Zaveďme většinový volební systém
Petr Sokol

Na české politické scéně zaznívá vlastně poprvé od roku 1989 silné volání po zavedení většinového systému, který by nahradil současný systém poměrného zastoupení. Jaké jsou hlavní argumenty pro a proti tomuto kroku?

"PROŠLÉ" DĚDICTVÍ  

Současný poměrný volební systém, kdy hlasujeme pro kandidátky jednotlivých stan, na rozdíl od většinového (hlasování pro jednotlivce v malých obvodech), byl zaveden v roce 1990 z několika důvodů. Hlavním byla snaha dát průchod různým politickým názorům. Kdyby byl už v létě 1990 použit většinový systém ve stylu jeden obvod jeden poslanec, zřejmě by se do Parlamentu dostalo jen revoluční Občanské fórum a ostatní strany, včetně komunistické, by získaly jen okrajové zastoupení. 

Druhým důvodem zavedení poměrného systému byla návaznost na první republiku. Poměrný systém je totiž vhodný pro národnostně a nábožensky komplikované země, plné různých menšin. V takovém uspořádání by bylo zavedení většinového systému velmi nepraktické, protože by celé velké skupiny obyvatelstva vyloučilo ze zastoupení v Parlamentu. Nicméně Česká republika ročník 2012 je národnostně téměř homogenní stát, který si může většinový systém dovolit.  

PRVNÍ NA PÁSCE  

I většinový systém má mnoho podob. V našem případě by ideálním řešením pro volby do Poslanecké sněmovny byl jednokolový většinový systém, označovaný jako "první na pásce". Stručně řečeno, země by se rozdělila na dvě stě volebních obvodů (na jeden obvod by připadlo zhruba 50 tisíc obyvatel) a zvítězil by ten, kdo získá už v prvním hlasování nejvyšší počet hlasů. Podobný systém funguje ve Velké Británii. 

Volič by tak nevybíral z dlouhého seznamu stranických kandidátek, ale hlasoval by pro jednu konkrétní osobu, která by pak zastupovala tento malý region.  

Problémem problémů ovšem bude vytyčení hranic těchto obvodů. Například v prostějovském okrese by mohly být využity dvě varianty: rozdělení okresu na město Prostějov a venkov nebo geografi cké rozdělení, kde by se napůl rozdělilo město i venkov. Každému je jasné, že podobná rozhodnutí by hodně ovlivnila výsledky budoucích voleb. Jako základ hranic volebních obvodů by se proto musely vzít někdejší okresy. I tady by vznikla potíž, jakým způsobem by bylo žádoucí tyto okresy "rozpůlit".  

STRANY JAKO ODPŮRCI 

O většinovém systému se říká, že pomáhá velkým stranám. Ve skutečnosti je to složitější, protože tento systém spíše nahrává těm se silnou voličskou základnou, která ale nemusí pokrývat celý stát. Stačí, když nějaká strana má sílu v jednom regionu.  

Platí to třeba o québeckých separatistech v Kanadě, kteří jsou celokanadsky slabší, ale ve své mateřské provincii patří mezi dvě nejsilnější strany, a proto pravidelně vysílají do federálního parlamentu početnou skupinu poslanců. Ostatně takto by se mohla řešit i problematika polské menšiny, při rozdělení České republiky na dvě stě obvodů by na každý z nich připadlo již zmíněných zhruba padesát tisíc obyvatel.  

Při vhodném nakreslení by jeden z nich ve Slezsku mohl mít polskou většinu a většinový systém by na první pohled paradoxně mohl zajistit naší největší menšině (pominu-li Slováky) parlamentní křeslo, na které aktuálně v poměrném systému dosáhnout nemůže.  

VŠICHNI SE BOJÍ 

Obava z toho, že většinový způsob volby nahrává jen velkým stranám, může být aktuálně největší překážkou k jejímu prosazení v českých poměrech. Na druhou stranu: v posledních volbách do Poslanecké sněmovny v českých zemích vlastně žádná skutečně velká strana není. Pokud měla vítězná sociální demokracie v roce 2010 podporu jen 22,08 procenta voličů, znamená to, že všechny strany se vlastně mohou bát toho, že jim většinový systém uškodí. Proti budou vždy lidovci, zelení či různé obdoby "véčkařů a podobných stran na jedno použití".

