Zdvojnásobte sazbu DPH a čekejte dvojnásobný výnos
Vojtěch Navrátil

Revue Politika 12/2013

Nad jedním ztřeštěným „modelem“ propagujícím většinovou volbu

 

Na stránkách iniciativy Přímá volba poslanců, vyslovující se pro zavedení většinového volebního systému pro sněmovní volby, se objevil Model většinové volby – stabilnější vláda, jenž měl objasnit, jak by dopadly nedávné volby, kdyby se konaly dle většinového systému (podílet se na něm měla jak samotná iniciativa, tak Centrum ekonomických a tržních analýz). Daný způsob „popularizace“ většinové volby, parafrázujeme-li klasika, zdá se mi poněkud nešťastným. Mírně řečeno.

Autoři zkonstruovali volební systém s 87 dvoumandátovými volebními obvody, kde by volič mohl udělit hlas jednomu ze samostatně kandidujících kandidátů, z nichž mandát by získali první dva v pořadí. Jde tedy o systém jednoho nepřenosného hlasu (single non-transferable vote). Problém ovšem je, zdali lze tento volební systém vůbec zařadit mezi většinové. Někteří autoři jej řadí mezi semiproporční volební systémy, tedy takové, kdy je na úrovni vícemandátového volebního obvodu využita většinová technika při přidělování mandátů kandidátům s nejvyšším počtem hlasů, ale není zaručeno, že všechny mandáty získá jedna strana. Giovanni Sartori a někteří další autoři jej zase považují za příklad personalizovaného poměrného systému, podobnou terminologií (poměrný systém zaměřený na kandidáty) jej označil i Rein Taagepera. Pro jiné autory je zase prostě „ostatním“ volebním systémem vedle těch většinových, poměrných a smíšených. Nejasnosti ohledně klasifikace zvoleného volebního systému jsou ovšem tím nejmenším.

Predikování nepredikovatelného

Naprosto kardinálním a školáckým pochybením je vůbec pokus o modelování výsledků voleb ve zvoleném volebním systému na základě výsledků dle poměrné volby. Rozhodování voličů, taktika, nasazování kandidátů a kooperace jednotlivých stran jsou ve dvou odlišných volebních systémech natolik nesouměřitelné, že hypotetické výsledky v nich nemůžeme vůbec spolehlivě predikovat. Autoři to sice částečně přiznali, když konstatovali, že „model vycházel z několika předpokladů, které byly dány jednak současnou realitou Poslanecké sněmovny, či nemožností predikovat konečné výsledky většinové volby podle pravidla, že vítěz bere vše“, aby ale po zamítnutí aplikace volebního systému, dle kterého se volí v Británii, obdobné pravidlo zcela ignorovali u aplikace dalších, od listinného poměrného volebního systému odlišných a ještě hůře predikovatelných volebních systémů. (Vzpomínám, jak nám na přednáškách vyprávěl jeden nejmenovaný vyučující, že vždy ve vší slušnosti do patřičných mezí posílá studenty, kteří by u něj chtěli psát bakalářskou práci, kde by na základě výsledků poměrné volby modelovali možné dopady většinového systému.) Z mnoha příkladů odlišného chování voličů v odlišných volebních systémech lze kupříkladu uvést výsledky loňských senátních a krajských voleb v obcích části okresu Vsetín, jež tvoří stejnojmenný senátní volební obvod. Zatímco ve volbách do zastupitelstva Zlínského kraje zde lidovci pod vedením bývalého vsetínského starosty Jiřího Čunka získali 23,94 % hlasů, v souběžně konaných senátních volbách získal tentýž kandidát takřka dvojnásobný podíl hlasů (47,28 %). Závěr, že například Úsvit přímé demokracie by se do Sněmovny nedostal, by se nemusel vůbec vyplnit, jelikož alespoň jeho předseda Tomio Okamura a v současnosti jeden z nejpopulárnějších politiků by v případě samostatné kandidatury v některém vhodně zvoleném obvodě, nejspíše ve Zlínském kraji, měl velkou šanci. Výsledky jedinců prostě nelze jednoduše porovnávat s výsledky stran.

