Život po životě podle Ladislava Klímy
Josef Mlejnek

Minulou sobotu měla v Divadle v Dlouhé premiéru inscenace hry Ladislava Klímy Lidská tragikomedie. Drama českého filosofa vyšlo knižně dlouho po jeho smrti, ale od roku 1991 se dočkalo už několika inscenací. Režisérka Hana Burešová pozoruhodně uchopila řadu dramat zabývajících se velkými lidskými tématy, ale může se rovněž vykázat mimořádně zdařilými zpracováními veseloherních námětů. K úspěšnému pojednání Klímova díla bylo zapotřebí spojit oba tyto konce jedné hole, přesněji jednoho talentu. Poměrně rozsáhlá hra o třech epochách je v úpravě pro Divadlo v Dlouhé krácena, ale ne příliš, představení se dvěma přestávkami trvá něco kolem tří hodin. V první části se ve špeluňce U hliněné podkovy schází k maturitní oslavě pět spolužáků podivných příjmení: Pulec, Shoř, Obnos, Kantorka – a tajemný Odjinud. Každý přednese plamennou řeč o tom, jak si představuje budoucnost, pouze posledně jmenovaný (Marek Němec stylizovaný do Klímovy podoby) si klade neužitkový cíl, když říká, že jeho smyslem je a bude hledání sebe sama a svého tajemství. Kolegové jej zahrnou posměchem, nicméně se všichni domluví, že se na stejném místě za třicet let znovu sejdou, budou-li naživu. Odjinud zlověstně slibuje, že on přijde, i když bude po smrti.


Podobně jako u Klímových próz je i v Lidské tragikomedii groteskní komičnost ještě vyhrocenější než v dětských vtipech o slonu a mravenci. A navíc ji podtrhuje místy komicky šroubovaný, místy peprně lidový jazyk. Po třiceti letech je z Pulce, kterého vyhrál do všech barev svého komického talentu Jan Vondráček, alkoholická troska, erotoman Shoř (Miroslav Táborský) je pod dozorem své jedubaby – nejen ji hraje Magdalena Zimová, ale ještě další dvě typicky klímovské skřehotající skřetice. Pohádkového majetku nabyvší Obnos (Miroslav Hanuš) je stylizován do podoby Malého Napoleona z filmu Někdo to rád horké. Vědecký typus Kantorka (Martin Matejka) rovněž rezignoval na smělé plány mládí, navíc má na krku obludné dítko Doubravku; nejen ji v dětské i dospělé podobě, ale také matku Pulcovu zvládla Veronika Lazorčáková. Čeká se na Odjinuda. Klíma je velký moralista, samozřejmě v tom lepším slova smyslu.  Žák a pokračovatel Nietzscheho a především Schopenhauera se na sklonku života (dožil se necelých padesáti let) stále více nořil do hlubin staré indické moudrosti. Ve vezdejším životě zůstává většině těch, jež země nese na svém hřbetě, pravý smysl věcí skryt, neboť ne každý je schopen neúčelové existence, nepohlcené obstaráváním, a ne každý je k ní podle filosofa povolán. Odjinud přichází, přesněji vrací se ve své majestátní posmrtné podobě a v celé klímovské parádě: hromy a blesky, nadpozemská zář, oknem do špeluňky nahlédne a zazubí se tygr, pak se přežene digitální tygří smečka, bortí se kulisy, neboť odcizený tělesný život je jako zlý sen, znemožňující nám spojit se s Absolutnem, jehož nejsme jen součástí, ale jímž podle Ladislava Klímy kategoricky sami jsme. Himl, hergot, mordyjé, bůh přichází z Indié, vytanou nám v mysli slova undergroundového popěvku.


Po dalších třiceti letech se spolužáci scházejí v místech, kde stávala hospoda, ze všech jsou roztřesené trosky – až na Pulce, který dotčen Odjinudovou „milostí“ ustal v pití a dodatečně naplnil sny své mladosti. Jej také při dalším zjevujícím setkání uprostřed ruin Odjinud zasvěcuje do tajemství bytí. Jako nějaký indický princ je celý ve světlerůžovém, ale svá moudra pronáší s neodolatelnou nadneseností, a tedy ironicky tak, že se jako po většinu představení obecenstvo spontánně směje.


 


Divadlo v Dlouhé – Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie.  Úprava Hana Burešová a Štěpán Otčenášek. Režie Hana Burešová. Scéna Martin Černý. Kostýmy Jana Preková.


Psáno z premiéry 21. března 2015.

Rozšířená verze recenze, která vyšla 23. března v Hospodářských novinách.

Bude se tykat i vas...

Bude se tykat i vas...

On ten chudák reaguje vždy

On ten chudák reaguje vždy jen na titulky. Takže se pod vaší připomínkou nejspíše od něj objeví: Netykat, hovado!

Kdyz jsem to psal, taky me to

Kdyz jsem to psal, taky me to napadlo, blbec je na to dost velkej...

Ty si kadle svobodnej, ale

Ty si kadle svobodnej, ale blbej...

A v cempak jsme nesvobodni ?

A v cempak jsme nesvobodni ?

Uložit

Uložit