Smysl českého angažmá v Afghánistánu

Miroslav Mareš

HN 3.5.2008

Další oběť z řad českých vojáků v Afghánistánu vyvolává opět otázky po smyslu českého angažmá v této vzdálené zemi. Již tak složitý problém je komplikován i politickými spory o utajení či neutajení smrti vojáka před poslanci ze strany vlády. Ať již to bylo jakkoliv, způsob ventilace daného problému bude mít negativní vliv na veřejnou akceptaci české účasti i na bojovou morálku vojáků.

Není totiž pravda, že by se vesměs jednalo jen o žoldáky, usilující o rychlý riskantní zisk, přestože tento názor je občas slyšet. I oni potřebují mít jasnou vizi toho, za co v Afghánistánu nasazují životy. Peníze jsou samozřejmě i pro české vojáky (jako ostatně pro většinu lidí) důležité, ale pocit boje za správnou věc nelze podceňovat, stejně jako určité morální ocenění jejich činnosti. Rovněž širší veřejnost může mít zájem na informacích, proč jsou peníze z jich daní vynakládány tímto způsobem.

Informace o smyslu nasazení jednotek NATO v Afghánistánu se často zužují na potřebu vybudovat v této zemi demokracii či alespoň pevnou vládu. Zjevně se tak však nedaří a ani se to nepodaří. Je však třeba zdůraznit i potřebu plnit závazky v rámci NATO. I kdyby měl být Afghánistán hrobem této organizace, pro potřeby vytváření nových spojeneckých svazků není pro ČR vhodné mít pozici krysy, co opouští potápějící se loď první (či jedna z prvních). Situace navíc nedospěla do natolik krizového stádia.

Hlavně jsou však vojska NATO jsou rozmístěna na strategicky důležitém území, i když jej nemají plně pod kontrolou. Z hlediska boje proti globálnímu džihádismu zde vojska NATO vážou ozbrojence al-Kajdy a Talibanu, kteří by jinak mohli být nasazeny v jiných oblastech, včetně Evropy. Pokud by západní síly odešly, opět by zde mohly vznikat rozsáhlé základny pro džihádisty, celosvětově rekrutované pomocí internetu i dalších komunikačních kanálů. Vojska NATO jsou strategicky rozmístěna i blízko Iránu a dalších zemí, které za určitých okolností představují z hlediska zemí transatlantického prostoru rizikové aktéry.

Obecně je problémem to, že afghánská mise i řada dalších zahraničních misí jsou často veřejnosti prezentovány spíše jako altruistická pomoc ostatním ("zbídačeným Afgháncům", "utlačovaným muslimským ženám" apod.), zatímco chybí prezentace bezprostřední vazby na současnou či budoucí domácí bezpečnostní situaci.

U některých misí, zvláště afrických angažmá EU (kde se zatím jedná spíše o využití evropské vlajky pro francouzské postkoloniální ambice), to může být problém. V Afghánistánu je však možné nalézt smysluplné pragmatické odůvodnění. Nicméně vědomí toho že "u Kábulu se bojuje za Prahu" a obyčejný občan kvůli tomu nemusí dělat nic jiného než platit daně, zatím příliš rozšířený není ani v oficiální propagandě, ani ve veřejném mínění.