Takto zkonstruovaný „model“ výsledků voleb také – jaký to paradox! – brání tomu, co se na většinovém systému zdůrazňuje nejvíce: získat většinu mandátů pro jednu stranu. Jak zkonstruovat z výsledků stranické kandidátky výsledky v obvodě, kde by mohla pod svým jménem postavit dvě samostatně kandidující osobnosti? To prostě nejde; ve zmíněném „modelu“ mohla každá strana získat v každém z 87 obvodů pouze jeden mandát (mandáty byly v jednotlivých obvodech přidělovány dvěma nejsilnějším stranám), tedy nejvýše polovinu mandátů. Logičtější by bylo, když už k té nesmyslné predikci výsledků voleb v jiném volebním systému musí dojít, modelovat výsledky pro systém užívaný v Británii, jehož použití však autoři zavrhli.

Větší nepoměr váhy hlasů než za mocnářství

S územním vymezením jednotlivých obvodů si autoři rovněž moc starostí nedělali. Zatímco když se tvořily volební obvody pro senátní volby, tvůrci předlohy volebního zákona rozdělili zemi na 81 voličsky početně relativně stejných obvodů (od 84 107 do 110 302 voličů), autoři propíraného „modelu“ použili při rozdělení země na volební obvody bývalých okresů. Jedinou výjimkou byla Praha, kterou rozdělili na deset obvodů, samostatný volební obvod by byl vytvořen také pro krajany volící v cizině. Jistě, technicky není možné vytvořit na chlup voličsky stejně početné obvody, ale disproporcí ve váze hlasů jednotlivých voličů napříč zemí by tvůrci jednotlivých volebních obvodů hravě překonali i situaci z voleb do vídeňské Říšské rady z roku 1907, kdy v etnicky stanovených volebních obvodech stačilo německým a italským poslancům přibližně 40 tisíc hlasů, zatímco těm ukrajinským 100 tisíc. Docházelo by tak k mnoha paradoxním situacím – dva poslanci zvolení za okres Jeseník, Rokycany, Tachov, Prachatice, Rakovník, Český Krumlov, Domažlice či Plzeň-jih by zastupovali volební obvody s méně než 50 tisíci voliči, zatímco stejný počet dvou poslanců z Brna by měl ve svém obvodě přes 311 tisíc voličů, ti z Ostravy necelých 269 tisíc, z Karviné 215 tisíc, z Olomouce 189 tisíc či z Frýdku-Místku 173 tisíc. Sedm nejmenších okresů by ve Sněmovně reprezentovalo 14 poslanců, přičemž by daly dohromady o něco méně voličů než moravská metropole, která by měla poslance pouze dva. Nebo Karlovarský kraj, který do Sněmovny tradičně vysílá pětici poslanců, by měl i přesto, že by se počet poslanců snížil z 200 na 174, o jednoho poslance více a oproti Brnu by měl poslanců trojnásobek, přestože v Brně je o čtvrtinu voličů více. Vrcholem by bylo vytvoření samostatného obvodu pro voliče volící v zahraničí, jichž letos bylo všehovšudy registrováno 14 132, přičemž zelení by zde získali svůj jediný mandát při zisku 1489 hlasů. Takto narýsované rozdělení České republiky do jednotlivých volebních obvodů, kdy by rozdíl v počtu voličů činil až 300 tisíc, by se ani při velké míře představivosti v Poslanecké sněmovně nikdy nemohlo dostat přes první čtení, případně projít přes Ústavní soud.

Na závěr pak ještě autoři nepochopitelně „pro srovnání“ s nynější situací přepočítali 174 přidělených mandátů (69 ČSSD, 64 ANO, 23 KSČM, 14 TOP 09, 2 ODS, 1 KDU-ČSL, 1 SZ) na situaci, kdy by stejně jako nyní měla sněmovna 200 členů. To ovšem u takovéhoto volebního systému, kde nejsou voliči předkládány stranické listiny a nezáleží na celkovém zisku hlasů pro stranu, ale na nezávislých výsledcích v jednotlivých obvodech, kdy by se počet obvodů prostě musel navýšit, aby šlo přidělit další mandáty, nebo zvýšit počet přidělovaných mandátů v jednotlivých obvodech, není možné.

