Jan Schwippel: Dost důvodů k referendu o nové evropské ústavě

Dost důvodů k referendu o nové evropské ústavě

Jan Schwippel

08.11.2007, MF DNES

V době, kdy se Česká republika připravovala na vstup do Evropské unie, panovala shoda, že o něm nemůže být rozhodnuto jinak než referendem. Když se nyní podmínky určené při vstupu a podmínky našeho členství mají tzv. reformní smlouvou významně proměnit, nepožaduje již referendum kupodivu téměř nikdo.

Důvody jsou různé. Kdo chce všelidové hlasování o smlouvě, musí prý chtít i referendum o americkém radaru. Avšak obě záležitosti jsou spolu zcela nesouměřitelné. Smlouvy o radaru budou standardními mezinárodními smlouvami s možností je vypovědět, s téměř nulovým narušením suverenity České republiky. Shoda mezi oběma problémy je nanejvýše časová.

Referendum o Evropské ústavní smlouvě, předchůdkyni smlouvy reformní, navíc v minulosti napevno slíbily ČSSD i ODS. Ze slibu jsou prý vyvázány proto, že reformní smlouva je "něco úplně jiného" než smlouva ústavní.

To zjevně není pravda. Ústavní smlouva znamenala asi stovku formálních inovací - a smlouva reformní z nich přebírá úplně všechny, s jedinou výjimkou článku o symbolech Unie. "Nikdy se nepřestanu divit, co může některé lidi uspokojit," řekl zastánce smlouvy, irský premiér Ahern. Diví se právem: reformní smlouva je (z 99 procent) totéž co smlouva ústavní.

Na rozdíl od ní, říká se, nemá "ústavní charakter". Snad ne jen proto, že už se oficiálně nenazývá "ústavou"? Vždyť už Shakespeare věděl, že "Co komu po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně". A tahle nová smlouva mně voní, nebo vlastně nevoní, úplně stejně jako smlouva ústavní.

Stejně jako ona novelizuje primární evropské právo ("ústavní" smlouvy O založení Evropského společenství a Smlouvu o Evropské unii), stejně jako ona je plně nenahrazuje. Je-li na úrovni národního státu zákon ústavním tehdy, když mění ústavu, pak jsou obě smlouvy na úrovni EU nepochybně smlouvami ústavními.

Že jde u obou smluv o dokumenty vskutku výjimečné, podtrhuje i ustanovení překlenovací doložky (passerelle) nebo vskutku pružné "doložky flexibility", které umožňují orgánům Unie přijmout rozhodnutí jdoucí nad rámec smluv. To je věc v kontextu běžných mezinárodních smluv zcela neobvyklá a jinde arci nevídaná.

Stejně jako ústava přináší i reformní smlouva další hluboce kontroverzní změny: nespravedlivě snižuje váhu Česka při hlasování a ruší nejen rotační předsednictví, ale i národní veta ve více než padesáti oblastech. A to v oblastech tak citlivých jako energetika, justice nebo vnitřní věci, které - jak napovídá jejich název - by si měl každý svrchovaný stát hlídat nadmíru ostražitě.

To je jistě dostatek důvodů k podrobení smlouvy referendu, a to nejen v naší zemi. Průzkumy přesvědčivě dokládají, že si ho přejí i občané v Británii, Německu, Francii nebo Španělsku. A stejně jako u nás není jediný důvodu, proč jim ho upírat.

Cesta k reformní smlouvě začala roku 2001 v Laekenu požadavkem na Unii "transparentnější, efektivnější a demokratičtější". Lze polemizovat s tím, nakolik reformní smlouva dvě první přání plní.

Mimo pochybnost však je, že pokud nebude nová smlouva podrobena referendu proto, že bylo jen změněno její jméno a provedeno několik méně významných úprav, pak to k prohloubení demokratičnosti Unie dozajista nepřispěje.