie nastal v roce 2001 problém se zákonem. Kandidátka na předsedkyni totiž tehdy měla za sebou už dvě období v Akademické radě, jmenovitě jako místopředsedkyně akademie v období 1993-2001. Jenže určitá vlivná skupina měla zájem na jejím působení dál - tentokrát jako předsedkyně. Samozřejmě, že fakticky šlo hlavně o peníze - Akademií ročně proteče kolem deseti miliard a předsedkyně do jejich rozdělování může dost mluvit. 

Média však tento problém zaznamenala a kritizovala onu výjimku – znamenalo by to členství v Akademické radě třikrát po sobě, tedy celkem dvanáct let. Nečekaná negativní reakce médií přinutila Akademii hledat nějaké rádoby vysvětlení, kterým by se veřejnost uklidnila. A tak vznikla pseudoprávní argumentace, že pro předsednickou funkci to pravidlo jako neplatí. Zvoleného kandidáta na předsedu musí totiž ještě spolupodepsat předseda vlády a prezident. A prezident ho pak nakonec i jmenuje, jako jmenuje třeba ministry. A toho se Akademie v dané situaci chytila jako pověstného stébla a začala tvrdit, že to vlastně umožňuje, aby někdo byl v Akademické radě souvislých dvanáct let, jak se nakonec i stalo v případě H. Illnerové. Jenže ta procedura s premiérem a prezidentem nic nemění na ustanovení zákona - dvě období a dost. Umělá argumentace Akademie kulhá na všechny čtyři. Kdyby byla pravdivá, tak by někdo mohl být v Akademické radě nekonečně dlouho. Třeba nejprve dvě období jako řadový člen rady nebo místopředseda, pak dvě období jako předseda, pak zase dvě období jako řadový člen rady, a pak znovu třeba osm let jako předseda, atd. Jistě - je to absurdní představa. Vždyť to omezení na nejvýše dvě období po sobě je právě dáno tím, aby se ve vedení instituce nehromadily spřátelené klany a kliky, nakloněné nějakým partičkám zákulisních manipulátorů. 

Protože ale ten umělý fígl v případě H. Illnerové nakonec tak nějak prošel, byl aplikován znovu, tentokrát v r. 2013 v případě Jiřího Drahoše. Ten tehdy už měl taky vyčerpána ta dvě období po sobě, tedy osm let, prvně jako místopředseda a pak jako předseda. Jeho druhá instalace do funkce předsedy také vyvolala mediální námitky o porušení zákona, ale zas to nějak vyšumělo, a tak i J. Drahoš nakonec působil v Akademické radě tři období po sobě, tedy celých dvanáct let – místo osmi možných. 

A nyní má Akademie nakročeno do třetího úspěšného porušení zákona. Eva Zažímalová byla v letech 2013-17 řadovou členkou Akademické rady, poté se stala pro období 2017-21 předsedkyní, a nyní byla 7.12.2020 schválena Akademickým sněmem jako kandidátka na předsedkyni i pro roky 2021-25. Mimochodem, i tentokrát byla při volbě jedinou uchazečkou. Nikdo se radši nechtěl přihlásit, neb je ještě v paměti, jak bylo minule naloženo s jazykovědecem Karlem Olivou. Tento sice oznámil možný úmysl kandidovat, ale už na to nemohlo dojít. Prostě mu nebyl prodloužen jeho akademický pracovní poměr. 

Nyní záleží na předsedovi vlády a/nebo prezidentovi, zda se pod toto už třetí porušení litery i ducha zákona podepíší, nebo naopak napomohou akademii v řešení jejích hojných problémů prostřednictvím nových svěžích lidí s novými přístupy.

___________________________________________________________________________________