Ševče, drž se svého kopyta

Současná podoba volebního systému pro sněmovní volby se líbí málokomu. Otázka jeho případné změny na většinový a diskuse o této záležitosti je naprosto legitimní. Neměla by se však odehrávat takto diletantským způsobem, jak se zavedení většinové volby snaží „zpopularizovat“ zástupci iniciativy PVP (a nebyl to tohoto druhu první případ). Za touto iniciativou stojí ctihodné dámy a páni, kteří dosáhli ve svých oborech úspěchů. Jejich problémem ale je, že při obhajobě zavedení většinové volby se pohybují ve vodách, v nichž se detailněji nevyznají, a na pomoc si berou argumenty, s nimiž by si ve svých oborech utrhli akorát ostudu. Jak by se asi v analogické situaci tvářil jeden ze zástupců PVP a ekonom Jiří Schwarz, kdyby mu někdo s vážnou tváří nad možným řešením schodkového rozpočtu tvrdil, že stačí zdvojnásobit výši sazby DPH (v roce 2012 byl výnos z DPH 278,052 mld.), eráru pak připutuje dvojnásobný výnos a rozpočet bude v přebytku?

 

Jasný cíl Otíka Sobotky a

Jasný cíl Otíka Sobotky a slib, který dal své choti ....za každou cenu zlevnit plenky!!!!
Co na tom, že to jistě narazí na směrnici EU, co na tom, že je třetí sazba DPH blbost,
slib je slib....!!!!
Takže Otíku, vykašli se na plenky, na knížky, či léky....neboť, kdo je potřebuje, tak si je prostě buď koupí, nebo přejde na klasické, přepíratelné tak, jak to řešily celé generace dříve. A v případě léků, jsou důchodci chráněni stropem 2500,- Kč.
DPH naopak potřebuje jednu sazbu např.15% !!!!
PS. ...případné výpadky na straně příjmu HDP si nahraďte těmi ušetřenými miliardami, jak jste se chvástali v předvolebním čase...!!!!

Když se objevili zmínky o

Když se objevili zmínky o třetí sazbě, v mnohých firmách produkujících účetní software střílely šampáňa, prý "To si úplně každý bude muset koupit aktualizaci! Jinak ani nevystaví fakturu!". Stejně jako po zavedení desetinných míst v daňové sazbě - slavných 17.5 co nás čeká, jestli to Babiš nezruší.

Jde o demagogický výklad,

Jde o demagogický výklad, jelikož většinový volební systém v jednomandátových obvodech by vedl voliče ke zcela jiné volbě, protože by volil osobnost a záleželo by na tom, jaké osobnosti strana má. Nelze ani srovnávat s volbou do Senátu, který se volí každé 2 roky s třetinovou obměnou za zcela rozdílných politických situací. Dokonce by při volbě vhodných lidí by měly šanci i malé strany. Nic nemůže být horší, než současný stav poměrným systémem z neadresných kandidátek, jak je najmenují sekretariáty podle přítelíčkování a výsledkem jsou pak nestabilní, neakceschopné vlády, které nic neprosadí, kde ani jedna nedovládne do konce volebního období, což je zjev v anglosaských zemích s jednokolovým volebním systémem a dalších zemí(Francie, NSR atd.) s modifikovaným většinovým systémem, neexistující.
Většinový systém není lékem na všechny neduhy společnosti, ale je možno porovnat země, kde se volí většinově se zeměmi, jako jsou postsocialistické země a třeba Itálie.
Jen zarytý pazour odmítá to, co jinde funguje a není ani ochoten systém vyzkoušet. Že se brání komunisté je logické, protože by skončili s max. 2ma poslanci(Karviná, Most).

Volba "osobností" je nesmysl.

Volba "osobností" je nesmysl. Lidi si nepřečtou ani programy několika stran, natož aby zkoumali profil cca 1000 "osobnosti" (kdyby na jedno křeslo z 200 kandidovalo jen 5 lidí). To se jakž-takž dá jen u volby presidenta.
Já bych zachoval současné volební obvody, ale hlasy pro každou stranu bych sečetl za celé Česko a až pak bych rozdělil křesla poměrně. Ať si strana sama rozhodne, jak je přidělí krajům a její voliči ať posoudí, jestli to udělala dobře, včetně aplikace preferenčních hlasů. A že takhle vznikne "slabá" vláda? Hrozím se spíš toho, až tady nastoupí "silná" vláda.

Jakých tisíc lidí? Občané

Jakých tisíc lidí? Občané volí jen ve svém obvodu a vybírají vesměs z cca 5-10 lidí, které vesměs znají, zvláště když jsou to osobnosti. Hrozíte se silných akceschopných stabilních vlád v demokratickém prostředí? Že se jich jinde nebojí a nemají žádné krize, naopak tyto vlády nevytvářejí politickou českou bramboračku, která stojí naše občany nevyčíslitelné ztráty Ona plně odpovědná vláda i levicová by si dávala pozor, aby zůstala důvěryhodnou pro příští období. I levicový Blair byl více pravicový, než by se zdálo, protože cítil onu odpovědnost.

Osobně bych doporučoval

Osobně bych doporučoval většinový systém dvoukolový, kde např. v l.kole by byl zvolen vítězný kandidát získavší alespoň 1/3 hlasů, jinak do 2. kola by postupovali 3 kandidáti s nejvyšším počtem hlasů, zvolen by byl vítěz. Vhodný by byl i návrh ODS, kde do 2.kola by postupovali kandidáti, kteří získali min. 12,5(resp x )% hlasů.
Britský systém by musel být vylepšen tím, že každý obvod by měl přibližně stejný počet voličů.

To by mi nevadilo, aspon by

To by mi nevadilo, aspon by odpadly trapne predvolebni lokalni debaty u Hlodavce o tom, jestli zachovat lokalku z horni dolni do dolni horni.

Souhlasím..... je to

Souhlasím..... je to nejčistší způsob poměrného zastoupení.... navíc jsem zastáncem zrušení VÚSC...

Náhodou, zmíněný článek pěkně

Náhodou, zmíněný článek pěkně ukazuje, jak volební systém ovlivní výsledek. Je jasné, že kdyby voliči systém znali předem, volili by jinak, stejně, jako existence 5% hranice hodně ovlivnila i poslední volby.
Za většinový systém horují ti, co si myslí, že volby jsou tady proto, aby se někomu dobře vládlo. Jenže v zájmu lidí je, aby vláda nadělala co nejmenší škody a aby se schválily jen zákony, se kterými souhlasí opravdová většina, a ne ta nalhaná volebním systémem.

Když tomu nerozumíte a ani

Když tomu nerozumíte a ani nevíte, co to je většinový volební systém, tak do toho nekecejte, vašnosto.
Základní hodnotou u Hayeka je svoboda a individualita (i právo na svobodnou individualitu) čemuž odpovídá i volba osobností a nikoliv stáda kandidátů sestavena sekretariátem. Konečně výrazné zlepšení politických poměrů ve většinovém systému vidí i Váš druhý guru - V. Klaus, který jej dlouhodobě prosazuje, dokonce byl motivem pro uzavření opoziční smlouvy. Jeho a Zemanovu snahu zhatil Ústavní soud na hloupý podnět Václava Havla, propagátora nepolitické politiky bez politických stran a jeho pokračovatele K. Schwarzenberka, kterému ani nevadí, že předsedá jedné straně, ikdyž tvrdí, že není ani levicová, ani pravicová(cha,cha).

Příspěvky Gardnese jsou

Příspěvky Gardnese jsou srozumitelné a logické pro normální příznivce a voliče ODS. Alespoň pro mě ano.

Mirku, nejste sám! Gardnes je

Mirku, nejste sám! Gardnes je diskutující, kterého si vždycky rád přečtu... Knížku "Politika jaká nemá být" si šetřím a nekvaltuji - vracet ji budu až v lednu. Je to balzám na duši.

Večer se s chutí budu dívat na JUDr. Jiřího Pospíšila, předpokládám, že uspěje v té "židovské škole" pod vedením milé Jílkové...

Ano, postoje zbytkového

Ano, postoje zbytkového sedmiprocentního tvrdého voličského jádra ODS příspěvky pana Gardnese dosti dobře vystihují. Pro ODS chmurné vyhlídky. ////

Jsem rád, že ODS nevolíte.

