Jinému jámu kopá, sám do ní nepadá

Pavel Páral

MF Dnes 27. července 2009 0:00

Diář Pavla Párala

Je úžasné, jak politici nejlépe vědí, co je spravedlivé a správné, pokud jde o nás všechny, a jak přitom dokážou přehlédnout břevno v oku vlastním. Příkladem budiž brýlatý oblíbenec lidu z průzkumů veřejného mínění, místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Zatočíme s korupcí a daňovými úniky. Každý, kdo nedokáže, že přišel k majetku z řádně zdaněných příjmů, zaplatí dodatečnou daň ve výši 76 až 100 procent, hlásá populární politik. Je to hezká myšlenka, protože ten, koho berňák dře každý březen z kůže, už má všelijakých lumpáren fakt dost a děravá státní kasa si nějaký dodatečný příjem zaslouží. Ale Bohuslav Sobotka jaksi přehlíží, že on první by měl stát před berňákem s pořádně nacpanou igelitkou, protože si pořídil sedmimilionový byt z poslaneckých náhrad, které se nedaní, a proto ani zdaněny být nemohly. Autor tohoto diáře se vsadí s každým čtenářem MFD o sto korun, že Sobotka na ten berňák nepůjde a těch pět milionů tři sta dvacet tisíc (kolik činí ona 76procentní daň) tam nepřinese.

Vždyť jde přece o řádný příjem a žádný zákon neříká, že poslanecké náhrady nákladů na činnost poslance musí být použity opravdu na činnost poslance a na nic jiného. A tak je jeden propije a jiný, který nechlastá a je pro změnu patentovaný slušňák, si je naspoří do kasičky a koupí si byt, čímž pomůže skomírajícímu stavebnictví. Proč by ne, když to dělají všichni?

Jestli má takový člověk morální právo soudit někoho, kdo na daních něco zapře, a chtít ho za to zbavit majetku, je pak otázkou, kterou by si měli přebrat zejména pánové z křesťanské frakce ČSSD s panem farářem. Asi by je to pár otčenášů a zdrávasů stálo.

Každopádně už dnes je možné zabavovat majetek pocházející z trestné činnosti a tvrdě penalizovat daňové úniky. To se také děje, ale zdaleka ne všem. A na to, aby platilo padni komu padni, není nutné přijímat nové zákony s novými sankcemi. Jen je potřeba dělat trochu jinou politiku, což by ovšem chtělo i trochu jiné politiky a taky trochu jinou policii. Ani jedno nemáme, takže možná budeme mít zákon, díky němuž bude moci policie zabavit domeček slečně, která ho dostala od svého ženatého a majetného milence. Zato po divokých privatizacích dolů a jiných větších a menších fabriček za velmi podivných okolností ani pes neštěkne. Stejně tak jako po vítězích soutěží o státní zakázku, jichž se nikdo jiný neúčastnil, a dalších podobných kšeftech. A světe, div se, ale podobně je to i s tou slavnou spravedlivější daňovou progresí. Stačí zvolat: bohatče, zaplať! a publikum tleská jako o život. Závist je mocná čarodějka. A tak má podle ČSSD osmatřicetiprocentní milionářskou dávku zaplatit vědec, který prodá patent do Ameriky, manažer, který roky vykrádanou státní firmu postaví alespoň trochu na nohy či špičkový operatér mozku, za nímž jezdí pacienti až z Austrálie. Ti doplatí na takzvanou spravedlnost určitě. Ale poslanec? Kdepak, ten má plat přece docela malinký, který sto tisíc měsíčně fakt nepřekročí. A výše zmíněné náhrady, po jejichž přičtení příjem přeskočí sto tisíc úplně hravě, jsou přece nedaněné! A že Jiří Paroubek navrhuje, aby poslanci šli příkladem a snížili si platy? To je pěkné číslo do vystoupení na předvolebním mítinku, ale ono by úplně stačilo, kdyby veškeré příjmy poslanců i dalších ústavních činitelů podléhaly standardní dani z příjmu a platbám zdravotního a sociálního pojištění. Pak by to nevypadalo, že někdo rád jinému jámu kopá, ale sám do ní nikdy nespadne.