Ze zkoušky orchestru (2)
Pavel Landa

„To mi připomíná historku s tím naším řidičem bez řidičáku,“ vstoupil do hovoru jednaosmdesátiletý zahradnický mistr a kontrabasista, vytáhlý pan Černý, „jenomže teď si zaboha nemůžu vzpomenout, jak se ten rošťák vlastně jmenoval.“


„Hovorka,“ poznamenal tiše lékárník pan Dubský (klarinet). „No samozřejmě, Hovorka!“ zajásal pan Černý. Ale pak se zarazil. „Odkud to víte?“ „Od vás, pane mistr. Tu historku jste nám vyprávěl už čtyřikrát.“


       Čímž se rovnou ocitáme uprostřed neplánované přestávky zkoušky Amatérského symfonického orchestru způsobené skladbou Maurice Ravela, totiž zoufalým pokusem sehrát jeho Bolero. Je to úžasné dílo složené vlastně jen z pouhých šestnácti taktů, ale famózně instrumentálně i jinak obměňovaných. S parádním sólem pro malý bubínek, který hraje od samého začátku až do konce. Se skromným nástrojovým obsazením dopadl první pokus mimořádně žalostně. Ravel se nejspíš obracel v hrobě a zdrcený dirigent Josef Vlach Vrábelský, bělovlasý varhaník místního proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ordinoval muzikantům delší přestávku, než se z té katastrofy vzpamatuje a najde noty na něco úplně jiného.


       V tom okamžiku vstoupila do výčepu restaurace Las Vegas, dříve U Šedivých, jejíž sál sloužil každý čtvrtek za orchestrální zkušebnu, stařičká paní Rohlerová, profesorka hry klavírní, několika generacím známá důslednou péčí o správné držení paží a prstoklad svých studentů, která když jednou v televizním klipu zahlédla proslulého jazzmana Counta Basieho, jakým způsobem hraje jedním prstem na piáno, byla stižena lehčí příhodou mozkovou, kvůli které byla dokonce několik dní hospitalizována. S černými deskami v podpaží se teď ptala po maestrovi, jak říkala dirigentovi orchestru. Byla odeslána vedle do sálu.


     Po chvilce otevřela dveře od sálu spanilá slečna Marcelka od prvních houslí a oznámila, že zkouška bude pokračovat. Paní profesorka Rohlerová totiž přinesla noty na Florentinský pochod, které její nebožtík manžel prý kdysi našel někde ve sběru papíru.


      „Aby tu bábu čert vzal,“ navrhoval zaražený tesařský mistr pan Holíkovský, kterému na pravé ruce chybí ukazováček, takže hraje na trombon tahový, kde ukazováček není nutně zapotřebí. Nicméně moc dobře ví, jaký fofr je pro tahový trombon právě ve Fučíkově slavném pochodu basfigura, bez ohledu na chybějící ukazováček.


      „Tak von dědek Rohler prej tyhle noty našel ve sběru,“ konstatoval sarkasticky kontrabasista pan Černý. „Tu sběrnu bych moc rád viděl! Náramně mi to připomíná jednoho zloděje od nás od firmy, i když, krucinálfagot, teď si momentálně nevzpomínám, jak se ten darebák vlastně jmenoval.“


„Hovorka,“ poznamenal tiše lékárník pan Dubský. „Pošesté, pane mistře.“

___________________________________________________________________________________