Kodachrome: konec legendy

Pavel Kohout

blog.aktualne

Firma Kodak oznámila ukončení výroby barevného filmu značky Kodachrome. Z makroekonomického hlediska je to nepodstatná událost. Koneckonců, tržby za Kodachrome byly zanedbatelné a film této značky zpracovávala již jen jediná laboratoř na světě. Kodachrome je ale víc než jen značka: je to příběh. A proto si zaslouží pozornost.

Sériová výroba inverzního (diapozitivního) filmu Kodachrome začala již v roce 1935, tedy uprostřed Velké deprese. Dodnes je fascinující neuvěřitelná kvalita snímků, které byly na tento materiál pořízeny ještě před druhou světovou válkou. A ještě více fascinuje příběh jeho zrodu. Na počátku nové éry fotografie totiž stáli dva amatéři: Leopold Godowsky a Leopold Mannes. Žádný z nich neměl vzdělání v oboru chemie.

Godowsky byl studovaný houslista. Žádný šumař: byl sólistou filharmonie v Los Angeles a v San Francisku. Jeho manželkou byla mimochodem sestra legendárního skladatele George Gershwina. Mannes vystudoval hru na klavír na Harvardu a kompozici v Itálii; během svého profesního hudebního života ještě studoval fyziku, rovněž na Harvardu.

Mannes a Godowsky viděli jako mladíci v roce 1917 první „barevný“ film. Nespokojeni s technickou kvalitou se rozhodli, že vynaleznou dokonalejší materiál. Dlouhé roky experimentovali v domácí laboratoři. Na svém koncertnímu turné v Evropě v roce 1922 se Mannes seznámil se spolumajitelem investiční banky Kuhn, Loeb & Co., jemuž vyprávěl o svém koníčku. O několik měsíců později zavítal analytik zmíněné banky do Mannesova newyorského bytu, aby na vlastní oči viděl celý fotografický proces. Výsledky byly dostatečně přesvědčivé, aby Kuhn a Loeb poskytli prostředky pro investici do dalšího vývoje.

Mannes a Godowsky založili profesionální laboratoř a v roce 1924 získali patent. V roce 1930 (kdy právě začínala Velká deprese) přijali oba vynálezci nabídku firmy Kodak a přesídlili do Rochesteru. V roce 1933 byla hotova komerční verze filmu pro domácí filmové kamery. V roce 1935 přišel na řadu film pro fotografii. Tak začala legenda: na Kodachrome byly zachyceny nejrůznější dějinné události, počínaje Velkou depresí přes druhou světovou válku, až do současnosti.

Nyní legenda končí - v éře digitálních aparátů je Kodachrome zkrátka zastaralý, navzdory své nedostižné technické kvalitě. Ale z celého příběhu vyplývá několik poučení. Za prvé, geniální nápad lze uplatnit i v průběhu krize. Za druhé, dotáhnout myšlenku do konce je věcí mnohaletého úsilí. Za třetí, bez fungujícího finančního systému je i geniální nápad pro kočku. Co kdyby na stejnou myšlenku přišli dva muzikanti z Čech? Asi by stěží našli šanci ji uplatnit, ledaže by emigrovali. Genialita je pěkná věc, pokud geniální myšlenka není zašlapána. Propagátoři znalostní ekonomiky by měli legendu zvanou Kodachrome rozhodně znát.