Jsem rád, že ODS nevolíte. Ale Vaše starost o její sedmiprocentní voliče ODS je dojímavá. Buďte rád, že si můžete přečíst solidní příspěvky Gardnese a pak o nich mňoukat. Na rozdíl od Gardnese z Vás ještě nic kloudného nevypadlo. Závidíte, že?

A ten Váš skřípající

A ten Váš skřípající kolovrátek?

"Kvalifikovaných" pokusů o

"Kvalifikovaných" pokusů o změnu stávajícího systému bylo neurekom. Jedním z posledních byl Kohoutův "Úsvit", kterého se chytil Okamura.

Ve společenské oblasti není jednoduchých řešení. To ale neznamená, že by se mělo upustit od rozumného zlepšování. Jenomže ani minulé ani současné seskupení zákonodárců rozumného není schopné.

Spolecenska oblast, Kajane,

Spolecenska oblast, Kajane, to je jisty pomyslny prostor, ktery vyzaduje k pochopeni vyssi a komplexnejsi formu mysleni a vnimani rerality kolem vas. V teto situaci, ja bych doporucoval -- postupovat opatrne; treba nejdrive zvladnout rozdil mezi teorii a metodou, pak teorii a praxi, a teprve pak bych presel na slozitejsi filosofickou problematiku. Vy jste dokazal uz hodne v zivote, diky prirozenemu pudu sebezachovy. Uz jen fakt ze jste se dozil tohoto veku a nejak prezil ty dekady ve spolecnosti v jiste spolecenske oblasti, svedci o tom, ze podvedome jste schopen tedy spolecensky fungovat a nejak se uplatnit ve spolecnosti, ale s tou filosofii bych opravdu jeste pockal. Prozatim.

Ale protoze se ptate, pokusim se vam tu spolecenskou oblast nejak priblizit. Predstavte si treba ZOO-logickou zahradu, coz je jiste teritorialni vymezeni urcitych skupin zvirat ve vybehu a v klecich, ktere je pak jako celek vymezeno a uzavreno plotem. Kdyz si koupite listek a vstoupite do ZOO, muzete ty jednotlive skupiny zvirat, i ten celek uzavreny plotem, pozorovat. Existuji. V jiste chvili muzete mit sice zvlastni pocit, ze vam najednou neni tak uplne jasne kdo je vlastne za plotem, jestli ty opice v kleci a nebo vy, ale pak si mentalne uvedomite existenci celeho toho celku, ZOO, a ze za plotem jsou nejen ty opice v kleci, ktere pozorujete, ale i vy... No, vzdyt jsem vas varoval, ze to vyzaduje vyssi a komplexnejsi formu mysleni, ale vam by melo byt v teto chvili jasne, ze opice jsou za dvojnasobnym plotem a nemaji moznost jako vy si koupit ten listek do te spolecenske oblastii ZOO, a nebo z ni odejit, vidte? Tohle je ovsem dulezite chapat, nez zacnete priste definovat -- kdo je ten skutecne pravy echte Cech, clen jiste skupiny homo humus zijici v jistem spolecenskem prostoru Cechu (a v ceskem protektoratu Morava), v Cesku, a kdo je tedy je v tomto prostoru ten cizak, tedy neclen teto skupiny, jako treba ten pan Svajcenberk, o kterem jste sam tvrdil, ze neni Cechem. My sice uz dnes nemame kolem toho ceskeho (a spolecenskeho) prostoru ten plot, jde uz jen o volmy vybeh v ramzi ZOO jmenem EU, ale ne klec pro opice, ale -- treba obcansky prukaz a povolenky vseho druhu limitujici tento prostor a definujici pravoplatneho clena teto spolecenske a teritorialni oblasti Cechu existuji, v ramci toho oploceneho celku EU.

Jak tedy rikam, jde o komplexnejsi formu intelektualniho mysleni, kterou zvladaji vetsinou jen Prazaci, prozatim, ale i k vam se to jednou dostane na tu periferii. ;-)

Nemam duvod, Kajane... Drive

Nemam duvod, Kajane... Drive jsme zili v Pakarne, dnes se nase realita zmenila v Plkarnu, a vy v ni kralujete. :-)

Uložit

Uložit