Zločinec Vaš, brutální gestapismus estébáků, zlatí Habsburkové
Jan Ziegler

K odhalení další zrůdnosti komunistického režimu mně paradoxně pomohl anarchista a celkem poctivý komunista Michal Mareš. Tento člověk, ač držitel rudé legitimace se nebál kritizovat zločinné praktiky esenbáků vedených ministrem vnitra Václavem Noskem. Rudí přitom policejní teror tolerovali a neexistovala proti němu obrana.   

 

Spisovatel, novinář, bohém a anarchista Michal Mareš je autorem zajímavých článků z prostředí tzv. Sudet z let 1945 – 1948, kde často panoval teror a v režii komunistů se rozkradly miliardy. Ty nedávno vyšly knižně v publikaci Přicházím z periférie republiky. Ale o tom až příště. Mareš ač dlouholetý člen KSČ se nebál kritizovat brutalitu příslušníků SNB (tehdejší policie), která nezačala až v roce 1948, ale za úřadování komunistického ministra vnitra Noska už po roce 1945.

A pan novinář dával za vzor situaci v rakousko-uherské monarchii. Připomněl příhodu, kdy byl v roce 1911 zatčen v Praze rakouskou policii a předveden na služebnu na Malé Straně. Vyslýchající inspektor se jaksi neovládl a vrazil Marešovi jednu facku. Byl z toho skandál v Říšské radě (rakouský parlament), kde čeští poslanci proti tomu bouřlivě protestovali. Dotyčný inspektor byl potrestán srážkou z platu a na tři roky mu byl zražen služební postup. Za jedinou facku!

Nejen za Rakouska-Uherska, ale i za I. republiky se museli policisté chovat k zdrženým slušně. V opačném případě opozice ztropila povyk v Národním shromáždění a to za takovou nepříjemnost nestálo.

Za komunistů už to bylo jiné. Zvláště Státní bezpečnost (StB-politická policie) si v brutálním mučení vyšetřovaných s nacistickým gestapem nezadala. Pouštění elektrického proudu do lidí, nebo drcení varlat, které komunističtí zločinci běžně se způsobům nacistů plně vyrovnalo. A rudý policejní teror nebyl jen doménou padesátých let. I za normalizace patřilo k běžným estébáckým vyšetřovacím metodám mlácení zatčených nebo také pálení cigaretami.

Komunistická zrůdnost se opět ukazuje v plné nahotě. Demokracie umožňovala a umožňuje účinnou kontrolu policie i četnictva a komunisté toho také využívali. Jenomže, jakmile bolševici uchvátili moc, tak kritiku bezpečnostních složek zakázali a nechali jim v podstatě volné ruce včetně tolerování surového násilí při vyšetřování. Neexistovala za rudé totality možnost, jak si účinně stěžovat na policejní brutalitu.

A ti, co ji měli na svědomí včetně sadistických vyšetřovatelů a také třeba prokurátora Karla Vaše-komunistického masového vraha a zločince, vyvázli v drtivé většině bez trestu.

Proto píši zlatí Habsburkové, protože za jejich vlády v éře Rakouska- Uherska, jak podal důkaz sám komunista nebylo něco takového možné.

"anarchista a celkem poctivý

"anarchista a celkem poctivý komunista Michal Mareš"

Platí stará pravda, že v KŠC bylo celé spektum politických orientací.

Anebo někteří komunisti byli dobří a jiní špatní? - čtyři nohy dobré?