Tonoucího křik

Martin Daneš

Rebely v poslaneckém klubu sociální demokracie, ač si vysloužili pokárání „ústředního výboru strany“, neradno podceňovat. Dvacítce poslanců nejsilnější vládní partaje se otevřeným nátlakem podařilo donutit vládu k významným ústupkům v koalicí zplichtěné „daňové revoluci“ (viz hrdý titulek z první strany Mladé fronty Dnes). Ministr financí Sobotka poté, co se notně zapletl do argumentace, proč je třeba více zdanit vodné a stočné, tak musel najednou vysvětlovat, že vláda vlastně plánovala vodu nezdražit.

Řady rebelů uvnitř poslaneckého klubu sociální demokracie je navíc možné rozšířit o jména těch, kdo kritický dopis premiéru Špidlovi nepodepsali, i když jej v žaludku nenosí o nic méně. „Nechci být na jednom papíře s těmi, kteří v minulosti vždy mlčeli,“ komentoval svou absenci mezi signatáři dopisu poslanec Robert Kopecký, neformální mluvčí vysočinského důchodce v Praze.

Motivace poslanců ČSSD jsou různé. Jan Kavan a další odvržení levičáci si vyřizují účty s vedením strany, jemuž s gustem vzkazují, že by mělo méně ustupovat zavilým pravičákům z menších koaličních stran. Petr Ibl, kůň předsednického kandidáta Grosse, si zase vedení stěžuje na nedostatečnou komunikaci s poslaneckým klubem. Ministr Gross si jej pospíšil nepřímo podpořit a řekl, že je třeba „si popovídat“ o komunikačních problémech ve straně. Ze spoluzodpovědnosti za vládní politiku se však vykroutí stěží.

Rozličné zájmy sjednocuje zděšení nad propadem sociální demokracie v průzkumech a poslanci unisono volají: Špidla to dělá špatně! Miloš Zeman vytáhl před deseti lety „naši nejstarší stranu“ z hlubin zapomnění a za pár let s ní předstihl všechny konkurenty. Vláda premiéra Špidly nyní stranu táhne zpět ke dnu. Květnové volby do Evropského parlamentu budou pro sociální demokraty velkou zkouškou. Lze očekávat, že v případě debaklu nervózní premiérovi spolustraníci setnou Špidlovi hlavu.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky