Tady naopak čisťounké, neohmatané knížky už na první pohled varují. Za mého mládí to bývávaly převážně masově vydávaná, přesto takřka netknutá díla zakladatelů vědeckého komunismu – Leninovy spisy a tak podobně. Dnes zase v antikvariátech, stejně sterilně působí stohy, v obrovských nákladech servilně vydávaných knih Václava Havla...

Podobně se orientuju i ve veřejných knihovnách. Jednoznačně tíhnu k těm ohmatanějším knihám, které si čtenáři nosí domů - prokazatelně s nimi spí, stravují se Ty nejumouněnější si pravidelně vybírám z regálů právě vrácených knih.

Zrovna touhle metodou se ke mně dostala i hodně unavená knížka Vlastimila Vondrušky – Strana štěstí, vydaná v roce 2005.

Autor v ní popisuje počátek a následné vítězné tažení fixního, superpopulistického politického hnutí – Strany štěstí.

Nejsem si vůbec jistý, jak by na mne tahle kniha působila v době jejího vydání. Po těch cca patnácti letech, ale nad předvídavostí Vlastimila Vondrušky, jen uctivě smekám.

Ta jeho vize budoucnosti – politického populismu, cinklého sprostým cynismem, se zdárně naplňuje.

Vřele doporučuju: Vlastimil Vondruška – Strana štěstí!