Komunisté by se ve svém postoji možná lišili podle formy většinového systému, ale vlastně všechny by je nakonec oslabovali. Právě proto by většinový systém mohl vyhovovat sociálním demokratům, protože by z nich udělal jasného hegemona na levici. I dnes, kdy se jim začíná vynořovat zemanovský konkurent, by je jednokolový většinový systém pasoval do role fakticky jediné sněmovní levicové strany. Problém je, že ČSSD se zatím ve volebních záležitostech chová, jako by o tom nevěděla, a rádoby ideologicky prosazuje maximálně poměrný systém. 

Aktuálnímu posunu k většinovému systému nepomáhá ani současné soupeření ODS a TOP 09 o pozici lídra pravice, i když platí, že většinový systém by tento souboj rychle "rozsekl". Oba jeho aktéři ale mohou mít obavu, v čí prospěch.  

Dosavadní favorit tohoto potenciálního klání – ODS – je navíc jedinou relevantní českou stranou, která většinový systém pro sněmovní volby dlouhodobě podporuje.  

Britská zkušenost říká, že jednomandátové obvody s většinovou volbou vedou k tomu, že i opoziční strana má po celé období dopředu jasného kandidáta, jenž hraje roli "ombudsmana" pro opoziční a nezávislé voliče.  

Jednokolový většinový systém by zároveň výrazně ulehčil sestavování vlád, protože by rychle, i když ne nutně hned v prvních volbách, vedl k formování dvou silných stran – jedné nalevo a druhé na pravici politického spektra. Tyto strany by se střídaly u moci a už by se při neúspěších nemohly vymlouvat na koaliční partnery. 

CHILSKÝ MEZISTUPEŇ  

Pokud by neprošel jednokolový většinový systém, bylo by možné přistoupit na jeho mírnější verzi, říkejme jí chilská. Toto druhé nejlepší řešení nabízí volební systém v Chile, v němž existují dvoumandátové obvody a volič má jeden hlas. Mandáty si v obvodě rozdělí buď dvě největší strany (koalice), nebo je oba v případě velmi výrazného vítězství získá nejsilnější strana (koalice). Takový systém by pro začátek zajistil rovnováhu pravice a levice a připravil posun k případnému zavedení "čistého" většinového systému. 

Většinový systém je záchrana

Většinový systém je záchrana české politiky, protože velmi adresně dává moc i zodpovědnost. A opozici jen a jedině tvrdou kontrolu. Na 4 roky, takže bát se netřeba. Jen by na tlučhuby české politiky bylo dobře vidět - co dokázali za své vládnutí udělat a co zmršit a oni by se nemohli vymluvit na koaliční partnery.
A protože jsme národ politicky blbý, to je faktum z kterého nutno vycházet, tak budeme blábolit o nejpoměrnějším a nejvěrnějším zastoupení všech názorů a budeme směřovat do škarpy. Většinový volební systém nechtějí ani politici ani zlodějové ani blbci. A ti mají v Česku moc i většinu.

Hledal jsem v článku nějaké

Hledal jsem v článku nějaké argumenty pro a proti jednotlivým systémům, ale nějak tam skoro nic nevidím. Volby totiž nejsou proto, aby se snadno sestavovala vláda a aby se jedné straně snadno dal přehlasovat zbytek sněmovny.

Ideální volební systém by podle měl být přísně poměrný, t.j. sečtou se hlasy pro každou stranu za celé Česko a každá strana dostane příslušný počet křesel. Koho tam strana posadí, to by měla být věc její a jejich voličů, jestli by se řídila počty hlasů v jednotlivých krajích, preferenčími hlasy nebo třeba škrtáním kandidátů. A pochopitelně žádná 5% hranice.

Jenom tak se dosáhne dostatečně široké spektrum názorů a pokud se tento mix na něčem shodne, tak to asi bude opravdu demokratický kompromis, když ne, tak ať zůstane při starém. Většinový systém by mohl relativně malé skupince dat velké pravomoce a pak běda nám. Za většinový systém horují ti, kdo jsou chtiví moci, aby se k ní snadno dostali a nikdo jim do toho nemluvil.

3x běda Velké Británii či

3x běda Velké Británii či USA, demokracie v pr....

