Žít se prostě musí dál


Já osobně se snažím držet přirozenosti. Lidi umírali, umírají a budou umírat.
Proto mi přijde ujeté, že v posledních letech bylo implantováno na naše ulice tisíce "mrtvých policistů". Takže musíte pořád jezdit na dvacítku až třicítku, aby se vám nerozpadlo auto. Abychom jako uchránili chodce.


To samé se týká neustále rozšiřování zón, kde se musí jezdit jen 30. Aby nebyl moc hluk, aby řidiči stačili zastavit, když jim vběhne pod auto chodec.
To samé se týká mánie, kdy máme všichni přilby a helmy. Na kole, na lyžích i na tříkolkách. Za chvíli budeme vyrážet v přilbě i do MHD, protože bus může prudce zabrzdit a my se pak ošklivě uhodíme do hlavy.


Dětem se kupují mobily pomalu už v 1. třídě, aby je rodiče měli pod kontrolou. Co kdyby se něco stalo? Je třeba všechno kontrolovat. Všemu předcházet. Nic neponechat náhodě.
K tomu můžeme přičíst zvyšování počtů kamer na veřejných místech. Je to pro dobro nás všech. Předchází se tím nebezpečí, že ano.


Stejně tak mi přijde ujetá snaha držet při životě za každou cenu i lidi, kteří se jen trápí na lůžku. Nedojdou si ani na toaletu. Jen leží a my do nich rveme chemii, abychom je udrželi při života co možná nejdéle. I když bychom takový život sami nikdo žít nechtěli.
Naši údajně citliví liberálové zase chtějí zachraňovat celý svět, takže zvou do Evropy miliony trpících. Vytrhávají je z jejich přirozenosti a myslí si, jak činí dobrý skutek. Říkají tomu evropské hodnoty, solidarita, humanismus.


Houby s octem na kyselo.


A teď už se blížím k meritu věci, kterým je koronavirus a opětovně zavádění opatření.
Všechna tahle opatření mají stejný cíl, jako ty, o kterých jsem psal výše. Jejich autoři i zastánci se ohánějí ohleduplnosti, zodpovědností, láskou k blížnímu svému atd.
Ti druzí, kteří si dovolují pochybovat a chtějí svobodně dýchat bez roušky a jezdit si do ciziny (jsou přece hranice otevřené, ne?), jsou podle těch prvních nejhoršími lidmi na světě. Neštítili by se nakazit i svou babičku.
Jsou to bezohlední sobci, kteří se kvůli takové maličkosti (jako je nošení roušky či čvachtání v moři) nejsou schopni ani trochu uskromnit.


Zkrátka a dobře, je nad slunce jasné, že pochybovač a odpírač nošení roušek (a všech dalších omezovacích opatření) je skrz naskrz špatný člověk. Morální troska. Vlastně vrah.
Rozmohl se nám tady od začátku koronaviru takový "teror ctnosti", jak zní název knihy Thilo Sarazzina. Jsme tu MY (dobří) a ONI (zlí, špatní, bezrouškoví).


Já bych těm "dobrým" lidem vzkázal, aby mě osobně ze svého pseudomoralistního kádrování vynechali. Myslím, že málokdo má empatii, jako mám já. Myslím že málokdo volal a navštěvoval své prarodiče, tak jako já. A kdyby žili ještě dnes, dál bych jim maximálně pomáhal.


Jedno ale vím jistě. Jelikož zažili bídu, válku a všechny ty věci té doby, nechtěli by, aby je někdo omezoval i v posledních letech jejich života a citově vydíral jejich děti a vnuky kvůli možné nákaze koronavirem.


Nezůstávali by doma pod peřinou a netřásli by se strachy z toho, že i pro ně existuje riziko nákazy. Nejásali by nad povinnými nošením roušek. Nechtěli by zastavit celý svět kvůli tomu, že oni sami by možná mohli snášet koronavirus hůř.


Chtěli by žít normálně a přirozeně dál. Tak jako žili většinu života bez těch "mrtvých policajtů", "cyklo-helem". A teď - Bez roušek a neustálých omezovacích opatření (už takhle lidi skoro nic nesmějí, ani dělat si srandu z jistých skupin obyvatelstva, které se nazývají menšinami). I když jejich autoři a příznivci v nich vidí spásu světa a zakládají na tom svou humanitu a morální převahu nad ostatními.


A ještě jedno vím - Rozhodně by se do krve pohádali s každým, kdo by chtěl jejich vnuka obviňovat z necitlivosti, sobectví a zvrhlé touhy obětovat staré a nemocné na oltáři koronaviru.


Žít se prostě musí dál. Za války, za hladomoru a i za koronaviru.

___________________________________________________________________________________