Svět vyslyšel výzvy ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka a věnuje zvýšenou pozornost události zvané „holodomor“, jejíž 75. výročí si letos připomínáme. Hladomor na Ukrajině v letech 1932-1933 byl způsoben sovětskou politikou násilné kolektivizace. Stal se tématem bádání historiků z řady zemí.
„Hladocaust“ a „holocida“ „ Loni přinesl list Izvěstija zprávu, že Juščenko vyhlásil rok 2008 rokem památky obětí hladomoru na Ukrajině. OSN pak vydala rezoluci o hladomoru způsobeném vymáháním dodávek obilí. Moskevská vláda tehdy hladomor popřela a mezinárodní pomoc zakázala. Německý list Rheinischer Merkur ve stati Stalinovo vyhlazování národů nedávno tlumočil svědectví spisovatele Lva Kopeleva, který se jako naverbovaný mladý aktivista účastnil na Ukrajině násilných opatření proti „třídnímu nepříteli“. Der Spiegel zveřejňuje výpověď oběti, která hladomor přežila. Ruský list Gazeta otiskl zprávu o loňské mezinárodní výstavě v Kyjevě, na níž se podílela i Ukrajinská bezpečnostní služba. Izvěstija citují prohlášení Juščenka - ten zločiny bolševismu považuje za stejně zrůdné jako zločiny nacismu a hitlerismu. V listopadu 2006 přijala ukrajinská Nejvyšší rada zákon o „holodomoru“, podle něhož je hladomor let 1932-1933 genocidou na ukrajinském národě a zločinem proti lidskosti. V zákoně je zakotvena obdobná trestní zodpovědnost za popírání hladomoru jako v zákoně o popírání holocaustu. Veřejné popírání hladomoru je považováno za zneuctění památky milionů obětí a urážku ukrajinského národa. I proto se v tisku objevují výrazy jako „hladocaust“ a „holocida“. Pro přijetí zákona nehlasovali ukrajinští komunisté a proruská Strana regionů. Prezident Juščenko považuje zákon za stejně významný jako vyhlášení nezávislosti Ukrajiny.
„Mládežníci podporují Kreml„ Až na výjimky se ruský tisk v této věci omezuje na nekomentované zprávy. List Gazeta se věnoval přestřelce mezi ministerstvem zahraničí Ruska a Ukrajiny poté, co aktivisté mládežnické organizace Jevrazijskij sojuz molodoži zdemolovali v Ukrajinském kulturním centru v Moskvě výstavu o hladomoru. Ruské ministerstvo už před jejím zahájením prohlásilo, že označení ukrajinského hladomoru za genocidu uráží památku obětí hladu jiných národností. Nelze přehlédnout, že právě mládežníci ze jmenovaného spolku se aktivně účastnili též demonstrací v Estonsku proti snaze Estonců zbavit se symbolů Sovětského svazu, konkrétně proti odstranění pomníku padlým rudoarmějcům. Bývalá sovětská republika jej chtěla pouze přemístit z centra Talinu na vojenský hřbitov. Akci tehdy předcházely výkřiky ruského prezidenta Putina na Rudém náměstí o „návratu fašismu“. Mládežnických hnutí podporujících Kreml existuje řada a právě mladežníci hodlali i rok předtím v Gruzii překazit snahu bývalé sovětské republiky jít si svou cestou. Mladí sehráli významnou roli i v tragických 30. letech. Byly to tisíce studentů, kteří spolu se stranickými funkcionáři a dělníky nutily sedláky ke vstupu do kolchozů. Nejdřív agitací, pak násilím.
„Putinovy starosti„ Úsilí Ruska o zachování vlivu v bývalých sovětských republikách se neprojevuje jen ve vztazích s Ukrajinou, narušených akcemi k výročí hladomoru. S napětím lze očekávat i reakce na likvidaci mnoha dosud existujících pomníků Lenina a dalších monumentů z období totalitního režimu, k níž prezident Juščenko vyzval u příležitosti 75. výročí hladomoru. Rusko není smířeno s rozpadem Sovětského svazu ani se ztrátou bývalých satelitních států, což nedávno trefně vyjádřila ukrajinská spisovatelka Oksana Zabužko. Po volbě Julie Timošenko ministerskou předsedkyní Ukrajiny se německý list Rheinischer Merkur Oksany Zabužko zeptal, zda varování ruského prezidenta Putina před diskriminací rusky mluvících obyvatel na Ukrajině považuje za oprávněné. Její odpověď zní: „Putinovy starosti o Ukrajinu a země jako Gruzie či pobaltské republiky jsou mi ukradené. Zrodily se v kremelských hlavách, které mají doktorát z manipulace. Odráží se v nich zhrzené imperiální ambice a rostoucí expanzivní fašismus v Rusku. Západ podceňuje, že v Rusku vládne gestapo. V Rusku neproběhlo nic, co se byť jen vzdáleně podobá odsouzení nacistických zločinců v norimberském procesu. Mám strach, že součástí dnešní ruské identity se stala tradice KGB.“