Od Velké sametové je zřejmé,

Od Velké sametové je zřejmé, že u české nátury voličů bude poměrný systém zdrojem politické bramboračky navazující na 1.republiku. Žádný systém není dokonalý, existuje jen způsob s menšími a většími nedostatky(stejně jako ideová náplň politiky a jejich protagonistů.) Zásadní změna uplatněním většinového systému spočívá v adresnosti zvoleného poslance v obvodu, jeho sepětí s obvodem, což obvykle znamená větší šanci na zvolení osobnosti. Také obvykle není k většinové podpoře vzniklé vlády více koaličních stran, často nesourodých, což snižuje akceschopnost vlády, přímou odpovědnost i možnost ideového vydírání s neustálými kompromisy.
Dosud všechny vlády u nás skončily předčasně, neustále se řeší žabomyší spory, jelikož obvykle opozice nesleduje nic jiného, než předčasné nové volby. Za všechno lze uvést příklady stabilnosti a akceschopnosti vlád vzniklých z voleb většinovým systémem
(USA, V.B., ostatní anglosaské země a na druhé straně mnohačlenné koalice jako v Itálii, kde od konce války byl již třímístný počet vlád.)
Problém je, že t.č. malé strany se většinového systému obávají a z velkých stran odchodem Zemana je ČSSD rovněž proti. Ta spoléhá na většinu ve Federální socialistické evropské unii. Nádherné téma pro vypsání referenda za předpokladu řádné osvěty.

EK: Chile opravdu nabízí

EK: Chile opravdu nabízí vynikající řešení - bohužel to ale vypadá, že pan autor na Chile připadnul metodou "slepé kuře". Dnes už rozklad českého státu (resp. přivlastnění si českého státu zločineckými seskupeními) pokročil tak daleko, že vůbec nemá smysl řešit volební systém. Škůdcem není volební systém, takový či makový - škůdcem dnes je samotná (tzv.) demokracie. ////

To DEMOKRACIE umožňuje berňáku a exekutorům (a dalším spřáteleným gangům a mafiím) beztrestně okrádat občany a nakradené "přerozdělovat" kamarádům kamarádů. To demokracie znemožňuje nasměrovat celospolečenské úsilí (a prostředky) jakýmkoli smysluplným směrem. Peníze už nikdy nepůjdou na faktické vzdělávání - leda na nesmyslné EUropské zelené a duhové projekty. Peníze už nikdy nepůjdou na faktickou péči o zdraví - leda na další a další IZIPy. A peníze nepůjdou ani na rozjezd fungujícícho penzijního systému, ale jenom do kapes majitelů soukromých penzijních fondů. ////

Chilské řešení opravdu je vzorové - ale zcela jistě to nejsou dvoumandátové obvody ani žádná jiná demokratická habaďůra. Chilské řešení fungovalo a funguje dodnes, i když to demokraty jistě hodně zlobí. Protože jim připomíná jejich principiální, do základů demokracie zabetonovanou neschopnost vyřešit jakýkoli problém. ////

Zaveďme většinový systém ...

Zaveďme většinový systém ... nojo, to bysme tady měli mít dvě velký strany a jejich dohodu na změně ústavy.

("velká strana" znamená strana důvěryhodná se vším všudy; takové už tady nejsou a dlouho nebudou)

Dle předvolebních průzkumů se

Dle předvolebních průzkumů se dvě velké strany rýsují. "Důvěryhodná" je ta druhá v pořadí a po jejím vládnutí se stýská více a více občanům. Zapomněli bohužel na nedávnou minulost.

Trochu ? :-))

Trochu ? :-))

No, vždyť říkám - zlatej

No, vždyť říkám - zlatej Klaus a Zeman - aspoň to zkusili, než jim to pátá kolona demográcie zhatila.

EK: Ano, ale Klaus dal

EK: Ano, ale Klaus dal opakovaně najevo, že jemu záleží více na té demográcii nežli na efektivní správě věcí veřejných. To mu mám dost za zlé. ////

Ano, pane Kocourku, já

Ano, pane Kocourku, já taky.

p.s.: Neuvádějte, prosím, svoje poznámky svým monoanagramem - nám to bez výstrahy nevadí a eurohujerům ať pukne žluč!